Trvalo dlouho, než si Harry sám v sobě porovnal, z jakých důvodů zlomil svou hůlku. Až po pár týdnech, kdy většinu času trávil v pohodlí domova, zatímco se Pansy k večeru vracela unavená z práce, na důvod konečně přišel.

Chtěl přestat bojovat. Se zlem, sám se sebou, s nepřízní osudu. Celým životem ho provázela válka, jejíž pařáty ho několikrát uchopily tak silně, až nabýval pocitu, že se z nich už nikdy nevymaní.

Ale teď byl volný.

S podepsanou výpovědí z bystrozorského výcviku a s Pansy po boku si připadal jako tehdy, když poprvé letěl na Klofanovi. Nespoutaný, neohrožený a především volný jako pták na nebi plném nekonečných možností.

Pansy to na něm viděla. Od večera do noci vtipkoval, hravě rýpal a dokonce se smál mnohem víc, než kdy dřív. Jistě, Harry byl v podstatě veselý člověk, ale najednou se z něj stalo sluníčko, které zářilo i po nocích. Nemohla být vděčnejší.

Stejně tak vděčná byla, když jednoho listopadového podvečera, narazila na Rona s Georgem.

Za měsíc, který trávila po boku Harryho, si na Rona zvykla natolik, aby ho respektovala. Také to dělala kvůli Daphne, která se ještě stále rozplývala nad každým sladkým slovem, jímž ji Ron zásoboval. Už jen proto se k nim po cestě připojila, aby započali zcela obyčejnou konverzaci.

„Asi už mi z toho hrábne, ta inventura je nekonečná," zabědoval George, který měl na svědomí právě přehršel zboží, na nějž si stěžoval. Ron jen zakoulel očima, zatímco Pansy horlivě přikývla.

„Naprosto ti rozumím. Dělala jsem inventuru dva dny až do noci a myslela jsem, že umřu!" sdělila se zamračením. „A to máme zhruba poloviční obchod."

„A to jsi zvládala sama?" podivil se George. V jeho hlase bylo znát překvapení a dokonce se tak i zatvářil, když Pansy začala přikyvovat. „My jsme na to dva a mám pocit, že to nestihneme snad ani do konce roku."

„Tak najmi nějakého brigádníka," doporučila mu Pansy. Jakmile to dořekla, očka se jí rozzářila a pohledem zabrousila k Ronovi. Ten okamžitě pochopil, co ji zrovna napadlo a hlasitě zajásal.

„Harry nám píchne! No jasně, že mě to hned nenapadlo!" zahalekal přes celou Příčnou.

„Očividně jsem chytřejší, Weasley," rýpla si do něj Pansy. George ty dva sledoval s úžasem, než mu došlo, na co že se to vlastně díval.

„Od kdy spolu vy dva souhlasíte?" nechápal.

„Od doby, co chodím s Daphne."

„Od té doby, co jsem s Harrym," řekla ve stejnou chvíli Pansy, načež se ona i Ron rozesmáli, zatímco George z toho prožíval jisté trauma. Moc dobře si totiž pamatoval, jak mu Ron psal z Bradavic dopis, že je Parkinsonová prohnaná mrcha a skládá o něm ošklivé písničky.

Ty časy však už byly dávno pryč stejně jako válečná sekyra, kterou během posledních týdnů zakopali. V tuto chvíli dokonce Ron uchopil její ruku, aby se společně přemístili za Harrym a oznámili mu novinu, kterou ho hodlali potěšit. Sotva řekli Georgeovi sbohem a už s prásknutím spočinuli uprostřed Harryho bytu.

„Tohle vypadá dost divně," usoudil překvapený Harry, když se před ním objevil jeho nejlepší přítel a jeho partnerka, kteří se drželi za ruce a zubili se od ucha k uchu.

Zrzek černovlásku okamžitě pustil, zatímco ona s hravým úsměvem přiskočila k Vyvolenému na pohovku a vlepila mu rychlý polibek na tvář.

„Máš práci, hrdino," oznámila mu vesele.

„Nebudu nikoho zachraňovat," odmítl rázně, ale to už Pansy s úsměvem na rtech kroutila hlavou. Poté se podívala na Rona.

„Kejkle," řekl jen, načež se Harry rozzářil.

„Mám jít pracovat do Kejklí?" zvolal nadšeně. „To beru!"

Ron si s Pansy plácl a posadil se k nim. Krom plánu, jak zaměstnat Harryho, mu totiž musel říct ještě něco dalšího. Potřeboval jeho pomoc i v osobním životě, v němž se hodlal na konci týdne stěhovat a plánoval svého přítele požádat o pomocnou ruku. Nakonec se mu nabídla i Pansy, ačkoliv ta trvala na tom, že vše bude stěhovat kouzelnickým způsobem. S tím Ron souhlasil, proto jim předal lístek s adresou.

Hned druhý den Harryho čekala první směna, které se nemohl dočkat. Celou noc se v posteli převracel a neustále škubal nohama, jako by snad běžel do práce, což pochopitelně omezovalo Pansy ve spánku, a tak naproti sobě ráno seděli s kruhy pod očima.

„Kdybych tě neměla tak ráda, nakopla bych tě," utrousila lehce naštvaně černovláska, zatímco bezmyšlenkovitě míchala svou kávu. Harry se naproti ní usmál.

„Promiň," zazubil se.

„To se tolik těšíš, že budeš trávit čas v Kejklích nebo..."

„Je to nová zkušenost," vysvětlil, aniž by ji nechal dokončit otázku. „A vážně si cením, že mě máš tak ráda, že mě za to nenakopneš," ušklíbl se ještě.

Černovláska zakoulela očima. „Ale ty mě očividně vůbec nemáš rád, když kvůli tobě nemůžu spát."

„Mám," přiznal Harry naprosto vážně. „Dokonce tě mám ze všech lidí na světě nejradši, přestože jsi protivná můra."

„Pottere!" okřikla ho. Vyvolený zvedl ruce do vzduchu, jako by se vzdával. „Protivná jsem proto, že jsi mě nenechal vyspat!"

„Výmluva," nadhodil melodicky. Pansy popadla odloženého Denního věštce a napřáhla se, že ho s ním přetáhne, ale Harry vzal raději rychle nohy na ramena a odběhl do ložnice, aby se převlékl.

„Co jsem si nadrobila, to si sním," zamumlala nespokojeně Pansy, když odložila Denního věštce. Z titulní strany se na něj usmíval nejslavnější pár Anglie, kterým samozřejmě byli Ginny s Blaisem. Jejich famfrpálová láska očarovala snad každého a novináři na nich významně těžili při tvorbách článků.

Jak je tak sledovala, musela se usmát. Od doplňkového ročníku viděla nespočet párů, které tvořil Nebelvír a Zmijozel, ale ještě před pár měsíci by ji nenapadlo, že i ona sama bude něčeho takového součástí. A teď seděla u slavného Pottera v bytě, říkala mu, že ho má ráda a dokonce se cítila mimořádně šťastná.

Život měl zvláštní smysl pro humor, ale ona se jím skutečně bavila, což koneckonců nebylo až tak špatné.

Stejně tak se cítila pobavena, když toho večera Harry přišel z práce a začal si stěžovat na zákazníky, kteří za ním chodili s otravnými dotazy. Valná většina sice souvisela s tím, kým byl, ale našly se i takové, které ho dováděly k myšlenkám, zda je dotyčný mentálně v pořádku. Nemohl se například přenést přes kouzelnici, která se ho během rozhovoru sedmkrát zeptala, jestli jsou bomby hnojůvky brány jako zbraň nebo jako zábavné předměty. Nakonec ji však při vzpomínce na paní Grayovou odbyl s tím, že jsou to zbraně hromadného ničení, a že by si je v žádném případě neměla kupovat.

Pro George byla krom téhle situace Harryho přítomnost přínosem. Jednak měl o dvě ruce víc, takže se prodleva v inventuře každým dalším dnem mohla zkracovat a jednak Vyvolený lákal zákazníky, takže se zvyšovaly i tržby.

Harry se díky sourozencům Weasleyovým a Pansy dostával do skvělého psychického rozpoložení, což na něm bylo vidět každým dnem víc a víc. S blížícím se víkendem, kdy měli pomáhat Ronovi a Daphne se stěhováním, ho veškeré chmury přecházely a on byl dokonce schopen se podívat sousedce Grayové do očí a pozdravit ji.

Malé krůčky, jak to nazvala Pansy, když společně scházeli schodiště a nesli dva koláče, kterými chtěli paní Grayovou překvapit a potěšit, je měly dovést ke štěstí.

Jako tehdy Harry zaklepal a vyčkával na stařenku, která se po nějaké chvíli dobelhala ke dveřím. Překvapeně na ně pohlédla, ale jakmile k ní dolehla vůně dvou ovocných koláčů, na rtech se jí rozlil úsměv.

„To je pro mě?" otázala se zvědavě. Pansy horlivě přikývla.

„Jako omluva za všechno, čím jste si během naší přítomnosti musela projít," uznala ve snaze působit tak mile, jak jen dokázala. Paní Grayová se usmála ještě víc, načež koukla po Harrym.

„A proč dva?"

„Kdyby vám nechutnaly jablka, tak je tu ještě meruňkový," přiznal, jelikož si právě s tím lámali hlavu celý předešlý den.

„A naopak," dodala černovláska, načež paní Grayová opatrně nasála lákavou vůni. Jistě ji napadlo, že v tom může být nějaká pobertovina, ale po jejich nedávné debatě se jí tomu nechtělo věřit.

„Jablka mám moc ráda," přiznala. „Dáte si se mnou?"

„Bohužel jdeme stěhovat," odmítl zdvořile Harry.

„Stěhujete se?" vyhrkla překvapeně sousedka.

„To by se vám líbilo, co?" rýpla Pansy, načež si přiložila ruku před ústa. Věděla, že řekla něco, co mělo zůstat pouhou myšlenkou, ale slova nešly vrátit zpět. Oba se na paní Grayovou vyděšeně podívali, načež se stařenka rozesmála.

„Klidně tu zůstaňte. Myslím, že jsme si už všechno vyříkali, nebo snad ne?" pohlédla na ně přimhouřenýma očima.

„Je to tak," uznal s úlevou Harry a natáhl k sousedce ruku s koláčem. Paní Grayová s nimi prohodila ještě pár slov, než si vzala obě dobroty a zmizela za dveřmi.

Pansy s Harrym se chytili za ruce a za pomoci zmijozelčiny hůlky se přemístili na adresu, kterou dostali od Rona. Nakonec se krom stěhování konala i skromná kolaudační oslava, kterou Vyvolený i jeho nová partnerka mohli trávit se svými nejlepšími přáteli. Právě tohle Harry potřeboval ze všeho nejvíce a byl za to nesmírně vděčný. Dokonce tak moc, až na konci onoho příjemného večera zalitoval nad svým nerozvážným zlomením hůlky. V kouzelnickém světě mu totiž bylo sakra dobře.

⚡️

Zklamaní? Dejme tomu, že to nechávám osudu, jak dlouho Harry bude bez hůlky. Myslím si, že pro něj vždy bylo více přátelství, které v Bradavicích nalezl, než magický svět, ale i tak... dávám mu maximálně 3 měsíce 😂🫠

Nicméně... je tu konec, přátelé, poslední dopsané Hansy, takže tyhle dvě žáby v láku musím opustit, abych si udělala prostor na pár pomněnkových očí. Jo, ano, yes, yes, rozhodla jsem se párovat jen ty, kdo mají stejnou barvu očí. Jsem divná 😂 Ale vy se snad ještě tenhle rok dočkáte příběhu o Ronovi a Daphne, protože oni dva si to zaslouží ❤️