,,Sirael, co to děláš?" zeptal se mě když jsem se ani po několika minutách nepohnula. Jeho slova mě donutily zvednout hlavu a opřít si jí o jeho rameno. Přes černotu v okně jsem mohla vidět náš odraz.
,,Tomu se říká obejmutí." usmála jsem se a jeho zmatený výraz se ještě prohloubil. Díval se na mě skrz odraz v okně a pak zavřel oči. Cítila jsem jak se zhluboka nadechl a znovu jsem se usmála.
,,Budeš tohle dělat častěji?" zeptal se a já se trochu zamračila. Jak dlouho vlastně chce abych tu byla?
,,Jestli budeš chtít." řekla jsem a on se usmál.
,,Na to jak bys měl být bezcitný se nějak moc usmíváš." popíchla jsem ho a on otevřel oči. V tuhle chvíli mi připadaly hlubší než kdy dřív.
,,Za to můžeš zřejmě ty."
,,Nemůžeš přeci všechno svádět na mě." řekla jsem a začala se zvedat. On mě během chvilky dohnal a teď jsme proti sobě stály čelem.
,,Jak dlouho tu budu muset být?" zeptala jsem se opatrně.
,,Popravdě Sirael, nechci abys kdy odešla."
,,Ale já..." začala jsem ale nenechal mě domluvit.
,,Miluješ Michaela, jo já vím." vydechl a znovu se otočil k oknu.
,,Kaine...já vím jak se cítíš, ale nevím jak ti pomoct." rozhodila jsem rukama a on si odfrkl.
,,Proč myslíš, že potřebuju pomoct?"
Je možné aby si jeden člověk tolik protiřečil?
,,Protože se trápíš, vidím to." řekla jsem a přešla před něj. Snažil se sice tvářit chladně, ale já jsem věděla jak se cítí. Cítila jsem se tak stejně, kvůli Michaelovi.
,,To je jedno, to zřejmě k lásce patří ne?" zašklebil se a já už nevěděla jak ho přesvědči o opaku. On ve všem vidí jen to špatné.
,,Kaine...chci ti pomoct, vážně ano, ale vůbec mi nepomáháš." povzdechla jsem si a on se na mě konečně podíval.
,,Jak ti mám pomoct Sirael, tyhle pocity jsou pro mě nové, ani nevím co všechno znamenají. Jsem tak neuvěřitelně bezradný."
,,Tak co po mě vlastně chceš? Proč jsem tady?" zeptala jsem se a sledovala jeho ruku, která se pomalu blížila k mé tváři. Když se mé tváře dotkl projel mým tělem mráz a já zavřela oči. Tolik se bál.
,,Jen jsem chtěl abys byla u mě, nechci už být sám." zašeptal a já otevřela oči.
,,Já tu ale nemůžu zůstat, to víš."
,,Jasně že to vím, sakra!" zavrčel a sundal svou ruku z mé tváře. Znovu ode mě odešel a já šla za ním.
,,Sirael, já to nechci. Nechci tu bolest co cítím, když si vzpomenu, že miluješ Michaela. Nevím jak se s tím mám vypořádat. Chtěl bych tě pro sebe." zašeptal ty slova tak tiše, že jsem ho skoro neslyšela, i tak jsem jeho slovům rozuměla.
,,Zůstanu tu tak dlouho jak bude třeba, dobře? Neopustím tě, alespoň ne teď." řekla jsem a on se ke mě znovu obrátil čelem.
,,To bys vážně udělala?" zeptal se a teď jsem to byla já kdo se dotkl jeho tváře.
,,Chci ti pomoct a to taky udělám." řekla jsem a stoupla jsem si na špičky abych byla v jeho výšce. Nedůvěřivě si mě prohlížel, ale já jsem ze svého plánu neupustila.
,,Co to děláš?" zeptal se a já pokroutila očima.
,,Chci tě políbit, tak trochu spolupracuj." zašklebila jsem a než jsem to stačila postřehnout měla jsem jeho ruce na mých tvářích a jeho rty na těch mých.

Předtím, když jsem ho políbila v tom lese, nemyslela jsem na nic, než na to, že se chci pomstít Michaelovi. Teď konečně jsem začala vnímat to jaký je Kainův polibek. Ten pocit, který se mi rozlil po těle byl o tolik silnější než ten co jsem cítila s Michaelem, až mě to děsilo. Dělalo mi problém vůbec myslet a když se Kainovi rty dožadovaly vstupu, prostě jsem ho pustila. Náš polibek se dostal úplně do jiné verze a já se přistihla v tom jak jsem mu vzdychla do rtů, když se kolem mého pasu omotaly jeho ruce.
Tohle musí skončit a to hned a i když moje tělo hlasitě protestovalo, donutila jsem se k tomu abych od sebe Kaina odtlačila.
,,Kaine...ne, počkej." zašeptala jsem, když jsem se zatlačením na jeho hrudník dostala z jeho vlivu.
,,Tohle bylo co?" zeptal se a já cítila jak mi rudne obličej. Jak mu mám tohle sakra vysvětlit? Tohle rozhodně nebylo v plánu.
,,Ehm...já..." soukala jsem ze sebe a najednou jsem nevěděla co s rukama, a tak jsem si, po vzoru všech co znám zajela prsty do mokrých vlasů.
,,Sirael?" uslyšela jsem Kaina, když jsem se celá rozhozená vlastními pocity otočila k oknu a objala se rukama. Tohle je tak zatraceně v háji, co to ksakru mělo znamenat? Jak to, že tohle cítím? Jak to, že se mi to až tolik líbilo, že jsem nechtěla aby kdy přestal?
,,Sirael, co se děje?" uslyšela jsem znovu jeho hlas, povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou.
,,Já nevím Kaine...momentálně jsem asi víc zmatená než ty." zasmála jsem se a bezmocně rozhodila rukama. Ve skutečnosti mi ale do smíchu nebylo, chtělo se mi spíš brečet a taky se mi hned na to začaly oči plnit slzami. Dala jsem si hlavu do dlaní ve snaze to celé zamaskovat.
,,Sirael, mluv se mnou." zaprosil Kain, když jsem si sedla před okno a kolena jsem si přitáhla až k bradě.
,,Co chceš abych ti řekla?" promluvila jsem po chvíli kdy jsem se snažila zahnat slzy a on si sedl vedle mě. Dívali jsme se na sebe skrz odraz v okně a já si připadala tak zatraceně bezmocná.
,,Řekni mi co se stalo." řekl a já na něj otočila hlavu, ve tváři měl starostlivý výraz.
,,Já...já nevím jak ti to mám popsat Kaine. Jsem stvořená z části jedné dívky. Z té části která miluje Michaela. Sama se v pocitech nevyznám a ty ode mě chceš pomoct."
,,Chceš mi o tom říct?" zeptal se a já si povzdechla.
,,A nemůžeš sehnat něco k jídlu?" oplatila jsem mu s hraným úsměvem.
,,Jo jasně, dej mi chvilku." řekl když se zvedl a hned na to zmizel za dveřmi. Ve skutečnosti jsem hlad neměla, jen jsem potřebovala být alespoň na chvíli sama, sama bez něj a bez jeho otázek. Jak to, že když jsem stvořená z části Ariel, která milovala Michaela, jsou pocity ke Kainovi o tolik silnější? Pořád jsem cítila jeho rty na těch svých a moje ruka se samovolně zvedla abych se jich dotkla. Zavřela jsem oči a ten pocit byl zpátky, sevřel se mi žaludek a já neuhlídala sten který se mi vydral z úst. Jeho polibek byl tak silný...tohle bych měla cítit s Michaelem a ne s Kainem, a přesto, ve stínu Kainova polibku se ten Michaelův ztrácel.
,,Jsem tady." ozvalo se ode dveří a já otevřela oči. Kousek ode mě stál Kain s plnýma rukama jídla.
,,Ty mě chceš zabít?" zasmála jsem se když tu hromadu vysypal k mým nohám a sám si sedl naproti mě.
,,Nevěděl jsem co bys ráda, tak jsem vzal od všeho něco." usmál se a já se zas a znovu pozastavila nad jeho úsměvem.
,,Tys přinesl snad opravdu všechno." zasmála jsem se znovu když jsem zahlédla balíček čokolády a okamžitě jsem po ní sáhla. Kain mě pobaveně sledoval, ale sám si nic nevzal.
,,Ty nebudeš?" zeptala jsem se když jsem si do pusy cpala druhý čtvereček čokolády a on pokroutil hlavou.
,,Nepotřebuju jíst."
,,A čím se vlastně živíš?" zamumlala jsem s plnou pusou čokolády a divila jsem se, že mi vůbec rozumí.
,,Vážně to chceš vědět?"
,,Jasně." kývla jsem a on si povzdechl.
,,Živým se strachem a bolestí." odpověděl mi a já se zarazila v úmyslu strčit si do pusy další kousek čokolády. Zamračila jsem se, ale pak mě něco napadlo.
,,Zavři oči." přikázala jsem mu a on mě beze slova poslechl. Naklonila jsem se k němu blíž a chvíli jsem se na něj jen dívala.
,,Vím, že na mě..." zasmál se a já mu mezi slovy vecpala do pusy ten kousek čokolády co se mi pomalu roztékal v prstech.
,,Moc mluvíš." zašklebila jsem se a vrátila se na své místo. Musela jsem se usmát, když jsem viděla jeho úšklebek jako kdyby právě snědl něco hodně odporného.
,,Jak tohle můžeš jíst? Asi budu mít cukrovku." zašklebil se a já se rozesmála.
,,Z jednoho čtverečku? To těžko." smála jsem se a s mým smíchem se i jeho tvář uvolňovala až se usmál taky.
,,Myslím že se té chuti už nikdy nezbavím." zamumlal a já jsem bůh ví proč ustala v olizování rozteklé čokolády ze svých prstů.
,,Je to lepší když někoho líbáš." zamumlala jsem mu nazpět a když jsem se chtěla vrátit ke své předchozí činnosti, došlo mi co jsem vlastně řekla. Podíval jsem se na Kaina a ten se zlomyslně usmíval, hned mi došlo co má v plánu, ale když jsem se pokusila o útěk stáhl mě zpět na zem a já se smála jako blázen.
,,Kaine! Ať tě to ani nenapadne!" přemlouvala jsem ho zatímco jsem se smála a ani jsem si nevšimla, že mě svým tělem přitlačil k zemi a teď se nade mnou sklání. Když jsem se konečně přestala smát podívala jsem se na něj. V tu chvíli se dostavilo sevření žaludku, já sama jsem si jeho tvář přitáhla k té svojí a spojila naše rty.