Zašeptal a ... v ten moment se u nich z bílé mlhy objevil muž.

"Deniku postarej se o ni."

Vydechl na posledy muž na zemi a Miko se mu s pláčem zhroutila ke krku. Denik ji z povzdáli pozoroval a po chvíli k ní přistoupil a položil jí  dlaň na rameno. Miko si otřela slzy a otočila se na něj.

"Musíme jít než se tu začnou objevovat další."

Promluvil na ni opatrně ona jen přikývla naposledy se na otce otočila, políbila ho na čelo a zašeptala.

"Já tě pomstím neboj."

Potom zvedla dýku co měl její tec u ruky a prořízla si dlaň tak že pár kapek dopadlo na  tělo jejího otce. Potom se zvedla a přešla k Denikovi .

"Můžeme jít."

Denik jen kývl a objal ji přes ramena aby mu při přemisťování nevypadla a zároveň ji tím utěšoval. Ona jen svírala otcovu dýku na prsou a snažila se neplakat. Pomalu je začala obklopovat bílá mlha. Miko začala cítit jak jí postupně od nohou přestávají poslouchat různé části těla. vyděšeně se podívala na Demika. On se na ni jen povzbudivě  usmál.

"Neboj to je normální."

Povzbudil ji a ona jen se sebezapřením přikývla. Pak se jejich těla rozplynula a Miko o sobě dalších 10 minut nevěděla. Pak se ocitli na dvorku kde pobíhali muži a chlapci všech věkových skupin. Miko je pozorovala se zatajeným dechem. Všichni to jsou démoni, naštěstí pro Miko to jsou ti dobří.

"Pojď za mnou."

Vyzval ji Demik a Miko za ním poslušně kráčela. Vystoupali pár desítek schodů do jednoho domu. Z domu byl nádherný výhled na vodopád  pod nimi i na další budovy co se pod nimi nacházeli. Demik zavedl Miko do jedné místnosti tam se oba posadili a Demik jí nabídl čaj.

"Mám na tebe jednu otázku." 

Promluvil po chvíli ticha Demik. Miko  mu jen kývla na znamení na toho aby pokračoval.

"Jak oba dobře víme mám se o tebe  teď starat, ale bohužel jsem v dost nevýhodné situaci. Jako učitel na tomhle místě se nemohu odstěhovat a tam s tebou žít. Proto se tě ptám jestli bys byla ochotná tu se mnou žít. Tenhle dům je jen můj, takže bys měla i soukromí a pokud by si chtěla mohla by ses zapojit i do výuky."

"Jistě na mě ohledy neberte já se vašemu životu ráda přizpůsobím a s tou výukou bych také ráda začala. Pokud tedy s tím nebude mít nikdo problém."

"Dobrá jsme tedy domluveni. Jen co se uzdravíš a vzpamatuješ ze smrti otce rád ti s výukou pomohu."

"Děkuji, ale nechci mít žádné výhody."

"Jak myslíš, teď tě zavedu do lázní aby ses umyla a donesu ti čisté oblečení."

Demik ji zavedl přímo pod jeho dům do malého domku na skále kde se nacházeli lázně. Podal jí hromádku čistého oblečení a pustil jí dovnitř.

"Běž se umýt já tu na tebe počkám, aby ti tam nikdo nevlezl. Přece jen o tobě zatím nikdo neví."

Miko jen kývla, převzala si od něj jen oblečení a vešla do lázní. Pomalu se ponořila do vody a smyla ze sebe otcovu krev a špínu z lesa. Vlasy si vymydlila šampony co byli v lázni a potom se osušila a oblékla. Demik jí půjčil jen chlapecké oblečení. Tričko jí sahalo až do poloviny stehen a kalhoty jí pořád padali, proto vyšla z lázní.

"Demiku?"

"Ano?"

"Neměl bys nějaký pásek?"

Zeptala se nesměle. Na ta slova se Demik jen usmál a zmizel. Po chvíli se objevil i s páskem v ruce. Miko si jej od něj převzala a hned stáhla kalhoty.

"Večer u večeře bych tě rád představil ostatním."

"Dobře."