Příběh o Harryho zlomené hůlce se roznesl rychlostí splašeného Potlouku. Ještě ten den se na to osobně přišly zeptat sousedky z vedlejšího bytu, přičemž se rovnou samy pozvaly na návštěvu. Slibované soukromí pro Vyvoleného a Pansy tak čítalo pouhých pár hodin samoty, než se dveřmi prohnaly dvě dívky se svými bláznivými nápady.

„Ty jsi prý zlomil hůlku, která porazila Voldemorta!" zahalekala Parvati už při příchodu. Měla na sobě kytičkovaný župan a dlouhé rovné vlasy rozpuštěné, takže jí sahaly až ke stehnům. Po jejím boku přicházela také Lenka ve svém tmavomodrém pyžamu s hvězdičkami a měsíci. Nezapomněla ani na huňaté bačkory s králičíma ušima a ve vlasech měla zastrkaná bledě modrá pírka.

„To jsem udělal," přitakal Harry, zatímco sledoval Pansy, která děvčatům otevřela a zůstávala s překvapeným výrazem stát u dveří.

„A cos tím chtěl dokázat?" zajímalo Parvati, neboť to nejspíš nikde ve své věštecké kouli neviděla. Harry jen pokrčil rameny, ale to už se k nim blížila Pansy, aby odpověděla za něj.

„Chce zkrátka žít jako mudla," podotkla. Hravě přiskočila k Harrymu na pohovku, u čehož se zubila jako nějaký blázen. Minimálně to si o ní musely myslet Parvati s Lenkou, když jim tuto skutečnost oznámila s lehkostí a nadhledem.

„A to proč?" snažila se dál zjistit Parvati, zatímco Lenka zaujala místo po Harryho levici a vypoulenýma očima na něj pohlédla.

„Já už taky nikoho nemám, Harry," přiznala mu. Harry se smutně pousmál. „Udělal jsi to z toho důvodu? Že ti náš svět už vzal víc než dost?"

S překvapeným zamrkáním si ji nejprve prohlédl, načež přikývl. Pansy trpělivě mlčela, zatímco Parvati stále nechápala. Mnohem více zmateně si počínala, když Lenka vytáhla z neupraveného drdolu svou hůlku a po vzoru Harryho ji taktéž rozlomila. Parvati s Pansy zalapaly po dechu, zatímco Harry znamenitě pokýval hlavou.

„Tak," usmála se Lenka na dvě poloviny své hůlky s jádrem s žíní z jednorožce, „a je to."

„Lenko?" oslovila ji tázavě Parvati, kterou to přepůlení bolelo stejně jako onu hůlku. Blondýnka jen zvedla ke své milé pohled a spokojeně se uculila.

„Co? I bez kouzel mohu dávat světu neodhalené informace o muchlorohých chropotálech," pokrčila rameny. Pansy na ni nechápavě pohlédla, jelikož vůbec nepochopila, o čem to bláznivé děvče mluví. „A ty k věštění také nepotřebuješ hůlku. Veškerá magie je totiž v nás, ne jen v hůlkách," uvědomila ji ještě moudře.

„Pravda," uznala Parvati. Vytáhla z kapsy županu svou hůlku, na níž byly vyřezané různé runy. Chvíli si ji prohlížela, než ji sevřela oběma rukama a s nádechem ji nalomila. Dřevo zapraskalo a z jeho nitra vytryskly ohnivé paprsky.

„Dokonči to," pobízela ji Lenka, zatímco Nebelvírku pohlcovala její vlastní magie a plameny vycházející z hůlky pomalu stoupaly po jejích rukách. Parvati začala vřeštět bolestí, ale hůlku nedokázala pustit. To už se Pansy natáhla pro svou hůlku, rychle s ní mávla a pomocí dvou formulí nejenže zlomila Parvatinu hůlku, ale zároveň uhasila oheň.

Parvati zůstávala stát na místě s očima upřenýma na své popálené ruce. Neplakala, už ani nevřeštila, jen prázdně hleděla na škaredé popáleniny.

Lenka, jakmile si uvědomila vážnost celé situace, přispěchala k Parvati a začala se jí omlouvat. Pansy pohotově pomocí své hůlky vyslala směrem k černovlásce léčivou formuli na potlačení bolesti, zatímco i Harry vstal a zoufale se rozhlédl kolem sebe. Nechtěl, aby se Parvati stalo něco takového, to rozhodně neměl v úmyslu.

Mlčky sledoval, jak Lenka začala ronit slzy a Pansy hojila Parvatiny rány. Ta jen v klidu postávala, u čehož se dívala na jizvy, které odmítaly zmizet z její tmavé kůže. Zářivá památka zůstávala, přestože Zmijozelka zkoušela všechna kouzla, na jaká si pamatovala.

Po několika tichých minutách se čtveřice posadila na pohovku. Nikdo z nich se neodvážil promluvit, dokud si Parvati neodkašlala.

„Chtěla jsem to udělat už od Bitvy o Bradavice," přiznala polohlasně. Všichni se na ni otočili, ale nic neříkali. „Po smrti Levandule mi připadalo správné něco takového udělat. A teď, přestože vypadám jako zrůda," podotkla s pohledem upřeným ke svým popáleným rukám, „mi to připadá stále jako dobrá věc."

„Nejsi zrůda," poznamenal Harry stejně potichu, jako mluvila ona. Pořád ji vnímal jako jedno z nejhezčích děvčat v jeho ročníku, přestože měl poslední týdny oči jen pro Pansy. Ta po jeho slovech přikývla.

„Ale ano," oponovala mu. Lenka nahmatala její ruku a konejšivě ji stiskla.

„Jsi ta nejkrásnější holka, jakou znám, Parvati," ujišťovala ji. V Parvatině očích se zaleskly slzy. „Věř mi nebo ne, i když máš na sobě tyhle popáleniny, nedělají tě ošklivou. Jen ukazují bolest, kterou sis právě prošla. Jsou to hmatatelné vzpomínky."

Na ta slova vstala a vzala do ruky svou přelomenou hůlku, pak se naklonila k Pansy, aby jí cosi pošeptala. Harry s Parvati sledovali, jak do černovlásčiny ruky vložila nejprve svou hůlku a poté Parvatinu. Vzápětí Pansy vstala a mlčky odešla do ložnice, kde za sebou zavřela dveře.

„Co se děje?" nechápal Harry. Lenka jen pokrčila rameny a pousmála se.

Potlačoval nutkání zvednout se a zjistit, co šla Pansy dělat. Něco mu ale říkalo, že se ho to vyloženě netýká, proto v tichosti dál seděl, zatímco Lenka šeptem Parvati ujišťovala o jejích kvalitách a kráse, kterou pouhé jizvy nemohly ovlivnit.

Po téměř desíti minutách Pansy vykoukla z ložnice a houkla na Lenku. Ta radostně vyskočila z pohovky a s veselým úsměvem na rtech došla až k ní, kde si od Zmijozelky cosi převzala. Poté se vrátila k Parvati, zatímco Pansy přešla za pohovku a zezadu objala Harryho kolem krku. Do rozčepýřených vlasů mu vtiskla polibek.

„Vůbec to nechápu," zkonstatoval šeptem Harry.

„Mlč a dívej se," odpověděla stejně potichu.

Lenka vytáhla Parvati na nohy. Nebelvírka si ji nechápavě prohlížela, zatímco Lenka rozevřela sevřenou dlaň. Na bílé pokožce se vyjímaly dva dřevěné kroužky, z nichž jeden měl slabě modrý kamínek a druhý ohnivě oranžový.

„Má sladká Parvati," promluvila Lenka zasněným hlasem, u čehož se Parvati široce usmála, „budeš mi partnerkou v mudlovském životě?"

Černovláska začala přikyvovat. „V tomhle i ve všech příštích."

„I přestože neumím vařit?" ujišťovala se Lenka. Parvati se hlasitě rozesmála.

„Tak už mi nasaď ten prstýnek, ty moje bláznivá vílo!" pobídla ji. Harrymu i Pansy se po rtech rozlily úsměvy, když po jejích slovech Lenka opravdu udělala, co Parvati nakázala. Ten z její hůlky navlékla na Parvatin prst, zatímco ten s oranžovým kamínkem nechala navléci sobě.

„Dokud nás nabádání škrken nerozdělí," zašeptala Lenka do Parvatiných úst, než si od ní ukradla polibek.

„Dokud nás muchlorozí chropotálové nepřinutí opustit planetu," špitla černovláska nazpět.

Pansy se narovnala a začala vesele tleskat. V životě nebyla svědkem žádné svatby, ale s jistotou věděla, že tohle rozhodně nebylo všední a podle pravidel, na druhou stranu ale od těch dvou nemohla čekat nic jiného. Když se dvě podivínky rozhodnou v rozmaru uspořádat svatbu, nic jim v tom nezabrání.

Na důkaz toho, že je co oslavovat, nechala ze špičky své hůlky jiskřit skromný ohňostroj. A Harry, ačkoliv od kouzel dával ruce pryč, byl najednou rád, že je stále součástí tohoto neobvyklého světa.

Během dalších chvil, kdy se Parvati s Lenkou přesunuly zpět do svého bytu, aby mohly vymýšlet svatební cestu stejně bláznivou, jako byla jejich neočekávaná svatba, se odmlčel a v tichosti přemýšlel nad nimi. Při pohledu na ty dvě bylo znát, že je nic nezaskočí a že jsou připraveny přijímat veškeré plány osudu. Přál si, aby to uměl také, ale čím déle nad tím přemýšlel, tím zoufaleji se tvářil.

Pansy se k němu posadila. Když na ni pohlédl, viděl na čele tu ustaranou vrásku, díky níž černovláska vypadala starostlivě a roztomile zároveň. Ani to ho ale nedonutilo k úsměvu, na ten byl až moc zabraný do svého zpackaného života.

„Co se děje, hrdino?" vyzvídala slabým hláskem. „Lituješ toho?"

Lehce zakroutil hlavou. Pohledem spočinul na své hůlce, kterou nechával odloženou na konferenčním stolku. Opravdu toho nelitoval, jen rozmýšlel nad tím, jak moc se tím změní to, co právě začalo. To, co začalo s Pansy, to co začínali budovat na zatím ještě nestabilních základech.

Černovláska si ho zkoumavě prohlížela, přičemž smutně našpulila rty.

„Pokud chceš, opravím ji," promluvila opět, ale i tentokrát bylo jeho reakcí zakroucení hlavou z jedné strany na druhou. Mlčky a s opatrností nahmatal její ruku a palcem jí přejel po kloubech.

„O hůlku nejde," vysvětlil stroze. Pansy velmi chápavě přikývla.

„Jde o nás?" optala se pro jistotu, načež Harry kývl na souhlas. Zmijozelčinou tváří se prohnalo pobavení. „Takže tu sedíš jako tělo bez duše jenom proto, že nevíš, jestli s tebou budu chtít být i po tom, co jsi zlomil hůlku?"

Chtě nechtě se usmál i on, než opět přikývl.

„Co tě k tomu vede, promerlina?" nechápala.

„Tvůj názor na mudly?" odpověděl tázavě.

„Ale vždyť ty nejsi mudla, jen ses rozhodl vzdát kouzel. Na tomhle mi nesejde," přiznala zcela beze studu, ačkoliv ještě před rokem by něco takového nedokázala říct. Dřívější Pansy by to nechápala, stejně tak tomu nerozuměl ani přítomný Harry, který se zmohl jen na vykulení očí. „Spíš mi vysvětli, proč jsi to udělal," pobídla ho ještě.

„Kvůli Benovi... a paní Grayové..."

„A myslíš si, že se tím něco změní?" povytáhla obočí. Absolutně nechápala smysl toho, co ten den předvedl, ale jeho rozhodnutí respektovala. Proto ostatně promluvila znovu: „Chci říct... Ben by určitě nebyl rád, že ses vykašlal na práci a paní Grayová už tu očividně stejně dlouho nebude, vždyť jí je tak sto padesát."

„Jde o mě," upřesnil Harry rázně. „Nechci se teď zaměřovat na záchranu světa, na to všechno, čím jsem byl dřív. Chci začít znovu," pokrčil zoufale rameny. „Víš, jak to myslím, ne?"

„Asi ano," uznala opatrně. „Jen nechápu, jak teď chceš žít. Opravdu se hodláš vzdát kouzel natrvalo?"

Něco uvnitř ní doufalo v zápornou odpověď. Chtěla s ním zažít stovky ne-li tisíce kouzelných chvil, ale v Harryho momentálním rozpoložení o něčem takovém mohla maximálně tak snít. Tolik si přála porozumět jeho rozmaru, avšak pochopit ho nedokázala.

Vyvolený krátce shlédl ke své hůlce. Tolik toho s ní zažil, tolikrát mu zachránila život a on jí prakticky zlomil vaz jen proto, že si nevěděl rady. V tu chvíli by dal cokoliv za to, aby se vedle něj objevila Hermiona a pomohla mu nějakým svým bystrým nápadem. Věděl, že by s ní nesouhlasil, ale také by znal naprosto logický názor, o který by se mohl opřít, anebo v jeho případě udělat přesný opak.

„Nemusíš odpovídat," podotkla Pansy, když na jeho odpověď čekala už příliš dlouho. „Jen mi řekni, jestli chceš, abych tu zůstávala."

Slabě se jejím směrem pousmál. Místo hůlky začal sledovat ji a zkoumal ty zářivé oči, v nichž zcela viditelně Pansy skrývala bolest a strach z odpovědi. Proto ještě pevněji stiskl její ruku, načež ji zvedl a přiložil si ji k ústům. I ona se usmála, když ji políbil.

„Zůstaň, prosím," zašeptal.

„Takže už nechceš, abych se z tohohle domu stěhovala pryč?" ušklíbla se na něj. Harry zakoulel očima.

„Teď jsem ti odpověděl," podotkl pobaveně.

„Ale ještě před dvěma měsíci jsi řekl, že mě tu nechceš," připomínala mu s hravým úsměvem na rtech. Tolik si oddychla, že alespoň částečně změnili téma a atmosféra v místnosti rázem nepůsobila tak hustě.

Harry ji pustil a volnou rukou si vjel do vlasů, po čemž se podrbal na zátylku.

„To sice ano, ale od té doby se stalo dost věcí, které mě utvrdily v tom, že bys tu rozhodně měla zůstat," přiznal beze studu. Černovláska se na pohovce vesele zavrtěla.

„Třeba jaké?"

„Nedělej, že nevíš," zamračil se, avšak stále s úsměvem. Pansy měla záměr ho rozmluvit, proto zakroutila hlavou, ale ani jí se nedařilo udržet vážnou tvář. „Ty jsi vážně děsná můra," zkonstatoval.

„Ale tvoje můra," podotkla s mrknutím. Samotnou ji to posléze zaskočilo, když Harryho úsměv zamrzl a chvíli na sebe mlčky hleděli. Cítila se nejistě jako nikdy.

Připadalo jí to jako celá věčnost, než se Harry opět zazubil a přitáhl si ji k sobě. Pouhý polibek do vlasů ji však ukotvil v tom, že vůbec nemusela bojovat s vlastní nejistotou. Nebylo to jako tehdy v přístěnku na košťata, kdy se bála, co přijde druhý den. Ne, tentokrát měla v každém jeho doteku jistotu a s každým dalším polibkem i pocit bezpečí, o jakém ani nesnila.

⚡️

Poslední kapitola je za námi. Překvapily Vás Lenka s Parvati? Já jsem v šoku i několik měsíců po dopsání kapitoly, abych pravdu řekla 😂 Ale zase kdo jiný by ho mohl až takhle podpořit? Pansy, Ron nebo Daphne? To si nemyslím, na to jsou moc čistokrevní a bez hůlky by byli jako bez rukou... No nic, názorové okénko opouštím a jen podotknu, že epilogu se dočkáte velice brzy. 😁🫡