Líným odpolednem se neslo hněvivé pokřikování. Hlasy se překrývaly a tvořily monotónní zvukovou kulisu horkému, zatuchlému vzduchu, který se tetelil nízko nad zaprášenými silnicemi a uschlou trávou. Dusno letního podvečera se do ní vsakovalo jako toxická vláha. Hlouček mladíků, hledající zábavu v nekončící nudě maloměsta, seděl na houpačkách opuštěného dětského hřiště a pokřikoval na menšího chlapce nesrozumitelné urážky.

Během mrknutí oka se setmělo a vzduch ochladl, vlhkost se přetavila ve štiplavý mráz. A pak tu byl ten strach. Prapůvodní, svírající prastrach, který mladíky přinutil utíkat, pryč, co nejdál odsud. Zůstal jen Dudley a jeho nenáviděný bratranec, dávný nepřítel, nynější spojenec...