Musel jsem jednat a to tak, že okamžitě. Rozběhl jsem se jejím směrem a i když mě moje kůže pálila, skočil jsem za ní a svou vahou jsem nás oba strhl mimo dosah plamenů.
,,Michaeli!" vykřikla v tu chvíli Sirael, ale já jí vnímal jen okrajově. Nevím proč, ale moje kůže se smažila a já se musel ovládat abych nekřičel bolestí. Ani jsem si pořádně nevšiml, že se kolem nás shromáždil snad celý kmen.
,,Michaeli, promiň. Co jsem to udělala..." šeptala vedle mě Sirael a já cítil její prsty na své tváři.
,,Odveďte je k Vráně! Hned!" vykřikl někdo a já si skoro úlevně oddechl. Jak to, že Sirael nic není a já skoro umírám bolestí? Bylo to jako ve snu když mě zvedaly, a já už dál nemohl ovládat bolestný výkřik. Byly to muka, ale k mému štěstí to netrvalo dlouho. Během chvíle mě pohltila tma a já ztratil vědomí.

Když jsem se znovu probudil a otevřel oči, ležel jsem v mě moc dobře známém stanu.
,,Znovu tě zdravím Michaeli." promluvil hlas vedle mě a já se tam podíval. Vedle mě seděla Vrána a starostlivě se na mě usmívala.
,,Vráno." zašeptal jsem chraplavým hlasem.
,,Ty jeden pitomče! Málem jsi umřel!" ozval se hlas za mou hlavou a v tu chvíli mi na obličeji přistál polštář. Nemusel jsem ani moc přemýšlet o tom, kdo tam sedí.
,,Sirael, jediný pitomec jsi tu ty." odpověděl jsem jí a uviděl její obličej kousek od toho mého.
,,Co tě to sakra napadlo?" vydechl jsem a svraštil obočí. Alespoň, že jí nic není.
,,Já...já nevím, nic si nepamatuji." řekla provinile a sklopila hlavu. To mě donutilo dotknout se její brady a znovu jí tvář zvednout.
,,Kdybys umřela, umřu taky. Máš kus mého srdce." řekl jsem a ona na mě vykulila ty své překrásné, hnědé oči.
,,Cože?!" vydechla a podívala se na Vránu která nás tiše sledovala.
,,Měla jsi zmrzlé srdce děvče, nebylo jiné cesty. Teď jste spojeni, když se něco stane tobě, ucítí to i Michael. Teď tě zachránil a vzal všechna tvá zranění na sebe. To proto ti nic není a on skoro uhořel." vysvětlila Vrána a Siraelin výraz nemohl být šokovanější.
,,Ale proč? Proč mám kus tvého srdce? Proč si mě nenechal umřít?" ptala se polohlasem a já se prostě musel usmát.
,,Chyběly by mi naše hádky." usmál jsem se, ale ona se zamračila.
,,Jsi ještě hloupější než jsem si myslela." řekla pevně, zvedla se ze svého místa a rychlým krokem vyšla ze stanu.
,,Co? Co jsem udělal?" obrátil jsem hlavu k Vráně a ta se podívala ke stropu.
,,Opravdu bys mohl být citlivější." usmála se a já jsem pořád nechápal co jsem udělal špatně. Vždyť jsem řekl pravdu.

Sirael

Asi jsem mu to měla říct, asi jsem mu měla říct o Kainovi. Ano pamatuji si náš rozhovor, sice ne celý, ale něco si pamatuji. Asi se snažil mi to z hlavy vymazat, ale nějak se mu to nepovedlo a mě část vzpomínek zůstala, ovšem to jak jsem se dostala do plamenů, to netuším.
,,Sirael." ozvalo se za mnou a já leknutím nadskočila na kládě, na které jsem seděla.
,,Omlouvám se nechtěl jsem tě vylekat." promluvil znovu ten muž a já se na něj trochu zamračila. Pak jsem se ale usmála a on si sedl vedle mě.
,,Jsem Bílý vlk, náčelník tohoto kmene." představil se a já nevěděla co mám udělat, proto jsem se zadívala na oheň ve kterém jsem před pár hodinami byla.
,,Můžu vám nějak pomoct?" zeptala jsem se a on se zasmál. Podívala jsem se znovu na něj, měl tak hezký obličej, takový klidný a moudrý.
,,To já chci pomoci tobě, má drahá. To co se stalo bylo dost děsivé a já vím kdo v tom má prsty. Byl za tebou, že ano?" zeptal se a já na něj chvíli užasle koukala. Jak tohle může vědět?
,,Jak tohle víte?"
,,Já vím hodně holčičko, ale Michaelovi to nebudeme říkat, dobrá? Nenávist není dobrý přítel, zvlášť pro něj." řekl a já kývla. Musí ho znát lépe než já, bude vědět co je pro něj dobré.
,,Proč si vybral zrovna mě?" zeptala jsem se a on se mírně zamračil.
,,Kain je složitý typ anděla Sirael. Jeho podstata je temná stejně jako podstata Azraela, ale Azrael se dokázal změnit. Kain, ten všechno dobré nenávidí. Lu využil všechno zlé a vložil to do jedné bytosti. Na druhou stranu, Kain ti nikdy nebude lhát, ať už ti řekl cokoliv, byla to pravda. Netrpí výčitky svědomí ani empatií."
,,Jak může existovat něco tak zlého co se baví utrpením druhých?"
,,To nevím ani já, ale k našemu štěstí se i on polepší. Viděl jsem to, i on přejde na světlou stránku, kvůli lásce. Ovšem nebude to dnes a ani zítra. Do té doby, nezůstávej sama. Pak nebude mít možnost mluvit s tebou, Kain je hodně osamělý anděl, nemá rád přítomnost hromady lidí. Pak taky, vyvaruj se jakékoliv bolesti nebo smutku, tím ho k sobě voláš." s těmi slovy se zvedl ze svého místa a chystal se k odchodu.
,,Bílý vlku?" oslovila jsem ho ještě a on se ke mě otočil.
,,Máme s Michaelem nějakou šanci?"
,,Měj trpělivost Sirael." řekl jen a odešel. Lhala bych kdybych řekla, že mě to nepotěšilo.