Jak Lenka zavelela, tak museli Vyvolený s Pansy vykonat. V rámci úklidu nepořádku, který během svého řádění nadělali, nejprve pomocí kouzel vrátili dveře na jejich původní místo, zacelili díru v pohovce a sjednotili kousky dřeva tak, aby starožitná komoda vypadala tak, jak vypadat měla.

Když byli hotovi, vydali se do přízemí, kde do nového a neroztrženého pytle naházeli veškeré deníky, plyšáky a všechno, co leželo na zemi. Harry podržel dveře, zatímco černovláska odešla k popelnici, aby odpadky vyhodila, u čehož přemýšlel, že by jí zabouchl před nosem. Pak si ale uvědomil, jak Lenka umí být přísná a raději nechal Parkinsonovou bez újmy projít zpět do domu.

Nejtěžší situace nastala, když zastavili před dveřmi paní Grayové a oba váhali, jak se vlastně omluví.

Bylo skoro k popukání vidět ty dva, jak vedle sebe mlčky stáli a upírali pohledy na dveře před sebou.

„Já ťukám, ty mluvíš," rozhodl nakonec po chvíli Harry, čímž Pansy sebral vítr z plachet. Ta se na něj zamračeně podívala, zatímco Vyvoleného ruka spočinula na dřevě, na nějž několikrát zaklepal klouby.

„Ty hajzle," ucedila skrze zaťaté zuby, ale jakmile se ve dveřích objevila o dvě hlavy nižší stařenka, pokusila se o křečovitý úsměv.

„Dobrý večer, paní Grayová," pozdravil ji až přehnaně mile Harry, čímž si vysloužil od stařenky zamračení.

„Večer, mladíku?" vyjela po něm krákavým hlasem. „Je skoro půlnoc!"

„Tak dobrou noc!" zahalekala Pansy, přičemž se otočila na patě a chtěla vzít nohy na ramena. Právě za ramena ji však chytil Harry a donutil ji, aby se otočila zpátky čelem k jejich sousedce, které dlužili omluvu.

„Ta dnešní mládež je příšerná. Copak vás rodiče nenaučili slušnému chování?" divila se stařenka, přičemž se dívala především na Harryho. Ten dotčeně pustil Pansy a ukázal na sebe.

„Já jsem sirotek," zvolal na svou obhajobu, což zapříčinilo, že paní Grayová ve svém výraze trochu pookřála a svěsila koutky. To trvalo jen několik vteřin, vzápětí se totiž podívala – stejně jako Harry – na Pansy.

Ta napodobila Harryho gesto a stejně tak zvedla ruce do vzduchu. „Já mám rodiče ve vězení," přiznala ve snaze chytit se jakékoliv příležitosti, aby se nemusela vybavovat s tou ženou, z jejíhož bytu se linul pach kočičích toalet.

Po jejích slovech stařenka vykulila šedivé oči. „No prosím," zaskřehotala, „není se čemu divit. Takový vandalismus mohou předvádět jen sirotci a děti trestanců!"

„Co prosím?" vyhrkla dotčeně Pansy. Ta stará babizna by si měla zamést nejprve před svým prahem a vykoupat se, protože kočičí záchody páchly i z ní samotné.

„My jsme se vám přišli omluvit," pokusil se zachránit situaci Harry, ale paní Grayová ho nenechala pokračovat.

„Vy dva byste se především měli stydět! Takové chování se v našem domě tolerovat nebude," usadila je oba, přičemž pod jejíma nohama proběhla jedna z jejích patnácti koček. Pansy, které se mourovatý ďábel otřel o nohu, začala okamžitě poskakovat na místě. „A ještě mi plaší kočky!" zabědovala nad černovláskou stařena.

„Mám na ně alergii!" konstatovala hopsající Pansy ve snaze se té dotěrné kočce vyhnout, ale ta to začala brát jako hru a několikrát ji drápla do lýtka. „Dejte to zvíře pryč, sakra!"

Nedopatřením kočku odstrčila nohou tak silně, až to na první pohled působilo, že ji nakopla. Mourovatá kočka rychle zmizela zpátky do bytu své majitelky, která začala Pansy častovat mnohem naštvanějším pohledem.

Vzápětí paní Grayová sáhla za dveře pro svou hůl a praštila s ní Pansy do zad, ta hlasitě vykřikla bolestí, připravena té stařeně ukázat co proto pomocí kouzel. To už ji ale Harry začal tahat pryč, aby náhodou nedošlo k porušení zákona o utajování kouzelníků.

„Babizna šílená!" bědovala Pansy po cestě do schodů, přičemž se ohlížela přes rameno na stařenu ve dveřích, která se na ni nepřestávala dívat.

„Mlč už!" okřikl ji Harry, neboť doposud neměl s paní Grayovou problém, ale tentokrát naštvala i jeho. Přeci jen z něj udělala vandala, přestože bránil čest jejich domu a nechtěl, aby mu Pansy svou přítomností škodila.

Místo toho se z něj stal její komplic v konání zlých věcí, což rozhodně nechtěl. S oddechnutím se zastavil v druhém patře a rukou se zapřel o zábradlí.

„Ta její kočka mě podrápala, hele," zvedla nohu do výše jeho ruky, přičemž ji přehodila přes kovovou plochu, takže se lehce dotkla jeho prstů. Harry pro jistotu ruku posunul, u čehož se zadíval na několik napuchlých škrábanců na bledém lýtku.

„Protože z tebe vycítila, že jsi hrozně protivná a drzá," zamyslel se nahlas. Pansy se na něj osopila.

„A ty jsi snad mílius?" povytáhla obočí. „To tebe měla podrápat, protože kvůli tvému chování jsme museli jít za tou smradlavou babkou!"

„Kvůli mému chování?" vyhrkl samým překvapením Harry. „To ty jsi mi zničila celý byt a ani tě to nemrzelo!"

„A proč by mě to mělo jako mrzet, hm?" nechápala. Mračila se na něj, co to šlo, stejně tak se on mračil na ni.

„Protože jsi zničila můj majetek. Věc, která ti nepatří," sdělil jí moudře, čímž si sám naběhl. Pansy se zlomyslně usmála.

„Když jsme u věcí, které někomu nepatří, ukaž mi kapsy," rozkázala, u čehož ladně sundala svou nohu ze zábradlí a napřímila se. Pro jistotu sáhla do kapsy pro svou hůlku, aby ji měla připravenou.

Harry netušil, že si toho všimla. V rychlosti vložil ruce do kapes své mikiny, u čehož od Pansy o pár kroků odstoupil.

„Nevím, o čem to mluvíš," zalhal. Černovláska si ho prověřovala pohledem. Moc dobře věděla, co viděla, proto neměl se svými taktikami šanci. A jelikož také věděla, že se Potter jen tak nevzdá, přiblížila se k němu a natáhla ruce, aby mu do kapes sáhla sama.

Harry couval čím dál víc, až narazil zády do zdi naproti schodům. Pansy ho tím pádem dostala do pasti, ze které neměl šanci uniknout, proto zabořila ruce do jeho kapes, kde začala štrachat.

„A ještě se tu osahávají před zraky sousedů! Dobrý Bože, do čeho jsi to vložil duši," zabědovala v dáli paní Grayová, která se musela na vlastní oči přesvědčit, že ti dva nedělají nějakou neplechu. Z jejího pohledu to vypadalo tak, že Pansy Harryho svádí přímo nad schodištěm, na kterém stařena stála.

Harry vnitřně samým zoufalstvím zakňučel. Teď už se nikdy nebude moci své sousedce podívat do očí, aniž by se mu nevybavilo tohle dorozumění. Prudce od sebe Pansy odstrčil, čímž paní Grayovou popudil ještě víc.

„Hrubiáne!" začala na něj hulákat a máchala ve vzduchu svou holí.

„Dejte mu už pokoj," sykla na jeho obranu Pansy, které nejspíš začínala lézt stařena na nervy. Harry překvapeně zabrousil pohledem k černovlásce, která se od něj odtáhla a civěla na paní Grayovou.

„Jak to se mnou mluvíš, ty jedna nevychovaná cácoro?"

„Přišel se vám omluvit, ale vy místo toho jen nadáváte. Kdo vychoval vás, hm?" zamračila se na ni Pansy. Stařena zalapala po dechu, taková neúcta ke starým lidem ji rozhodně nemohla nechat chladnou.

Harry, který pochopil, že má Pansy vlastně pravdu, začal přikyvovat.

„Jo!" vychrlil. „Vaše kočka jí podrápala nohu!"

„Přesně tak!" začala přikyvovat i Pansy, když se vedle ní Harry postavil. „Takže budeme rádi, když přijmete naši omluvu a nebudete nás mlátit svou holí za to, že jsme na vás brali ohledy."

Paní Grayová otevřela ústa, aby odpověděla, ale nakonec nic neřekla. S přimhouřenýma očima, až skoro nešly vidět, si něco zamrmlala pod nosem, než se otočila a za podpory své hole sešla z mezipatra ke svému bytu.

Harry si hlasitě oddechl. Byl rád, že Grayová zalezla, odkud přišla a že si s ní nakonec poradili. Skoro to vypadalo, jako by krátkou chvíli měli společného nepřítele, čímž na moment zakopali válečnou sekyru. Ale jak už to mezi lvi a hady bývá, co je zakopané, se velmi brzy dokáže zase objevit.

Trvalo to sotva minutu, než se k němu Pansy otočila čelem, hrábla do jeho kapsy a s hlasitým smíchem utíkala ke svému bytu. Tam však zjistila, že nemá klíče a v ruce drží jen obal od bonbonu, který Harry v kapse schovával. Otočila se zpět k němu, aby viděla, jak na ukazováčku točí svazkem jejích klíčů za doprovodu otravného cinkání.

„Ty jsi prostě zloděj, Pottere," oznámila mu s mírným úsměvem, který však nebyl ani milý ani vlídný. Spíš působil škodolibě a předvídal něco špatného. „Že já na tebe zavolám tu starou babku, aby věděla, že rád kradeš sousedům klíče od bytu, hm?"

Harry si jen při pomyšlení na paní Grayovou utvořil v hlavě velmi katastrofický scénář, proto po Pansy klíče prudce hodil, až ji zasáhly do obličeje.

„Ty krávo, au!" stačila vykřiknout, než klíče dopadly na zem. Vyvolený si uvědomil, že nejspíš nehraje famfrpál a že to trochu přehnal, proto k ní s ustaraným výrazem přistoupil blíž. Pansy se zrovna shýbala k zemi, aby klíče sebrala a vzápětí se zvedla. To už byl Harry nakloněný nad ní, takže mu temenem hlavy narazila do brady, až mu zacvakaly zuby.

Během krátké chvíle se jejich pohledy opět setkaly. Pansy se pod okem začínal tvořit monokl a Harrymu skrze rty vytékal pramínek krve.

Ani jeden z nich nevěděl, co by měl tomu druhému říct. Harry vnitřně věděl, že by se měl Parkinsonové omluvit, ale rozhodně to neplánoval uskutečnit. Ona oproti tomu toužila Vyvolenému říct, že je kretén bez mozku, ale ani ona nic takového nakonec neřekla. Místo toho se k němu opatrně otočila zády, strčila klíč do dírky jemu určené a raději zalezla do bytu, kde mohla být v bezpečí.

Začínala si totiž zcela jasně uvědomovat, že ji hrdina kouzelnického světa hodlá zabít.