Další den, což byl čtvrtek, jsem zůstala doma, protože mi stále nebylo moc dobře. Celý den jsem více méně prospala. Po škole přišel Jesse a vyprávěl mi, co se dělo ve škole.

„Třídní se ptala, kdo se přihlásí do té soutěže o lístky na ples." Říkal, když seděl na kraji mé postele.

„No, a kdo se přihlásil? Není uzávěrka náhodou až zítra?" také jsem seděla na posteli a opírala se rády o zeď.

„No, víš..." odmlčil se a přemýšlel, jak mi něco říct. Trochu mě to znervóznělo. Díval se upřeně na postel a urovnával už tak narovnaný kousek peřiny. Ruku jsem dala na to místo, které rovnal. To ho přimělo, aby zvedl oči. „Zkrátka jsem nás přihlásil." Řekl rychle.

Tak to mě dostal. Vůbec jsem to nečekala. Zírala jsem na něj s vykulenýma očima.

„Cože si?" řekla jsem nevěřícně.

„No, přihlásil jsem nás do té soutěže. Tak co. I kdybychom ty lístky nevyhráli, alespoň se budeme bavit a budeme spolu."

To jsem kýváním podpořila. „Jo, to máš pravdu." řekla jsem a ještě nad tím přemýšlela. „Ale teď už dost a pojď sem ke mně."

Nenechal se dlouho přemlouvat a vlezl ke mně pod peřinu. Seděli jsme tam spolu a hráli si s našimi prsty. Bylo to hrozně moc příjemné. Hlava mě už naštěstí nebolela, takže jsme s Jessem mohli probrat, co bychom dali na lístky.

Jesseho napadlo tam dát různou slavnostní výzdobu, mě škrabošky a oba najednou tanečníky. Byla to skvělá spolupráce.

Každý jsme si vzali papír a udělali návrh. Oba byly dobré, ale nakonec jsme se domluvili, že je dáme dohromady.

Výsledek byl více než dobrý. Teda alespoň mě se líbil.

Na délku byl tak dlouhý, jako kratší strana papíru o velikosti A4 a na šířku asi 5-6 centimetrů. Na toto pole se nám vešlo všechno. Kolem celého byli barevné proužky, jako konfety, uprostřed nápis: Absolventský ples 2017, Anetářská 562/3, od 18:00 21. června 2017. Nalevo od nápisu byly dvě škrabošky přes sebe a na pravé byla silueta tanečního páru.

„Jess, Jesse, pojďte jíst!" křikla mamka ze zdola.

„To už je tolik?" zhrozil se Jesse a podíval se na telefon. „Půl osmé. Sakra! Máma bude vyvádět."

Začal se balit a já ho chytla za ruku.

„Jesse, klid. Napiš jí, že jsi u mě a přijdeš do hodiny. Že jsme dělali ten návrh."

Ne moc ochotně vytáhl znovu telefon z kapsy a napsal asi mámě.

Po večeři si vzal věci a odešel.

Když jsem se vrátila do pokoje tak jsem zjistila, že tam nechal ten náš návrh. A taky svoji mikinu. Toho jsem si ani nevšimla.

Za celý den a vlastně ani včerejšek jsem neměla sílu a ani chuť se podívat na telefon. Po pravdě jsem ani nevěděla, kde je.

Po dlouhém hledání jsem ho našla v tašce. Jak jsem šla včera domu s Jessem, tak mi ho tam asi dal, protože jsem ho měla ve škole na stole.

Jakmile jsem ho dala do zásuvky, protože se vybil, přišla mi veškerá upozornění a zprávy. Jakmile mi naskočila zpráva od Laury, dostala jsem vztek.

Od odby, co chodím s Jessem se chová nesnesitelně.

Neměla jsem ani chuť se dívat na to, co mi přišlo. Ale zajímalo mě, kdo mi poslal žádost o přítelství.

A od koho byla, se nejspíš dovíte v příští kapitole. Tak snad se vám líbila. Jestli tam je nějaká chyba, tak se omlouvám.

Vaše Cath❤