Jak slabá může být lidská vůle? Poskytnete jim nástroj a oni ho využijí, bez ohledu na následky a okolnosti. Zvláštní, jak slabá je. Poskytnutím nástroje, i kdyby to třeba byla jen kniha, Zápisník smrti, se majitel stává vládcem nad životy a uzavírá smlouvu se shinigami, kterému deník patří. Slibný začátek pro Kiru, Lighta Yagamiho, když našel můj zápisník, měl však neslavný konec. Ano, sice se stal bohem nového světa, ale veškerý um, díky kterému toho dosáhl, patřil deníku, který jsem schválně ztratil, abych si ukrátil nudu ve světě mrtvých. Mně, Mise a Rem dluží hodně.

Ach, milovaná Rem, zbavil se tě a to ke všemu takovým způsobem, že k tomu využil tvou náklonnost k Mise. Časem, čím víc, jak propadal tomu, že je Bohem a i svému přesvědčení, že může zabíjet naprosto beztrestně, aniž by ho kdokoliv odhalil, krom L, který k tomu byl velice blízko, se měnil. Nejenom sám o sobě, měnil se, protože usuzoval, že ho nikdo nemůže odhalit. Nebyla to touha po tom, aby změnil svět. Bylo to počínání masového vraha, nikoliv Boha. Jistě, poklesla kriminalita, ale lidé žili v neustálém strachu, že i na ně dopadne tvrdá ruka Kiry.

To si Light Yagami neuvědomoval. Nedokázal si uvědomit, že strach je pro ty lidi hnacím motorem. Měli strach a nikdo z nich se nehodlal zprotivit svému Bohovi. Nehodlali se mu postavit, jenže i přesto nakonec zaplatil za svoje činy. Odhalili ho a já si podle smlouvy vzal sám jeho život.

Byl pošetilí a jeho pošetilost se skrývala ve snaze upírat lidem právo na svobodu a život beze strachu. Stal se z něj sériový vrah, zločinec, a musel za svoje hříchy zaplatit. Pošetile si namlouval, že s chladnou logikou si vystačí a nikdo na něj nepřijde.

Pošetilec, Light Yagami.