Zero:

Když jsem vyděl jak ji ti parchanti mlátí roky potlačovaný vztek vyšel na povrch. Na štěstí (pro ty dva) jsem se na poslední chvíli ovládl a tak odešli jen s pár ranami. To Miko na tom byla o dost hůř než oni.

Když mi nakonec usnula v náručí donesl jsem jí až k jejich domu. Ne že bych byl nějaký stolker a díky tomu věděl kde bydlí, ale díky místním drbnám to věděla celá vesnice do konce dne kdy se sem přistěhovaly.

Ze začátku jsem si myslel že je Miko a její bratr v nějakém spojení s démony, ale během doby co tu jsou se nic podezřelého nestalo. Jen obvyklé menší útoky, které jsem dokázal odrazit. Sice vím že je v blízkosti vesnice sídlo dobrých démonů, ale neměl jsem potřebu je vyhledat. Já osobně jsem spíše samotář a pomoc nevyhledávám. Chvíli jsem stál před jejich domem když se najednou za mnou ozvalo.

"Co tu děláte??"

Otočil jsem se za hlasem. Stál tam náš učitel dějepisu a tělocviku, Limak. Tím že jsem se otočil umožnil jsem mu výhled na Miko a tak během chvilky stál u mě.

"Co se jí stalo??"

Hrůza v jeho očích přímo křičela.

"Napadli ji nějací dva kluci a tak jsem jí pomohl."

Prozradil jsem mu a on se na mě vděčně usmál. Rychle doběhl ke dveřím a odemkl je . Potom se na mě otočil.

"Odnes i do jejího pokoje. Jsou o ty poslední dveře napravo."

Oznámil mi, ukázal ke schodům a sám  zmizel někde v domě.

Společně s Miko v náruči jsem se vydal do jejího pokoje. Měla ho skromně zařízený a tak jsem ji položil na postel. Aktovku jsem jí položil na židli a otočil se na Miko spět. Pár pramenů jí spadalo do obličeje a tak jsem jí je odhrnul.

Sám sobě jsem si přiznal že je pěkná i s krvavou šmouhou u rtu. Měla mírně nakrčené čelo a já přemýšlel nad čím se asi mračí.

Z myšlenek mě vytrhl její bratr který donesl misku s vodou a žíňku. Odstoupil jsem od Miko a on si k ní klekl. Omyl jí krvavou šmouhu a potom od někud vytáhl hadr. Ten namočil, šáhl jí na čelo a položil jí na něj hadr.  

Potom se zvedl a naznačil mi abych šel s ním.

Dovedl mě do kuchyně a tam mně posadil za stůl. Udělal nám oběma čaj a začal se mě vyptávat co se vlastně stalo. Postupně jsem mu popravdě vylíčil vše okolo toho útoku. Limak celou dobu naštvaně svíral hrnek a propaloval stůl vražedným pohledem. Když jsem skončil jen přikývl a poděkoval mi. Zjistili jsme že je už skoro deset večer a tak jsem chtěl odejít.

"Už je pozdě můžeš tu zůstat a vyspíš se u mě, já stejně budu celou noc u Miko."

Oznámil mi Limak a ukázal mi jeho pokoj, koupelnu a odešel za Miko. Před tím mi dal ještě jídlo na večeři.

............

Večer jsem ležel a přemýšlel nad celým dnem. Najednou se od Miko začali ozývat hlas a tak jsem rychle vstal a šel na chodbu. Stál jsem u pootevřených dveří a viděl Limaka jak u Miko sedí a povídá jí.

"...slíbil jsem Demikovi že se o tebe postarám a zklamal jsem.  A nezklamal jsem jen jeho, ale i sebe. Když jsi mě zachránila přede mnou  samotným přísahal jsem si že tě budu chránit, abych tak svůj dluh splatil..... Je mi to líto." 

Potom už bylo ticho a tak jsem se vrátil spět do pokoje. Tam jsem dlouho do noci přemýšlel a usnul až okolo jedné hodiny ráno. Jak se mi teď hodilo že je zítra volno a nemusíme vstávat  do školy.