Brzo ráno se probudil Adrien. Celý nedočkavý čekal na přesný čas. Marinette se probouzel a až skoro k obědu, takže nemělo cenu su brát snídani. Dnes byla obzvlášť unavená. Nikam se jí nechtělo, ale už to slíbila Alye, takže jí to nechtěla kazit.

Konečně byli dvě odpoledne. Alya už nejmíň deset minut čekala v parku. Adrien si to rovnou mířil na kluziště. Konečně Marinette doběhla k Alye. Celá udýchaná ji pozdravila a společně se vydali ke kluzišti. Celou cestu ji Alya chtěla uklidnit, když tam bude Adrien, ale Marinette o tom nechtěla mluvit. „Ne Alyo, prostě se o tom debilovi nechci bavit. Jestli s tím nepřestane s odejdu.” řekla a bruneta si jen povzdychla a posunula brýle blíž k očím.

Konečně stáli před kluzištěm. Bylo tam spousta lidí a hlavně dětí, kteří si tam hrály. Obě dívky se šly přezout. Adrien už jezdil na kluzišti. Marinette to přišlo jako hejno ptáků. Vůbec nemohla ba kluziště, každou chvilku tam projel nějaký cizí člověk nebo dítě. Konečně se ten dav uklidnil a tmavovláska vstoupila na led. Nebyla omoc lepší, ale i tak umělá nějaké základy. Objížděla už třetí kolo, když začala padat. Čekala tvrdý pád na led, ale nedočkala se. Upadla do něčí náruče. Zvedla hlavu, aby spatřila onoho člověka do kterého narazila nebo mu spíš spadla do náruče. „Adriene..” řekla s údivem a nechala jeho jméno rozplynout ve vzduchu. Opatrně s ní zajel ke kraji kluziště. „Prosím Marinette vyslechni si mne. Vím, že jsem to zvoral, ale chci to napravit. Tenkrát jsem měl ve svých citech zmatek a to velký zmatek a teď to není jinak, ale vím něco co jsem tenkrát nevěděl. Záleží mi na tobě víc než na jiném člověku. Chápu, že ses a ještě se cítíš jako trofej, ale já za celý svůj život neměl než dvě holky. Tedy mysleli si to novináři, ale ani s jednou z nich jsem nechodil, jen ony si to myslely.” dořekla svůj monolog a čekal na Marinettinu reakci. Ta od něj odvrátila pohled. Pak se s uslzenýma očima ba něj koukla. „Opravdu to mylsíš vážně co si teď řek?” její otázka byla pochybovačná, chtěla Adrienovi věřit, ale potom všem nemohla už ne. „Ano, opravdu to myslím vážně. Nechci tě ztratit. Tmavovláska se usmála a skočila mu kolem krku, jenže zapomněla, že oba mají brusle. Oba dva spadli na zem. Dostali záchvat smíchu, který přerušila Alya stojící nad nima. Adrien se postavil jako první a pak pomohl Marinette.

Alya se od nich odtrhla už před hodinou. Nyní nadešel ten den, který vše změnil. „Marinette nechěla bys jít dnes večer s semnou na silvestrovský večírek. Je to spíše slavnost. Začíná od 20:00 hodin večer a končí ve 4:00 hodiny ráno. Šla bys tam s semnou?” pohlédl ji do očí. „Já nevím, jasně, že jo.” vykřikla a skočila mu kolem krku. „Vyzvednu tě v 19:45,
tak buď připravená.” Marinette jen kývla hlavou na souhlas.

Ani jeden si neuvědomovali, že toho druhého mají rádi. Zbývající hodiny se tmavovláska jen chystala. Vybrala šaty a k něm vhodné šperky, boty a make-up. Sama si to nepřiznala, ale měla takovou radost, že by šestím někoho udusila. Čas plynul a tmavovláska si toho ani nevšimla. Tehdy, kdy zjistila, že je už čas bylo, když dole u vchodových dveří zazvonil blonďák. Seběhla i s kabelkou a kabátem dolů, aby mu mohla otevřít. Když otevřela dveře opravdu tam stál blonďák a před ním se tyčil nádherný puget rudých růží. „Jsi nádherná” zašeptal do ticha, tmavovláska se jen začervenala a vzala si puget růží do ruky. Odnesla je do kuchyně, do jedné vázy na pustil a vodu a do ní puget vložila. Znovu se vrátila k Adrienovi, aby mohly vyrazit na večírek.

Přesně v čas stáli u Agrestovi vily. Hosté chodili dovnitř, jeden za druhým. Když vešli dovnitř Marinette nemohla popadnout dech jak byla udivená z té krásy. Stoly s občerstvením, ihned si vzala jednu jednohubku. Byla vynikající. Adrien musel jít za svým otcem, tak se Marinette ani neodvážila pohnout z místa.

„Co si chtěl otče?” zeptal se hned Adrien jen jak vstoupil do Gabrielovi kanceláře. „Jen to, abys SIS našel společnici na focení. Potřebuji aby to bylo dokonalé. Jinak už můžeš jít” řekl jeho otec Adrien už přemýšlel kdo by měl být jeho společnice ve focení. Dlouho přemýšlel až to měl. Chloe jeho bývalá kamarádka měla šarm a otec by byl nadšený. Pak ho ještě napadla Lila, kamarádka se kterou dělal taky jednou focení byla opravdu dobrá. Stále mu však unikala jedna osoba a té si nevšiml ani když mu stála přímo před obličejem.

„Marinette, potřebuji se tě na něco zeptat. Mám si vybrat společnici na focení a já nevím jestli si mám vybrat Chloe, dceru starosty nebo Lilu se kterou jsem už dělal jednou focení.” tmavovláska mu neodpověděl a jen se slzama v očích utekla na jejich velkou zahradu. Nový rok a stane se tohle. Další šanci mu už nechtěla dát v jeden den. Už si to pokazil až až.

Teprve až teď si uvědomil, že ta pravá stála přímo před ním. Rozběhl se za ní, ale nikde ji nenašel. Sedl si na lavičku a pozoroval hvězdy na obloze. Marinette brečela v altánku a nemohla uvěřit co jí udělal. Čas plynul a Adrien nevěděl jak jí to říct a taky aby mu odpustila, to co jí udělal, za to by si ani on sám neodpustil. Blonďáka přestalo bavit koukat se na hvězdy. Šel do altánku kde spatřil brečící Marinette. Jen jak ho spatřila chtěla odejít, ale on byl rychlejší, chytil ji zazápěstí a za každou cenu ji nechtěl pustit. Ona se mu však vysmekla a chtěla utéct, ale její šaty které byli v zadu na zavazování se její Rožmitálu. Kdyby si je nechytla spadly by jí na zem a ona by tam stála nahá přímo před Adrienem. To však nečekala, že ji chytne září ruku, kterou si drží šaty. Na nic neváhala a namáčkla se na něj. „Adriene mě se rozvázali šaty” zašeptala mu do hrudi a doufala, že ji slyšel. Každý kluk by toho využil, ale Adrien ne. To Marinette velmi překvapilo. Začal jí to zavazovat. „Hotovo” zašeptal ji do ucha až ji přejel mráz po zádech. Konečně se od něj  mohla odtrhnout, ale nějak se jí nechtělo. „Dnes jsem ještě nevěděl co cítím, ale teď už to ví. Miluji tě Marinette.” to co jí řekl jí vykouzlilo úsměv na tváři. „Taky tě milují, ale neodpou...” dál to nestihla říct, protože ji přerušil. „Byl jsem hlupák, jestli chceš můžeš být moje jlspolečnice na focení.” teď mu Marinette odpustila. „Pamatuj si, že já třetí šance nedávám, jen u zvláštních příležitostí.”

Jen se pousmál a při svitu měsíce a třpytivých hvězd se k ní naklonil a spojil jejich rty. Oba dva si to vychutnávali. Marinette mu polibky vracela, až se z toho stalo dravé líbání na pouhých pět minut. Když se od sebe odlepili, červenali.

Nová kapitola. Chtěla jsem z toho udělat dvě části, ale nakonec jsem to nechala v jedné. Další hádka u konce, ale nesmutněte bude další.😁😁😁 Snad se líbí.😊 Vím, že to je před časně, ale zítra před nebo po půlnoci vydám kapitolu na prvního ledna 2019. Těšíte se na zítřek? Já ani nevím. Ale rozhodně se těším na druhého ledna. Mám totiž narozky. Jinak tuto knihu vidím až do pátého ledna.

Mám pro vás tři otázky.

Dvě se týkají této knížky.

Potřebuji vědět co nejdřív s kým bude chodit Marinette?
1) s Nathanielem
2) s Lukem

Chtěli byste příští rok pokračování této knihy?
A) Ano
B) Ne

Třetí otázka se týká jestli chcete novou knihu.

Česko anglickou. Nejdřív bych napsala českou kapitolu a potom anglickou. Furt by se to opakovalo.
a) Ano
b) Ne

Je to jen na vás jak se rozhodnete. Prosím pište komentáře. Budu za ně moc ráda.😉😃😁😊😳😀