Druhý den ráno se Harry mohl konečně vrátit do svého bytu. Po Parkinsonové nebylo ani stopy, což rozhodně ocenil a také ocenil, že ho Ron s Daphne po celou noc neopustili a pomohli mu vrátit Parvatin a Lenčin byt do původního stavu.

Jelikož byla sobota, nečekal ho bystrozorský výcvik, proto hned po snídani, kdy se rozloučil se svými přáteli, vyrazil do Obrtlé ulice, kde hodlal sehnat Myslánku. Ron mu totiž poradil, aby hledal u Borgina a Burkese, kteří se specializovali nejen na prokleté předměty, ale také na těžko dostupné kouzelnické artefakty.

V Obrtlé nebyl dlouhá léta, proto se poměrně děsil, na co nebo na koho by mohl po cestě narazit. Ani za bílého dne totiž ulice nepůsobila zrovna vlídně, proto nepřestával mezi prsty svírat svou hůlku a měl oči na stopkách.

Konečně dorazil k cíli, kde se naposledy ohlédl přes rameno. Po celou cestu nikoho nepotkal, což ho nutilo počínat si ještě obezřetněji. Pod svícnem přeci jen bývá největší tma, to moc dobře věděl, proto i ve chvíli, kdy se zapřel o prosklené dveře, sledoval dění kolem sebe. V Obrtlé ulici však panovalo pusté a tíživé ticho.

To ho uvítalo i v ponurém obchodě, kde ho v nose zaštípal závan zatuchliny. Nebylo to však nic v porovnání se zápachem, s nímž se musel potýkat v bytě svých spolubydlících, proto ostatně pokračoval v cestě dál do hlubin temného obchodu.

„Dobrý den, vítejte u – to se mi snad zdá!"

Zmučeně pohlédl k prodavačce za pultem. Nebyl to nikdo jiný než Pansy Parkinsonová, která v obchodě začala pracovat teprve předešlý den. Úsměv, s jakým se snažila vítat zákazníky, rázem opustil její rty. Podobně to měl i Harry, který se okamžitě začal na černovlásku v bílé košili mračit.

„Ty jsi snad všude!" postěžoval si nahlas. Kamkoliv se v posledních dnech vydal, tam ji potkal. Jako by mu někdo tam nahoře dával najevo, že se té jedovaté zmije jen tak nezbaví.

Pansy věděla, že se v práci musí chovat ke svým zákazníkům s respektem, proto zahnala veškeré chmury a vlídně se usmála.

„Co si přeješ, hrdino?"

Ač se snažila, tón jejího hlasu stále nebyl zrovna nejmilejší. Zatím to ale nedonutilo Borgina vylézt ze skladu, aby ji pokáral a připravil o výplatu.

Harry překvapeně zamrkal, neboť rozhodně neočekával, že by na něj mohla být byť jen trochu milá.

„Myslánku," odpověděl polohlasně.

„Myslánku?" ujišťovala se, že slyší dobře. Harry přikývl. Pansy obešla pult, čímž odhalila své dlouhé nohy v upnutých kalhotách a za zvuku klapajících podpatků zamířila do zadní části obchodu.

Vedla ho mezi regály, na nichž byly vystavené různé předměty. Jelikož ten obchod Harry znal, nijak ho neuchvacovaly, proto ji jen mlčky následoval, zatímco ona před ním kroutila zadkem. I na ten se mračil, neboť ji svými pohyby sem a tam nutil se dívat, což rozhodně nechtěl. Nepříteli se na zadek nedívá!

Sám sobě ale nasypal popel na hlavu, když pohled neodvrátil ani ve chvíli, kdy se Pansy zastavila a začala mu ukazovat na dvě Myslánky, které měla k dispozici. Jakmile jí došlo, že ji nevnímá, rychle ho sjela pohledem a téměř okamžitě pochopila, co Vyvolený dělal.

Odkašlala si, aby upoutala jeho pozornost i jiným způsobem. Harry odvrátil zrak o něco výš, kde se setkal s brčálově zelenýma očima a mírně znejistěl. Pansy už o něm ale skrze ty kalhotky v jeho šuplíku věděla, že je prasák, proto na sobě nedávala znát žádné rozhození. Pouze ukázala na jednu černou a jednu zlatou Myslánku.

Obě byly víceméně kapesní. Tedy do kapsy se rozhodně nevešly, ale do větší brašny určitě ano. Byly dostatečně velké, aby do nich mohl kouzelník ponořit hlavu, ale také dostatečně malé, aby mohly se svým majitelem kamkoliv cestovat. Jen ta černá působila příliš děsivě oproti té zlaté, jinak v nich nebyl téměř žádný rozdíl.

„Vezmu tu zlatou," rozhodl se okamžitě Harry. Jednak ji vážně potřeboval a jednak nechtěl s Pansy trávit více času, než bylo nutné. Obzvlášť ne poté, co viděla, jak si ji prohlížel. A on se na ni nechtěl dívat, to ona ho vyprovokovala!

„Ta je s příplatkem kvůli pozlacení," informovala ho, ale on jen pokrčil rameny. „Bude to tím pádem šedesát tři galeonů."

Nehnul ani brvou, jakmile vyslovila tu přemrštěnou částku. Kdyby nešlo o Parkinsonovou, jistě by o ceně smlouval, ale před ní nehodlal působit jako někdo, kdo by si nemohl dovolit něco tak drahého.

„Tak co, hrdino, bereš?" pobízela ho s krutým úšklebkem.

„Už jsem řekl, že si ji vezmu," odsekl vážným hlasem.

„Fajn."

Ladně mávla hůlkou, aby pomocí levitačního kouzla přenesla Myslánku k pokladně. Harry šel tentokrát první, aby se vyhnul jistým pohledům, a tak na ni chvíli vyčkával u pultu, o nějž se ležérně zapřel loktem a podepřel si hlavu.

Pansy se vrátila na své místo, Myslánku nechala klesnout do kouzlem zabezpečené krabice, a vytáhla knihu prodejů. Namočila brk do inkoustu a chystala se zapsat vše o svém prvním velkolepém prodeji.

„Byt už máš uklizený," ujistil ji v mezičase, kdy vyplňovala do knihy údaje. Jen mlčky přikývla, aniž by mu věnovala více pozornosti. „Takže bys mi tam měla hodit slevu."

To už ji donutilo odvrátit zrak od popsané stránky.

„Měla bych ti tu cenu navýšit za to, cos tam nechal za paseku," usadila ho rázně.

„Nemáš mě provokovat, Parkinsonová," upozornil ji se stejnou rázností v hlase.

„Nic jsem ti neudělala, nemůžu za to, že si Parvati s Lenkou vybraly zrovna tenhle byt," pokrčila rameny. Harry kdesi v hloubi duše tušil, že říkala pravdu, ale to nebyla jediná věc, kterou se Pansy provinila. Ta samozřejmě tušila, co jí Potter vyčítá ze všeho nejvíc. „A nemůžu ani za to, že všechny pobavilo, jak jsi brečel kvůli Weasleyové ve vlaku."

Zaťal čelist a měl co dělat, aby jí nezačal vytmavovat věci, které si o ní myslel zase on.

„Nebrečel jsem," zavrčel nepříčetně místo toho, aby zaútočil. Obhajoba se mu v tomto případě zdála lepší.

Pansy se upřímně rozesmála. „To pěkně kecáš, protože já viděla, jak jsi měl ubrečené oči!"

„To by sis měla asi pořídit brýle," osopil se na ni. Pansy se k němu přes pult natáhla a právě zmiňované brýle mu sundala z očí, načež si je nasadila.

„Hm, vidím, že za chvíli budeš fňukat znovu," usoudila zamyšleně, přičemž v duchu usoudila, že je Potter slepý jako krtek. Pro jistotu mu brýle vrátila do natažené ruky. „V mém zraku tedy problém není," dodala ještě, aby věděl, že to co viděla, bylo skutečné.

„Ty jsi vážně jedovatá zmije," zkonstatoval se zamračením.

„Tak to bude šedesát čtyři galeonů. Příplatek za nevhodné chování k ženám," zazubila se na něj. Harry své mračení ještě více prohloubil. Přesto z kapsy mikiny vytáhl měšec s penězi, v rychlosti je před ní vysypal a počkal, až dojde k číslu sedmdesát.

„To si nech od cesty a při té příležitosti zamiř někam do hajzlu," pokynul jí tak chladně, jak jen dokázal, než mávl hůlkou ke krabici, aby si ji k sobě přivolal.

Pansy pootevřela ústa a zůstala na něj dotčeně zírat, dokud se neotočil na patě a nezmizel v prosklených dveřích ven. Ještě chvíli tam postávala, než si schovala sedm galeonů do kapsy a spokojeně se usmála. Práce obchodnice ji rozhodně začínala bavit.

Krátce po jeho odchodu však začala přemýšlet nad tím, na co asi Potter Myslánku potřeboval. Rozhodně ho nevnímala jako moudrého učence, který by chtěl své vědomosti snad předávat dál ani ho nevnímala jako někoho, kdo by měl takovou trpělivost, aby své myšlenky třídil a zařazoval do kategorií. Navíc, co tak věděla, na používání tohoto magického artefaktu bylo potřeba dostatečných zkušeností, o kterých pochybovala, že by je Vyvolený mohl mít.

Zapřísáhla se, že zjistí, o co tomu pitomému Nebelvírovi šlo. Kdesi v pozadí její mysli se začal k její smůle ozývat slabý hlásek, který tvrdil, že už to dávno věděla, jen si to nechtěla připouštět.