V devět hodin teprve vyrazila ze dveřích pekárny a v ruce svírala desky s jejími návrhy. Adrien už čekal na místě, jen jak spatřil utíkající Marinette, koukl se na hodiny. „Jdeš pozdě." řekl dotčeně. „Já vím, ale zpozdila jsem se o pouhých patnáct minut." řekla a hodila na něj uražený výraz. Adrien by nikdy neřekl, že pozná někoho kdo se mu za pouhé tři dny stane oporou. Marinette důvěřoval víc než sobě a to bylo co už říct. Marinette si nevšímala jeho slavné půlky, ale toho jaký je doopravdy. Viděla v něm i toho normálního kluka a né přepudrovanou modelku, obklopenou holkama. Adrien utekl z domu neporozovatelně a doufal, že i tak v klouzbe do vnitř. Jejich plán byl prostý. Adrien se tajně zase dostane do svého pokoje, půjde najít otce, kterému řekne, že za chvíli přijde jedna holka co má talent. No a to bylo vše.

Procházeli se zasněženými ulicemi, teď vyšli zase do parku. Najednou začal foukat prudký vítr proti nim. Blonďák si ani nevšiml, že mu vítr sfoukl kapucí z hlavy. Všechny holky v parku a okolí začali ječet. „To je Adrien Agresttt!!!" rozběhly se naproti Adrienovi. Až teď si všiml, že nemá kapuci. Vzal Marinette za ruku a začal s ní utíkat pryč. Zabočil do jedné uličky, celý dav za ním. Běžel jecště rychleji než předtím a tmavovlaska mu už nestačila. Najednou prudce trhl doprava. Dav lidí běžel stále rovně. „Štěstí, že běželi rovně, jinak by nás tady asi udupali" řekla Marinette a ukázala za ně. Blonďák je totiž zavedl do slepé uličky. Ani nechtěl myslet jak by to dopadlo, kdyby ječící dav lidí neběžel rovně. „Jo, to jsme tedy měli štěstí. A teď musíme jít rychle k nám." řekl udýchaný Adrien. Marinette pouze přikývla a vydala se za Adrienem.

Celou cestu byli ostražití a Adrien si držel kapucí mikiny. Tmavovláska měla úplně rudé tváře od zimi. Konečně stáli před vilou Agrestů. Adrien opatrně přelezl plot a rozběhl se k jednomu oknu. Pomalu přelezl do dalšího patra až k sobě do pokoje. Marinette nejmíně dvacet minut ještě mrzla venku. Pak se odhodlala zazvonit. Odněkud vyjela kamera a přihlížela si ji. „Jsem Marinette Dupang-Chang." řekla a doufala, že ta kamera zmizí, to se taky stalo a otevřela se brána. Tmavovláska s odlesky tmavě modré vstoupila dovnitř. Adrien už na ni čekal u vstupní haly. Pak ji doprovodil před dveře pracovny jeho otce. Zaťukal a čekal až se ozve hlas jeho otce. „Dále." ozval se přes dveře mohutný hlas Gabriela. Marinette vstoupila i s Adrienem. „Ty musíš být ta slečna co má talent a podle mého syna je lepší než já." řekl a upřrl na ni svůj kamenný výraz. „Ano to budu asi já." řekla nervózní Marinette a chtěla to mít co nejdřív za sebou. „Tak mi ty návrhy ukaž" pobídl ji Gabriel. Marinette na stůl polžila desky a z nich vyndala dokonalé návrhy. Gabriel si je vzal do ruky a začal prohlížet vážným výrazem. Marinette cítila jak se strachy potí.

„Musím uznat, že můj syn měl pravdu. Jsi doopravdy dobrá návrhářka a i lepší než já." z Marinette spadlo asi stovky balvanů. Gabriel ji slíbil, že použije její návrhy pod jejím jménem ve své kolekci. Teď pracovala pro Gabriela Agrest, nejdřív jako podřadná, ale věděla, že ne na dlouho.

Adrien ji šel vyprovodit. Šli a celou cestu se smáli. Adrien ji věřil a ona jemu. Když poprvé přešli jejich pekárnu hodiny ukazovali 17:05 hodin večer. Marinette se zastavila, když uviděla školu až moc blízko. „My jsme to přešli Adriene" řekla pobaveně tmavovláska. Oba se zase rozesmáli a vrátili se zpět. „A nechtěla bys se jít ještě projít do parku, tak nějak se mi nechce brzo domů" řekl a Marinette jen kývla hlavou na souhlas. „Fajn, ale jen na chvilku."

Z chvilky se stala hodina, dokonce teď stáli před Eiffelovkou. Dali si punc na zahřátí. Rozhodli se, že je na čase jít domů. Taky už bylo za čtyři minuty sedm hodin večer. Mezi tím vypili svůj punc a kelímky vyhodili do jednoho koše v parku.

Cesta uběhla jako nic a už stali před pekárnou. „Tak já už půjdu, měj se." řekla a chystala se otevřít dveře. „Počkej" křikl na ni blonďák. Marinette se na něj s úsměvem podívala. Adrien nechápal své pocity, od té doby co poznal Marinette se jeho pocity pomíchali. Nevěděl co cítí ani co udělá, svoje tělo jaksi už neovládal. Bránil se, Ale nešlo mu to. Naklonil se nad Marinette a dal ji pusu. Tmavovláska tam stála jak opařená, ale jen jak se vzpamatovala vlepila mu facku. „Marinette počkej, já nevím co to do mne vjelo. Prostě poslední dobou neovládám své tělo ani city" křikl nyní než otevřela dveře. „Tal se to nauč, ale já nejsem jen tak lehká trofej víš." stěmi slovy otevřela dveře a přímo před Adrienem je zavřela.

Za tu noc ji několikrát volal, ale vždy mu to típla. Nechtěla s ním mluvit, vždyť ranil její city, připadala si jako děvka nebo nějaká trofej, kterou časem odhodí.

Blonďák byl z toho celý špatný, přál si, aby mu Marinette odpustila, ale sám věděl jak je to těžké. Od této chvíle si slíbil, že ji nikdy nezklame.

Marinette ve 20:00 telefonoval a s Alyou přes videohovor. O tomhle se jí nechtěla zmínit, ale Alya ji přemluvila. „A tak mne zklamal, ani nevíš jak se cítím. Mám pocit, že jsem pro něj nějaká trofej. Chci mu odpustit, ale nevím. Já taky neovladám své city, mám je jako začarovaný kruh, ale aspoň se snažím je na venek ovládat." dopověděla celý svůj zážitek Alye. „No já bych mu pro zatím neodpoštěla, ale aspoň si ho vyslechni a podle toho se rozhodni" řekla ji Alya. Potom už musela jít a tak ukončily videohovor. Marinette nad její radou hodně přemýšlela.

Marinette si taky šla brzo spát, zítra má totiž hlídat Manon dceru paní Šamakové. Nejdřív nemohla usnout, ale nakonec usla při pomyšlení na ohňostroj, který bude na Silvestr. Nemohla se dočkat, ale teď? Teď nevěděla jestli se těší nebo ji Adrien na tolik změnil, že už neví. Moc dobře věděla, že zítra na to doplatí.

Nová kapitola která má 1008 slov (myslím příběh) sice je to míň než včera, ale co. Nebo spíš dnes. Opravdu jsem tuto kapitolu napsala velmi brzo a vydám ji taky ještě 28.12. Užijte si jinak den 29.

Jak už jsem zmínila, moje kecy vás moc asi nezajímají.😁 Ale chtěla bych říct, že můžete přispět této knize za konec. Budu čekat na vaše nápady konců. Opravdu mi napište tak 200 až 300 slov a já z toho výběru něco co použiji v příběhu. Taky zmíním každého, kdo mi napíše ten konec a já z toho něco použiji tak ho na konci zmínín. Přeji příjemný den 😊😁