Šla jsem ulicí, která vedla ke škole. Nechtěla jsem jít rovnou tam, tak jsem to vzala přes park, kde byla naše oblíbená kavárna Lola.

Kavárna už měla otevřeno. Vešla jsem do ní ale obvyklá obsluha, tedy Lavin, tam nebyla. Pravda, vždyť je čtvrt na devět. Dala jsem si můj nejoblíbenější Enončerem čaj. Jen se tak divně jmenuje, ale ve skutečnosti to byl ovocný čaj, který měl být energický a k tomu ještě černý. Poněkud zvláštní kombinace, ale byl opravdu hodně dobrý, a borůvkový koláč. Moje oblíbená varianta.

Sedla jsem si do koutku, abych nebyla lidem moc na očích. Když jsem měla polovinu koláče v sobě, vzpomněla jsem si na obálky.

Na první bylo napsané: „Promiň zlatíčko!" Kdo to mohl sakra být? Zvědavě jsem obálku roztrhla. Vypadl z ní papírek.

Moje milá Jessinko!

Promiň mi, že jsem tě včera večer poslouchala a viděla, že tě Flash políbil. Nechtěla jsem. Šla jsem do koupelny, zaslechla jsem zvuky, tak jsem se podívala. Zrovna když jste se líbali. Promiň mi to, holčičko. I to, že jsem to řekla mamince a potom jsem zapírala. Budu ráda, když s námi pojede na Slovensko, až bude vše zařízené, nebo budete mít ve škole volno. Maminka mluvila o nějakém Jeasiovi (jména nejsou moje silná stránka). Promiň mi to Jess.

Babička Tara

"Ah, babi," hlesla jsem nahlas, ale nevadilo mi to.

Ale počkat. Jak jsem to mohla mít večer na posteli, když máma přišla až v noci? To mě drbaly už v noci? Nebo už to babička věděla dopředu? Vždyť jsem tu obálku měla už večer na posteli.

Všimla jsem si, že v ní byl ještě jeden papír. Byl to vzkaz od tety Helen.

Moje milá neteřinko,

je to se mnou zlé. Už mám problémy nejen s chozením, ale i dýcháním. Zítra mě vezou do nemocnice. Doufám, že tě ještě někdy uvidím.

Dál už se mi to nechtělo číst. Už tak jsem brečela. A ještě k tomu ta písnička. Proč museli hrát zrovna "Bridge"? Paní pokladní se musela divit.

Chvíli jsem se koukala po okolí a ukousla si kousek koláče. Najednou se i zdál nějaký veliký. Ani ten čaj mi už nechutnal. Ale i tak jsem pokračovala v obojím.

Proto jsem poprosila Taru, aby ti předala tento dopis, kdyby se mi něco stalo. To, co bude následovat, je opravdu jen pro tebe, takže jsem to napsala v naší řeči. Doufám, že ti to nevadí.

Vyndala jsem si papír, tužku a začala pomalu překládat.

WMA6/OLOMT1D/5D/OD3DOL/J/ID26KLW/6/2NDBM/W6WMI1DS/BJWL/JL/KDF3DOAN/ FL/FOLONJ/WSB/NLJ1LKV/W6BL2L1/2D/BL/NL/J1K6OTL/NJLT3ID/ZD/IZIM/ZD/ Z6BLWJZNM/6AL/1OVJM/BJLW/WLA6/JLI/2V/6/ILB61V/1AS1/JLOM2L/N/TLKILW/I6/ 1K6BM/WDE6/S/I6JL3D/KVEM16/6/5DAMEMAM/BJ2L/JL/6/BLJ2T/ILTD/6AL/ IL5DT3D5MA6/BJLW/TD/ODSZ6W/FL/BJLW/2L/2MW/WDT/ILNVAL16A6//

Tak to užij ve zdraví. Doufám, že kdyby se mi něco stalo, tak se se mnou přijdete všichni rozloučit. A ty s někým (ty víš proč);)

Teta Helen

„Oh, teto."

Tak. A co to teda je. Začala jsem s překladem. Tuto naši řeč jsem měla hrozně ráda. Jen škoda, že mi nepsala slovensky. Slovenština je krásná.

MILÁ DĚDIČKO. PO DOHODĚ S NOTÁŘEM A TVOJÍ MAMINKOU JSME SE ROZHODLI, ŽE ZDĚDÍŠ MŮJ VEŠKERÝ MAJETEK. TO JE VE ZKRATCE VŠECHNO. TO NENÍ TO TAJEMSTVÍ. ALE KDYSI JSEM MĚLA SEN. TY A NĚJAKÝ KLUK SEDÍTE NA KRAJI MOLA U NAŠEHO RYBNÍKA A POLÍBILI JSTE SE. A JEŠTĚ NĚCO, ALE NEPOCHOPILA JSEM CO. DOUFÁM, ŽE JSEM TĚ TÍM MOC NEVYLEKALA.

Vylekala? Nevylekala? Nebyla jsem schopna říct své pocity.  A ani popsat. Nejvíce to vystihovalo slovo zmatek.

V každém případě, toto bylo něco jako závěť. Jsem dědic. Já. Proč si vybrala zrovna mě?

V tom jsem si uvědomila, že už je nejvyšší čas jít do školy. Rychle jsem dojedla zbytek koláče a dopila čaj.