Přes tvář jsem si přetáhla červený šátek, vlastně celá jsem se oblékla do červeného. K pasu jsem si přivázala katanu a otcovu dýku a vyrazila na maškarní. Vypadala jsem jako nějaký bojovník a každý se za mnou otáčel.

Ke vchodu jsem došla pět minut po páté a hned zahlídla Zera. Jeho kostým byl dost podobný tomu mému, takže to vypadalo že jsem se domluvili. Oba jsme se na sebe usmáli a i když to přes masky nešlo moc vidět, věděli jsme že se ten druhý usmívá.

Společně jsme se šli projít po malé tržnici co vyrostla na školním dvoře. Potkaly jsme tam i Nanami v kostýmu nějaké superhrdinky. Ale moc jí to slušelo. Tak jsme se tam procházeli asi půl hodiny. Já a Nanami jsme se smáli a Zero za námi šel potichu a do konverzace se nezapojil. Bylo mi to trochu líto ale vždy když jsem se na něj otočila tak se usmál.

Nakonec jsme zamířily na maškarní. Jen co jsme vešli mě oslepila záře světel a málem udusila falešná mlha. Kolem se to mísilo hromadou kostýmů a masek. Nanami mě dotáhla ke stolku s pitím a tak jsme tam stály a pozorovaly okolí. Zero si zatím nenápadně stoupl k únikovému východu a když jsem na něj hodila nechápavý výraz, on mě obdařil zase výrazem 'Však ty pochopíš.' Dál jsem to tedy neřešila a bavila se s Nanami.

"Tak co jak se ti to líbí?"

Křičela na mě Nanami přes hlasitou hudbu. Jen jsem se usmála.

"Je to tu pěkné. Ale přišla jsem sem hlavně kvůli 'princezná', Zero říkal že vždycky vypadají 'náádherně'."

"Ty a Zero si v poslední době nějak moc rozumíte???"

Vyzvídala Nanami a já raději dělala že jí neslyším. Protože vážně netuším co na tak hloupou otázku říct.

"Ale když už je řeč o těch 'princeznách'..........koukni."

Ukázala Nanami někam za mě a tak jsem se se skleničkou na rtech otočila a.......dostala záchvat smíchu.

No takový záchvat jako teď jsem snad nikdy neměla. Bohužel pro mě jsem zrovna pila, takže jsem se začala dusit.

Okamžitě u mě stál Zero a naznačil mi abych šla za ním. No, když se člověk dusí chůze mu moc nejde. Takže mě nakonec Zero chytil kolem ramen a já vedle něj je cupitala. Dovedl mě aý do zapadlého koutu školní zahrady a tam mě nechal se vykašlat. Když jsem konečně popadla dech podívala jsem se na Zera a oba jsme dostaly záchvat smíchu. Po chvíli jsme si museli sednou protože jsme se už neudrželi na nohou.

V moment kdy jsme se uklidnili mi došla zpráva na mobil:

Kde jsi?

Ale začala jsem se dusit tak mě vzal Zero na zahradu.

AAAA tak to je jiná :D.

Nanami!!!!!!!

:D Každopádně vrátíš se ještě?

Už asi ne ,protože kdybych viděla 'princezny' ,

tak se neudržím a válím se v záchvatu smíchu.

Jo to věřím zrovna se tu zkouší tančit a moc jim to nejde :P

Tak pa já už půjdu domů.

Pa Miko a žádné sprosťárny!!

N.A.N.A.M.I.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zero celou dobu trpělivě čekal a když jsem se pak na něj otočila koukal se na oblohu. Tak jsem se tam taky podívala. Byla to nádhera. Dnes šla vidět spousta hvězd.

"Páni to je nádhera."

Promluvila jsem do ticha a Zero se na mě otočil.

"Od vašeho domu to půjde vidět líp, protože tam nebude tolik světel."

"Vážně."

Jen přikývnul.

Nakonec se zvedl a podal mi ruku. Za jeho pomoci jsem se vyšvihla na nohy a on mi nabídl že mě doprovodí. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem kývla.

Šly jsme mlčky bok po boku a ani jeden se neměl k tomu aby začal konverzaci. Mě to ani nevadilo protože jsme nebyli v tom trapném tichu, ale v takovém ve kterém býváte s někým koho dobře znáte. Což mi přišlo divné, když Zera neznám moc dlouho a navíc jsme ze začátku nebyli moc velcí kamarádi.

Nicméně mě Zero doprovodil až k domu.. Já se chtěla rozloučit. Když v tom.........