Probudila jsem se na něčem měkkém. Když jsem otevřela oči uvědomila jsem si že jsem ve svém pokoji.  U postele seděl Limak a tak když jsem otevřela oči hned se na mě naklonil.

"Jak ti je?"

"Bolí mě břicho, ale jinak dobrý."

Usmála jsem se a s Limakovou pomocí si sedla. Potom mi dodal oblečení a odešel. Opatrně jsem si oblékla volné triko a kalhoty. Pak jsem vyšla na chodbu a zamířila do kuchyně, odkud jsem slyšela Limaka.

Najednou do mě ale někdo vrazil. Otočila jsem se tím směrem a uviděla Zera.  Ten mě podepřel protože jsem málem po nárazu spadla a já na něj vyjeveně koukala. On jako by uměl čít myšlenky mi odpověděl na nevyřčenou otázku.

"Tvůj bratr mě tu nechal přespat, protože než jsem mu to vysvětlil bylo už pozdě."

Jen jsem kývla a řekla potichu, tak že se divím že mě slyšel.

"Díky za to že si mi pomohl."

Stála jsem tam se sklopenou hlavou a tak mě překvapilo když jsem ucítila Zerovu ruku na hlavě. Pomalu jsem k němu zvedla hlavu a viděla jak se mírně usmívá.

"Neděkuj, stejně jsem tam nebyl náhodou."

"Jak to že si tam nebyl náhodou?"

"No ten den jsem slyšel holky ze třídy baví o tom že si na tebe pozvali nějaké kluky a tak mi to nedalo a musel jsem se ujistit že ti nic neudělají."

Teď jsem na něj koukala jak na blázna. On jen pokrčil rameny, prošel kolem mě a šel do kuchyně kde sídlil Limak. Po chvíli jsem se k nim přidala a sedla si za stůl naproti Zerovi. Limak před nás položil snídani a sedl si k nám. Ti dva si až neuvěřitelně rozuměli a tak jsem je tam po jídle nechala a umyla a uklidila nádobí. Když mi chtěl Limak pomoct, jen jsem ho zpražila pohledem a poslala ho spět ke stolu.

Pak jsem odešla do koupelny. Tam jsem si sundala tričko a stoupla si před zrcadlo. N vypadala jsem dobře na to jak do mě ti pitomci kopali. Na břiše se mi rýsovalo dost modřin ale žádná otevřená rána takže to bylo v pohodě. Opět jsem si oblékla tričko, vyčistila si zuby a šla do svého pokoje kde jsem si sedla ke stolu a měla v plánu si udělat úkoly když jsem na to včera neměla čas. To ke mě ale došel Limak.

"Potřebuješ něco v obchodě. Zero půjde domů a já se chci stavit pro něco k jídlu jelikož je lednice zase prázdná."

"Ne, díky a vyřiď Zerovi ještě jednou moje dík."

"Jasně do hodinky jsem zpátky."

Tak jsem tam zůstala na hodinu sama. Byla jsem dost unavená  tak jsem si lehla.

Netuším proč ale když takhle ležím napadají mě spousty myšlenek. Třeba mi přijde divné že jsem se tak rychle zotavila a teď mám jen modřin. Někdo jiný by měl alespoň zlomeniny, ale já mám jen modřiny?? To je divný??????