Marinette seděla na židli a pozorovala hodinové ručičky. Dole se rozlehlé hlas zvonku. Marinette sebou trhla až skoro spadla ze židle. Doběhla ke vchodovým dveřím a otevřela je. V nich stála paní Šamaková s Manon. Marinette se na obě usmála, na chvilku hodila svoje city za hlavu. „Dobrý den paní Šamaková"
„Dobrý Marinette, pohlídala bys Manon o jednu hodinu déle než jsme domluveno, vůbec bych to nestíhala."
„Ale jistě, moc ráda ji pohlídám." řekla a převzala si Manonin baťůžek od paní Šamakové. Spolu s Kanón se vydala do svého pokoje. „Tak co bys chtěla dělat?" zeptala se Marinette Manon. „Nejdřív bys me mohly shlédnout nějaký film a pak se vydat na procházku do parku. Co ty na to?" zaptala se Marinette malá hnědovláska. Marinette věděla, že je zbytečné domlouvat Manon, proto pouze kývla hlavou a vydala se i sní do obýváku. „Tak, na co bys ses chtěla koukat?"
„Třeba na Popelku." řekla Manon a uvelebila se na gauči.
„Fajn" řekla a šla pro pití. Pak pustila pohádku a prosadila se vedle Manon. Marinette už skoro spala, když skončila pohádka. Manon vystřelila a začala skákat. „Tak a teď můžeme jít ven." to Marinette probralo. Obě dvě již připravené vycházeli z domu.

Venku panovala už tma, taky bylo pět hodin večer (17:00). Procházeli se osvětlenou ulicí až došly k samotné Eiffelovce. Posadily se na lavičku a zpozorovaly osvětlenou Eiffelovu věž. Někdo k nim přišel. Kanón zvedla hlavu. Přímo před nima stál blonďák, ten slavný model. „Co ty tu děláš?!" zavrčela na něj Marinette. „Omluv mou chůvu. Moc se neorintuje v tomhle světě." řekla hnědovláska. „Marinette to je Adrien Agrest ten.." nestačila to dopovědět. „Jo já vím kdo to je Manon a rozhodně se s ním nechci bavit." dořekla a táhla hnědovlásku pryč. Blonďák to nevzdal. Běžel za nima. Bylo jasný kam si to Marinette s Kanón míří. Mířily přímo do parku. Adrien na nic neváhal a vzal to skratkou. Nasadil na hlavu kapucí a běžel co mu sílí stačili. Do parku doběhl dřív než Marinette, ale ta se na něj jen podívala a šla pryč. Adrien už neměl sílu za ní běžet, tak ji nechal odejít, ale nechtěl se vzdát.

Tmavovláska společně s malou brunetkou odešli pryč z Adrienovi dohledu. Vzal mobil a vytočila číslo na Alyu. „Čau Alyo, potřebují pomoct."
„A s čím?"
Kam jdete zítra s Marinette?" zeptal. „No zítra jdeme bruslit, nech mě hádat. Chceš se jí omluvit a vše vysvětlit, že?" řekla a Adrien ztuhnul. „Jo přesně tak? Ani se tě nebudu ptát jak to všechno víš. Jdete na to velké brusliště?" zeptal se a vydal se směr jeho vila. „Jo přesně tam. Budu tam na tebe čekat. Zkusím na to nějak Marinette uklidnit." řekla a utípla hovor.

Adrien celý šťastný šel domů. Zamkl se v pokoji a začal di připravovat vše na zítřek. Potřeboval nějaký dárek, ale nic ho nenapadlo až na růži. Nebo ji má koupit bomboniéru? Nakonec se rozhodl pro nic. Chtěl, aby ho vyslechla a podle toho se rozhodla. Celý večer protelefonoval s Ninem přes videohovor. Bylo super, že si v té kavárně dali svoje telefonní čísla.

Marinette nechtěla poslouchat Manoniny řeči tak si radši hrály hry. „Vyhrála jsem!" zakřičela Manon a Marinette začala uklízet už devátou hru. Hnědovlásčin vítězný pokřik přerušil zvonek u vchodových dveří. Tmavovláska uklidnila hru a šla otevřít. „Jdu si pro Manon." řekla paní Šamaková."
Jdete o deset minut dřív." řekla Marinette překvapeně. „To ano. Jak ses tu jinak měla Manon" a natáhla ruce. Hnědovláska běžela ihned svoji matku obejmout. „Dojdu ti pro věci" a odešla do pokoje pro Manoniny věci. Zpět se vracela s růžovým baťůžkem a čelenkou. Obě dvě věci podala paní Šamakové. „Byla opravdové zlatíčko" schválila Marinette Manon. Než se Nadala obě dvě byli pryč a ona zase seděla na židli a pozorovala hodiny. I když si toho její matka všimla, že je něco špatně, nechala ji osamotě, protože věděla, že ji to pomůže.

Marinette po hodině jejího koukání do blba vyzváněl telefon. Volala ji Alya. „Nazdar Alyo"
„Čau kočko jak se vede?"
„Ale ujde to a ty?"
„Dobrý, platí ta zítřejší schůzka v parku a potom půjdeme na to brusliště?"
„No jasně, že to platí, v kolik se sejdeme?"
„Co třeba zítra vedvě odpoledne?"
„Jo to jde"

Dál se bavily asi přes dvě hodiny. Dnes byla Marinette obzvlášť unavená. Šla se ještě navečeřet a pak rovnou do postele. Ještě takovou hodinou civěla do stropu a přemýšlela o svém životě, ale vždy skončila u Adriena. Radši šla spát.

V obří vile se stále svítilo u Adriena v pokoji. Pořád telefonoval s Ninem. Za celý večer se hrozně nasmál. Vůbec se mu nechtělo ten rozhovor ukončovat, ale bylo už pozdě. Jen jak ukončil videohovor Koukl se na zprávu která mu přišla od Alyi. Psala mu, že ve dvě má být na kluzišti. Adrien usínal s nádherným pocit a přitom myslel na Marinette, na tu holku, které důvěřuje a kterou ranil. Chtěl to dát do pořádku. Dokonce už měl na zítřek volno a jeho sekretářka věděla, že jde na kluziště. Taky byl domluven s jeho otcem, že tam půjde pěšky a i naspátek. Nechtěl vyvolá hotové šílenství všech jeho fanoušků a fanynek.

Vím, že je to krátká kapitola než byla minulé, ale nic mě nenapadlo. Máme tu 854 slov v příběhu. Doufám, že se vám to líbí a těšíte se na další. Taky vím, že není 30.ale mě se to tak dobře psalo, že jsem to napsala ještě dopředu. Nemám moc toho co sem napsat, takže to dnes ukončím. Užijte si den a prázdniny.😁😊