Michael

Po tom co nás odhalila Sirael, šel můj život z kopce. Duha jí nepřestala nadávat a já měl hlavu jako meloun. Do toho všeho se mi konečně ozval Gabriel a když jsem mu všechno řekl, odbyl mě s tím, že si za to můžu sám a ať si také sám poradím. Říkal, že má dost starostí s Razielem a tak se nechce zaobírat něčím co už je dávno vyřešené. Oni Sirael odpustili a tak je teď volná, tedy byla by kdyby netrčela v temnotě. Nebyl den, kdybych na ní nemyslel a kdy bych si nenadával za to co, jsem jí provedl. Zasloužil bych si ten nejhorší trest jaký existuje.
,,Michaeli?" uslyšel jsem hlas Duhy a zvedl hlavu.
,,Co je zase? Neřekl jsem ti ať mi dáš pokoj?" zabručel jsem, ale ona se postavila přímo přede mě a založila si ruce na prsou. Tolik mi to připomnělo Sirael, že jsem se zamračil ještě víc.
,,Musíme si promluvit, ale nejdřív s tebou chce mluvit Vrána." rozkázala a já se radši poslušně zvedl a šel za ní. Nehodlal jsem znovu poslouchat tu scénu, kterou stropila po tom co jsem jí poslal do háje. S povzdechem jsem vešel k Vráně do stanu a ta se na mě zamračila.
,,Michaeli, ty se nikdy nepoučíš." zakroutila hlavou a já se posadil naproti ní. Duha zůstala čekat venku a vzhledem k tomu co se mi Vrána chystala říct, to bylo jen dobře.
,,Proč si se mnou chtěla mluvit?" zeptal jsem se otráveně a začal si hrát se snítkou levandule která ležela na stole.
,,Duha je těhotná." oznámila mi klidným hlasem a já k ní prudce vzhlédl. Okamžitě jsem se postavil a zajel si rukou do vlasů.
,,Cože?!" vykřikl jsem a odstrčil suché květiny které mi bránili ve výhledu do její tváře.
,,Bude mít dítě, a to s tebou." promluvila znovu a já si dal hlavu do dlaní. Tohle je snad zlý sen.
,,Nemůže být těhotná." šeptal jsem sám sobě a kroutil jsem bezmocně hlavou, ale sám jsem moc dobře věděl, že ona rozhodně těhotná být může. Tehdy když nás chytla Sirael, už byl konec a já jsem byl natolik hloupý, že jsem se ani nijak nepojistil.
,,Ne Vráno...tohle nejde. Miluji Sirael!" řekl jsem bezmocně, ale její tvrdý výraz se nezměnil.
,,Pozdě si si to uvědomil Michaeli." řekla jen a já věděl, že tohle je konec našeho rozhovoru. Otočil jsem se a vyběhl ven ze stanu, ignoroval jsem, že za mnou Duha něco křičela. Teď jsem musel být sám. Chtěl jsem trest, tady ho mám.

Sirael

Procházela jsem se bezcílně spálenou krajinou a dívala se na tu krásu kolem. Všechna naštvanost už se vypařila a já začala litovat svých slov. Nezasloužil si to.
,,Co tu dělá tak krásná dívka sama?" ozval se hlas za mnou a já se otočila. Za mnou stál sám velký Lucifer a pátravě se na mě díval.
,,Lu, nech mě být." zabručela jsem a on na mě překvapeně vykulil oči.
,,Sirael, jsi to ty?" zeptal se a já protočila očima.
,,Stvořil si mě a teď si nevzpomínáš?"
,,Změnila si se, už vůbec nevypadáš jako Ariel." vysvětlil mi a já se usmála. Ano téhle změny jsem si byla vědoma a byla jsem za ní ráda.
,,Co tu děláš?" zeptal se a o krok se ke mě přiblížil.
,,Jsem tu kvůli Kainovi, zkazila jsem ti ho." špitla jsem a on se nepatrně zamračil.
,,Víš Sirael, Kain byl stvořen za jediným účelem. Aby ti ukázal kdo je ve skutečnosti Michael."
Teď jsem to byla já kdo se nechápavě zamračil.
,,Nerozumím ti." zavrtěla jsem hlavou a on se usmál.
,,Pojď, vysvětlím ti to." řekl a bok po boku jsme se vydaly bůh ví kam, nebo spíš Lu ví kam.
,,Takže jsi stvořil Kaina kvůli mě? Můžeš v noci v klidu spát?" prohodila jsem sarkasticky a on se zasmál.
,,Ano Sirael spím klidně a ano stvořil jsem ho kvůli tobě. Vím, že to zní divně, ale chtěl jsem abys byla i ty šťastná a to by jsi s Michaelem nebyla. Jsi jako má druhá dcera Sirael. Tebe jsem stvořil, kvůli tomu abych z Ariel dostal lásku k Michaelovi, která by jí časem rozdělila s Azraelem. A Kaina jsem stvořil abych tu lásku dostal z tebe. Michael je sice anděl, ale někdy si myslím, že by víc zapadl sem. Jen co jsi odešla hned si našel náhradu a teď brečí protože musí nést následky."
,,Jaké následky?" řekla jsem překvapeně.
,,Ta indiánská dívka, kterou jsi s ním přistihla, je těhotná." řekl pohrdavě a já jsem se zastavila na místě. Michael bude mít dítě s ní?
,,Myslíš to vážně?" vydechla jsem a párkrát jsem zamrkala.
,,Naprosto, ale ty se kvůli tomu netrap. Všiml jsem si jak jste se s Kainem zblížili. Nenech si ujít šanci na štěstí Sirael." usmál se a vzal mě kolem ramen. Já ale zavrtěla hlavou.
,,Počkej, před chvílí si mě nepoznával a teď mi tu říkáš tohle?"
,,Odpusť mi to malé divadlo." usmál se a pustil má ramena. Byla jsem zmatenější než kdy dřív.
,,Sirael, já nejsem tak zlý jak si všichni myslíte. Dělám hodně špatných věcí to nepopírám, ale to co dělám pro své nejbližší, je vždy jen pro jejich dobro..." odmlčel se aby si mohl dřepnout k jedné jediné růži která rostla široko daleko. Byla černá a zřejmě umírala.
,,Víš, z každé špatné věci kterou jsem kdy udělal se vždy zrodilo něco krásného a dobrého." zašeptal a vzal květ růže do dlaní. Přidřepla jsem si k němu a sledovala jak té květině něco pošeptal a ona se začala barvit do nádherné rudé. Jako kdyby jí zašeptal aby žila a ona ho poslechla.
,,Chci aby všichni na kterých mi záleží byly šťastní a taky to tak bude, ať se ti to v tuhle chvíli zdá jakkoliv nemožné." řekl, utrhl tu květinu a vložil mi jí za ucho.
,,Jak jsi to udělal?" vysoukala jsem ze sebe překvapeně a on mě pohladil po tváři.
,,S trochou lásky se i ten nejzlejší anděl dokáže polepšit, ať už sám sobě věří nebo ne. Kain nevěří v to že je andělem, smýšlí o sobě jako o démonovi, ale díky tobě cítí. Cítí lásku a ta ho změnila, stejně jako tuhle růži."
,,Změnila? Já jsem ho změnila? Měla jsem za to že jsem ho spíš zkazila." usmála jsem se nervózně a oba jsme se postavily.
,,Pojď něco ti ukážu." vzal mě za ruku a vedl krajinou až jsme přišli k něčemu co se podobalo řeckému Coloseu.