Pairing: Nagato/Konan

Jsem lapena v temnotě, takové, ze které neuniknu. Není zde světlo. Připadám si ztracená a bezmocná. Jenže pomoc i přesto stále někde je. Je tu kolem, ale já ji nevnímám. Jako poslední cítím tvé rty na svých. Tvůj poslední polibek. Budeš mi chybět, má lásko, ale vím, že se jednou znovu setkáme. Budu čekat, než přijdeš a znovu mě uchopíš do objetí a přitiskneš své rty na mé.

Víš, jaké by to bylo, kdybychom byli manželé a ne pouze partneři? Jaký život bychom měli bez Akatsuki? Klidný a normální s mnoha dětmi? Nebo jako nájemní shinobi? Jaký by ten život nakonec byl? Hádali bychom se, jako když jsem se hádávala s ostatními?

Nebyl by rozhodně pokojný, to si uvědomuji. Pomalu zavírám víčka a mám poslední myšlenku. Sbohem, má lásko, Nagato. Setkáme se snad brzy. Do té doby na tebe budu dávat pozor.

~*~

Klečel u jejího těla a svíral ruku, která pomalu začala vychládat.

„Naga... to," zašeptala tiše.

„Jsem u tebe, Konan," odvětil stejně tiše a sevřel její ruku pevněji.

„Pro... miň. Půj... du za... Ya... hi... kem." Modrovlasá žena zavřela pomalu oči a z nebe se v ten okamžik spustil déšť. Pomalu pustil její chladnou ruku, přestože nechtěl.

Proč? Proč, Konan? Proč mě opouštíš, přestože nechceš? Já... chápu. Ten útok byl silný, a kdybych byl rychlejší... Mohl jsem tě zachránit. Teď jen doufám, že mi odpustíš, má lásko. Doufám, že alespoň ve smrti mi odpustíš, že jsem ti nikdy neřekl ta slova a přetvořil jsem tě, tvou oddaností vůči mně, v někoho, kým jsi nikdy nebyla. Neřekl jsem ti, že tě miluju. Odpusť mi, Konan. Odpusť.

Nemohl mluvit a z jeho očí začaly stékat slzy. Nikdy nebrečel. Zažil válku, chtěl mír a při cestě za ním ztratil osobu, na které mu záleželo. Ztratil ženu, která ho vždy oddaně následovala. Ztratil ženu, kterou miloval.