"To je pro tebe tak netypické, bratře! Jsi si jistý, že se spíše nechceš dostat ven skrze pěsti?" řekl Tom hlasem, který vždy používal pro hraní Lokiho, postavy černovlasého boha lží a klamů. Zrovna byl na natáčení v jednom ze studií, která se nacházela v Londýně. 

Kráčel oblečený ve svém těsném koženém obleku po falešném hradu. Světla na něj svítila ze všech stran a sledoval ho velmi početný filmový štáb. Přesto se pohyboval tak přirozeně a své okolí neřešil. Už si na práci profesionálního herce zvykl.

"Mluv dál a možná ty pěsti ucítíš," odpověděl mu Hemsworth, který zase hrál Thora - Lokiho bratra. Herci spolu již dva filmy natočili a byli opravdu sehraná dvojka. Ve hraní i v životě se skvěle doplňovali. Přesto spolu moc času netrávili. Už jen kvůli jejich práci to nešlo. Každou chvíli od sebe byli vzdálení několik tisíc kilometrů.

"Jak si přeješ, ani tady nejsem," ušklíbl se Tom a popošel ještě pár kroků na místo, které bylo na zeleném koberci určené křížkem.

"Aaaa stop!" křikl režisér Alan Taylor. Sledoval dění přes svůj tablet a přemýšlel, jestli to je přesně to, co potřebují. Už tu scénu párkrát sjeli, ale stále to nebylo to pravé.

"Můžeme to dát ještě jednou? Tome, snaž se vypadat trochu nadšeněji. Loki je puštěný z vězení a konečně se může dostat pryč. I když Thora popichuje, ve skutečnosti je rád. Chrisi, ty to zahraj stejně. Ten vážný výraz se mi líbil," rozhodl Alan a počkal, než bude kameraman připravený. Tom s Hemsworthem se mezitím vrátili zpět na svá původní místa. Prohodili mezi sebou pár slov a byli připraveni.

"Tak a akce!" poručil Alan a začalo se hrát. Hlavní zvukař kontroloval, jestli vše zní dobře a jeho asistent mimo dohled kamery držel velký mikrofon. Zatímco herci ze sebe dostávali to nejlepší.

"To je pro tebe tak netypické, bratře! Jsi si jistý, že se spíše nechceš dostat ven skrze pěsti?" pronesl Tom svým britským přízvukem. U toho doslova zářil. Vžil se do role a představil si, jakou radost musí Loki zažívat. Opravdu se mu to povedlo.

"Mluv dál a možná ty pěsti ucítíš," řekl Hemsworth naučenou frázi. Podíval se na Toma a vážným pohledem si ho prohlédl.

"Jak si přeješ, ani tady nejsem," rozhodil Brit v paruce jednou rukou a prošel za sloupem.

"Stop! Výborně. Můžeme teď zahrát scénu číslo 450? Thor a Frigga na scénu. Hiddlestone, máš teď chvíli pauzu," dával režisér další rozkazy. Tom se jen falešně pousmál a odešel do maskérny. Už byl v této branži dlouho. Věděl, že pauza vlastně není pauza, ale přelíčení.

"Ahoj, Debro," pousmál se na svoji osobní maskérku. Usedl do známé vysoké židle a zavřel oči. Šla na něj únava. Moc toho nenaspal. Učil se texty do divadla a do postele se dostal až nad ránem. Jenže neměl na výběr. Naučit se to musel i za cenu nevyspalosti.

"Páni, úplně jsem zapomněl, jak vysoký jsi," ozval se kousek od něj hlas se silným americkým přízvukem. Tom otevřel oči a podíval se přes rameno. Ten hlas znal moc dobře. Přesto mu přišlo nepravděpodobné, že by tento člověk byl zrovna teď v Londýně. 

Nadzvedl obočí, jakmile spatřil Chrise Evanse, jak sedí na židli navléknutý ve svém upnutém kostýmu Kapitána Ameriky.

"Co tu děláš?" zeptal se Tom s mírným úsměvem na tváři. Opravdu tu tohoto muže nečekal. Vždyť točí další díl Thora, ne pokračování Avengers. Přesto byl rád, že kolegu vidí.

"Co asi? Rád trávím úterní dopoledne tím, že se navlékám do upnutých kombinéz," zasmál se a tím odhalil své perfektně bílé zuby. Tom se také pousmál, opravdu mu to přišlo vtipné.

"Nespletl sis film, Kapitáne?" ušklíbl se a prohlížel si jeho kostým v barvách trikolóry. Chris se také nadzvedl jeden koutek.

"Ne, jsem tu správně. Nečetl sis scénář?" divil se Američan. Co si pamatoval z natáčení prvních Avengers, měl Tom vždycky své texty perfektně naučené.

"Ne. Asi bych měl, za chvíli jdu na plac," povzdechl si natáhl se pro štos papírů, které měl hozené na stole. Předchozí večer se k tomu vůbec nedostal. Vadilo mu, že byl tak časově vytížený a vůbec nic nestíhal. Kašlal na věci, na které by neměl.

"Tome, zase ti leze paruka. Počkej," povzdechla si Debra, která si konečně připravila veškeré věci. Dala se v tichosti do práce. Nechtěla herce vyrušovat.

"Kdy jsi přiletěl?" zeptal se Tom Chrise a opravdu ho to zajímalo. Nikdy předtím spolu nebyli o samotě jako teď. Vždy u sebe měli ještě někoho dalšího. Ať už Roberta, který se od Chrise téměř nevzdaloval, nebo kohokoliv jiného. Byla to příjemná změna.

"Včera. Ještě jsem měl nějaké zařizování doma," vysvětlil Chris a s nezájmem pozoroval maskérku. Měl celkem blbou náladu, i když to na sobě nechtěl nechat znát. Dost ošklivě se totiž včera pohádal se svou přítelkyní a neustále na to myslel. Trápilo ho to a upřímně byl rád, že musel odletět na jiný kontinent. Jinak by se z toho asi zbláznil.

"Tak to jo. A zdržíš se?" dál vyzvídal Tom. Byla to čistá zvědavost a zájem o druhého.

"Tome, nemel sebou, jinak to budeš mít křivě," okřikla ho Debra a dál ho upravovala. Brit se na ni omluvně usmál, přesto poslouchal Chrisovu odpověď.

"Nevím. Silně o tom uvažuji. Mám teď chvíli volno, než začnu s novým filmem," pokrčil rameny. Pokud se s Minky přeci jen rozejde, bude potřebovat nějaké místo, kde se s tím srovná. A Londýn momentálně vypadal jako nejlepší řešení.

"Chrisi! Máš jít na plac. Tome, ty tam přijď taky, kdyby tě bylo třeba. Poté máš volno. Budeme tě potřebovat až zítra odpoledne," nakoukla do maskérny Victorie, hlavní věčně protivná producentka. Ale nebylo se čemu divit, měla toho na starosti víc než dost.

Oba muži se bez jediného slova zvedli. Jakmile vyšli z maskérny, byli zpět ve známém zmatku. Kolem nich byla spousta lidí a oni většinu z nich neznali. Ani nemohli. Vždyť se na tom filmu podílelo tolik osob, že se to až zdálo neuvěřitelné. Sem tam zahlédli známou tvář, která jim utkvěla v paměti, ale moc jich nebylo. Mlčky se dostali až k místu, kde měla scéna pokračovat. Oba byli hlavou někde úplně jinde.

"Evansi, připraven?" zeptal se Alan a na herce se usmál. Američan pouze přikývl. Vůbec neměl náladu na hraní. A to poprvé neměl hrát mrzutého Stevena Rogerse nýbrž nadšeného Kapitána Ameriku. Přesto byl odhodlaný, že to zahraje nejlépe, jak umí.

"Výborně. Nezapomínej, že jsi vlastně Loki. Nejlepší by bylo, kdybys použil řeč těla, kterou používá Tom," radil režisér a upil ze svého hrnku kávy, bez které nemohl fungovat.

"Jasně, to zvládnu," falešně se usmál a došel si stoupnout vedle Hemswortha. Ten ho okamžitě vtáhl do vřelého objetí. Neviděli se už hodně dlouho, i když si občas zavolali.

"Pánové, čas jsou peníze," upozornil hlavní manažer. Herci se omluvili a dali se do hraní.

Tom se otráveně opřel o jeden z umělých sloupů. Založil si ruce na hrudi a pozoroval své kolegy. Nejraději by byl doma a učil se na konkurz. Místo toho musel tvrdnout tady. A i když ho ta práce neskutečně bavila, potřeboval pauzu. Tento film točili už pár měsíců a kvůli tomu nic dalšího nestíhal. A i když ho čekal poslední týden natáčení, stejně si to neužíval.

Po chvíli scénku dotočili. Režisér oba hlavní herce pustil a pro dnešní den ukončil natáčení. Chris, který byl se svým výkonem v rámci možností spokojený, se včas vytratil na čerstvý vzduch. Už dopracoval, takže si znovu vzpomněl na rozpadající se vztah. Potřeboval chvilku o samotě, aby mohl nabrat zpět ztracené síly a energii, kterou ze sebe vydal. Proklouzl ven zadním vchodem a doufal, že ho nikdo neviděl. Přesto mu bylo jasné, že ho za chvíli budou hledat. To byla jedna z nevýhod, kterou s sebou život slavného herce nesl. Téměř nikdy nemá klid.

Tom si však pohledného muže všiml. Stejně jako jeho smutného výrazu. Chvíli váhal, jestli za ním jít, ale nakonec přeci jen využil toho, že je schovaný ve stínu a nikdo si ho nestihl všimnout. Ladným krokem došel ke dveřím a otevřel je. Okamžitě ho ovanul chladný vítr. Byl začátek října a nad Londýnem se celý týden držel ošklivý mrak.

"Chrisi? Všechno v pořádku?" zeptal se a stoupl si vedle kolegy. Znovu si potvrdil, že nevypadal dvakrát šťastně.

"Jsem v pohodě," odpověděl mu Američan a opřel se o stěnu studia. Pozoroval zamračenou oblohu a přemýšlel, jaké počasí je u něj doma. Vzpomněl si, že bude muset zavolat matce.

"Jsem herec. Poznám, když to hraješ. Říkat mi to nemusíš, ale alespoň mi nelži," zamračil se Tom. Přesto neodcházel. Chápal, že má každý slabé chvilky. Chtěl tu pro něj být. I když nebyli zrovna nejlepší kamarádi. 

"Promiň. Je toho na mě moc. Přestávám to zvládat. Vrátíme se zpět?" podíval se Chris na vysokého Brita a slabě se usmál. Těšilo ho, že má druhý starost. Přesto to s ním řešit nechtěl. Bylo to všechno moc čerstvé.

"Chceš si o tom popovídat? Svěřování prý pomáhá," navrhl Tom. Neměl rád, když byli lidé kolem něj smutní.

"Ne, já... Nejdřív si to musím sám ujasnit a srovnat v hlavě. Jdeš si sundat ten nepříjemný kostým?" snažil se tomu Američan vyhnout.

"Jasně, ať už můžu jít domů," odpověděl Tom a šel otevřít dveře. Došlo mu, že víc z něj nedostane. Pokynul přebarvenému blonďákovi, aby mohl jít první.

"Za kým se těšíš domů?" vyzvídal Chris, který měl mnohem lepší náladu. Kolegova společnost mu pomohla.

"Za čajem a scénářem," pousmál se Tom. Nikoho jiného doma už nějaký ten čas neměl.

"To mi nezní jako dobrá společnost," konstatoval Chris a kráčel vedle Toma zpět k placu. Lidé na ně koukali, ale naštěstí od nich nikdo nic nepotřeboval.

"Věř mi, že lepší jsem dlouho neměl," zasmál se Brit. Vlastně mu to nevadilo. Kdyby vztah chtěl, mohl by lusknout prstem. Měl mnoho fanynek a moc dobře si to uvědomoval.

"Tak brzo to nevzdávej," řekl Chris a obdaroval svého kolegu vřelým úsměvem. U toho na něj spiklenecky mrkl.