Jakmile vyšli z restaurace, samou úlevou vydechli. Od úst se jim oběma zvedl bílý obláček, který se pomalu rozplýval v studeném vzduchu.

"Tak kam vyrazíme?" zeptal se Chris a rozhlédl se na obě strany. V ulicích už bylo málo lidí a osvětlení naštěstí nebylo tak dobré, aby je někdo mohl poznat na dálku.

"To je asi na tobě. Chceš jít na jídlo do nějaké restaurace? Nebo můžeme jet ke mně a objednat si něco," navrhl Tom svým britským přízvukem. Už teď litoval, že si nechal scénář na stole. Takového nepořádku se Chris určitě lekne.

"Jestli ti to nevadí, rád bych si dal nějaký fastfood. Už dlouho jsem ho neměl a Ari mi to kvůli dietě nedovoluje," ušklíbl se a schoval si ruce do kapes od velkého kabátu. Sledoval svého vysokého kolegu a doufal, že není další z těch snobů. Tom vykulil oči. Tohle upřímně nečekal. Přesto si zachoval své slušné chování a vlídně se usmál.

"Určitě můžeme. Kouknu, jestli tu někde poblíž-"

"Mám! Za rohem je bageterie," řekl Chris nadšeně a na překvapeného Brita se zazubil. Ukázal mu mapu k fastfoodu na obrazovce telefonu, který stihl v rekordním čase vytáhnout z kapsy a něco poblíž najít.

"Ehm... Dobře," odpověděl vždy vyrovnaný Tom. Tohle na něj upřímně zapůsobilo a dost ho to vyvedlo z míry. Američan se mile usmál.

"Mám na to apku. Ani nevíš, kolikrát mi zachránila život," zazubil se a podíval se směrem, kudy se mají vydat. Pár lidí k nim mířilo, ale nevypadalo to, že by se o herce nějak zajímali. Poté Evans svou pozornost přesunul zpět na svého kolegu, který na něj nervózně čekal.

"Tak veď," nařídil Tom a od úst mu znovu šel obláček páry. Snažil se nemyslet na zimu, která mu byla. V saku a tenké košili mu ani teplo být nemohlo. Jen se modlil, aby mu neotekly hlasivky. To by byl opravdu problém a nechtěl ho řešit.

Chris se rozešel a sledoval cestu. Chvilkami se díval do telefonu, aby se ujistil, že jdou správně. Tom na druhou stranu pozoroval špičky svým černých kožených bot a přemýšlel, jestli přeci jen neměli zůstat v té restauraci. Američan byl sice fajn, ale to trapné ticho mezi nimi už tak dobré nebylo.

"Ham mě zabije, že jsem odešel dřív," řekl a doufal, že se trochu rozpovídají. Chris se na něj zmateně podíval a pár vteřin si jen prohlížel tvář svého společníka.

"Kdo?" nadzvedl jedno obočí a zabočil za roh. Tom ho následoval. Šli pomalou chůzí a stáli od sebe poměrně daleko.

"Moje agentka. Trvala na tom, že tam musím být," vysvětlil mu a trochu mu zčervenaly tváře. Sice byl známý pro roli Lokiho – boha lží a klamů, ale on sám byl velmi dobře vychovaný muž a nic takového dlouho neudělal.

"Přežije to. Stejně jsme tam byli na to důležité," pokrčil nabarvený blonďák rameny a dál pokračoval v cestě. Rozhlížel se po domech a snažil se zahnat pochmurnou náladu, která se do něj znovu dala. Temnota a chlad mu zřejmě nedělaly dobře.

"Asi máš pravdu," šeptl Tom a sám se objal. Byla mu neskutečná zima, ale nechtěl to na sobě nechat znát. Ticho mezi nimi bylo ještě tíživější, ale o další konverzaci se nepokoušel. Dost si ulevil, když se za dalším rohem objevil cíl jejich cesty.

"Tady ten řetězec mám nejraději," přiznal se Chris, když přišli k okénku. Už měl vybráno, ale nechal Britovi čas, aby si nabídku stihl prohlédnout. Mezitím se na svého kolegu znovu podíval. Dost se zamračil, když mu došlo, že je tak málo oblečený. "Tome? Nechceš si jít sednout dovnitř? Ať nejsi nemocný," podotkl a kriticky se na něj podíval. Obočí měl stáhnuté a na čele se mu vytvořila rýha. Tvářil se opravdu nekompromisně.

"Nebo můžeme ke mně domů. Není to tak daleko, za čtvrt hodiny jsme tam," řekl Hiddleston nahlas svůj návrh a zadíval se do oceánově modrých očí. Hned mu došlo, že to možná přepískl. "Nebo můžeme zajet do kavárny. Objednám taxík." Nervózně se usmál. Chris chtěl něco říct, ale v kapse mu zazvonil telefon.

"Počkej chvilku," poprosil ho, jakmile zjistil, kdo mu volá. Odešel do dostatečné vzdálenosti, aby ho Tom nemohl slyšet a hovor přijal.

"Ahoj," řekl, jakmile to vzal. Žádné miláčku, ani lásko se nekonalo. Takový vztah s Minky neměl.

"Můžeš mi laskavě říct, kde jsi tak dlouho?!" vyštěkla na něj naštvaná modelka. Chris si povzdechl a zády se opřel o ledovou zeď. Z úst mu unikl obláček páry.

"V Evropě?" odpověděl jí sarkasticky a druhou ruku si dal do kapsy. Bylo mu chladno a měl hlad. Viděl, že Tom začal objednávat jídlo. Doufal, že mu vezme něco dobrého.

"Co děláš v Evropě?" zeptala se nechápavě. Nepamatovala si, že by její přítel něco takového říkal. Zřejmě za to mohlo to, že spolu téměř nemluvili. Když nepočítala hádky nebo sexuální hrátky.

"Pracuju," protočil očima. Říkal jí to a on s tím neměla žádný problém. Prý bude u Kinsley a o psa se postará.

"Zase pracuješ," zavrčela. Tak moc to nesnášela. Jak jezdil po celém světě a věčně nebyl doma. Na druhou stranu mohla často v jejich domě pořádat večírky, které by Chris rozhodně neschválil, kdyby o tom věděl. Přesto ho chtěla mít u sebe. "Víš co? Už mě to fakt nebaví. Dneska ti sbalím věci a vypadneš do hotelu," rozhodla se Minky a začala si foukat na čerstvý lak na prstech, aby mohla jít začít.

"Prosím? To je můj dům. Jestli někdo někam půjdeš, tak ty," začal být naštvaný. Nesnášel, jak se pořád rozcházeli a zase dávali dohromady. Už ani nevěděl, kolikrát jejich vztah ukončili. Po páté to přestal počítat.

"Jsi tu teď? Nejsi. Dodgera už jsem odvezla ráno, takže se o toho smetáka starat nemusíš," ušklíbla se a šla se podívat do zrcadla, jak moc jí to sluší. Večer měla naplánované focení a chtěla jako vždy vypadat perfektně.

"Kde je?" vystartoval. Jestli je na něco háklivý, tak to byl jeho pes. Miloval to stvoření celým svým srdcem a vždy neskutečně smutnil, když ho musel kvůli práci nechat doma. Ale nemohl ho pořád tahat letadlem na druhou stranu světa.

"Pryč," odpověděla a už to chtěla ukončit. V hlavě si představovala, jak si celý dům přezdobí.

"Jak pryč?! Okamžitě ho odvez k mým rodičům, jinak na tebe pošlu právníky a to teprve uvidíš," říkal značně naštvaně. Srdce mu rychle tlouklo a na krku ho mrazilo. Nedokázal si představit, co by bez Dodgera dělal. Byl to něco jako jeho syn.

"Miluju tě," řekla falešně a hovor ukončila. Přesto se začala cítit nejistě a přeci jen to šla zařídit. Až tak moc si ho rozhádat nechtěla. Stále ho milovala. Určitým způsobem.

Chris přímo běsnil. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Rychle napsal mámě a poté se ještě nějakou chvíli uklidňoval. Nechtěl, aby Tomovi zkazil večer. Nakonec se přeci jen k tomu vysokému Britovi vydal.

"Objednal sem ti," pousmál se Hiddleston, jakmile se k němu jeho kolega vrátil. Hned si všiml, že je v jiném rozpoložení. Tělo měl napjaté. Přesně tak, jak ho učili v divadle, že být nemá.

"Děkuji, ale asi si nedám," vydechl Chris a rozhlížel se kolem sebe. Ze všech stran očekával další útok. Už mu přišlo divné, že jsou tak dlouho venku a ještě je nikdo nezastavil. Bylo to až moc podezřelé.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Tom a trochu se zamračil. Také se začal rozhlížet a hledal, co obarveného blonďáka tak zaujalo.

"Máš doma pivo?" téměř mu skočil do řeči. Podíval se do modrozelených očí a netrpělivě čekal na odpověď.

"Možná, ale-"

"Výborně. Můžeme jet teda k tobě?" opět ho přerušil a doufal, že mu tmavovlásek odpustí celkem hrubé jednání. Tom jen vykulil oči a snažil se nedat na sobě zdát, jak moc byl překvapený ze změny v Američanově chování.

"Do-dobře. Už jsem stejně zavolal taxík," odpověděl a stále se snažil pochopit, co se vůbec děje. Chtěl se zeptat, co ho trápí, ale pracovník v okénku ho přerušil. Tom se na nevnímajícího Američana omluvně usmál a šel jim pro jídlo. Ač nerad, s pracovníkem se na jeho požádání vyfotil. Popřáli si hezký večer a Hiddleston se konečně mohl vrátit ke svému kolegovi. Doufal, že se rozmluví. Chris ale koukal do telefonu a vztekle do něj něco psal. Jen nad ním nechápavě pokroutil hlavou a v tichosti čekal na typický černý taxík.

Netrvalo dlouho a tmavé auto zastavilo. Tom pustil Evanse jako prvního a sám si k němu přisedl. Nadiktoval adresu, kam chtějí zavézt a poté se pohodlněji posadil. Díval se z okénka a lámal si hlavu, co jen mohl hezký herec v hovoru zjistit. Neměl však odvahu, aby se ho na to zeptal. Po chvíli se jeho myšlenky přesunuli k dalšímu dni. Vůbec si nepamatoval, co že to měl naplánovaného. Věděl však, že toho bylo dost.

"Bude to stát dvacet sedm liber," oznámil taxikář, jakmile zastavil na požadované adrese. Tom už se natahoval pro peněženku, ale Chris ho předběhl. Sám zaplatil, poděkoval a vystoupil z auta. Tom opět žasl nad jeho chování, ale také vylezl.

"Tak který to je?" zeptal se blonďák, který už byl dokonale klidný. Alespoň se tak snažil působit. Věděl, že se plně neuvolní, dokud mu mamka nedá vědět, že u sebe má Dodgera.

"Ani jeden z nich. Myslíš, že bych tomu taxikáři řekl, kde přesně bydlím?" ušklíbl se a rozešel se známou cestou. Jeho dům byl jen o dvě ulice dál.

"Nevadí ti, že jsem se takhle vetřel?" zeptal se Američan, jakmile svého kolegu doběhl. Doufal, že to není daleko. Na pivo měl chuť a doufal, že třeba přijde na jiné myšlenky. Věděl, že se s Minky zase usmíří. Vždycky to tak dopadne. Miluje ji a udělá vše, aby jejich vztah zachránil.

"Nevadí. Stejně tam jsem sám. Občas se společnost hodí," pousmál se Tom a zabočil za roh. Už svůj dům téměř mohl vidět.

"Ale hádám, že by se ti spíš líbila dámská společnost," zazubil se Chris a rozhlížel se kolem sebe. Překvapilo ho, že se nenacházeli v žádné luxusní čtvrti. Naopak zde viděl hodně rodinných domků a dětské hřiště.

"Ta bude, až na ni já budu mít čas," zasmál se Hiddleston. Vůbec mu nevadilo, že s nikým neměl poměr. Se svým pracovním vytížením na žádnou slečnu neměl čas. Už to mnohokrát zkoušel a nikdy to nevyšlo. Rozhodl se dát si pauzu.

Mlčky pokračovali dál až do doby, kdy se Tom zastavil před jedním menším obytným domem, který ale vypadal hezky a moderně. Odemkl hlavní vchod a přivolal výtah.

"Vlastním druhé patro," vysvětlil Chrisovi a poté mu pokynul, aby nastoupil. Oba stále mlčky vyjeli nahoru.