Hned prvního září narazil na jednu ze svých nových sousedek. Zrovna se vracel z bystrozorského výcviku, který mu jako pokaždé dal zabrat a ukázal mu, že jeho fyzička není úplně nejlepší; schody do druhého patra sice vyběhl, ale dech mu sotva stačil, proto se zapřel o zábradlí a zatímco hledal klíče, vydýchával se.

„Copak, hrdino? Došel ti dech?" ozval se kdesi za ním posměvačný ženský hlas. Ani se nemusel otáčet, aby zjistil, kdo na něj mluvil. Vlezlý tak moc, až se mu zarýval pod kůži. Přesto se po hlase otočil, aby se setkal tváří v tvář s člověkem, který mu hodlal ze života udělat peklo na zemi už jen tím, že existoval. Teď navíc tenhle člověk existoval ve stejném domě a na stejném patře.

„A tobě došly peníze, že ses nacpala k Parvati a Lence?"

Nevěděl, jak na ni zaútočit. Jelikož se o ni nikdy nezajímal, neznal její slabiny, avšak měl jisté domněnky o její finanční stabilitě, která neustále slábla, neboť její rodiče hnili v Azkabanu a ona zůstala bez majetku.

Parkinsonová se na něj mlčky mračila, dokud se jí rty nezvlnily do nepříjemně zlomyslného úsměvu.

„Proč? Chceš mě založit, Vyvolený?" prskla po něm jedovatě. Harry se musel od srdce zasmát.

„I kdybys žila na ulici, nehodil bych po tobě ani scvrček," ujistil ji pevně, načež se pobaveně zasmála i ona.

„I kdybys ho hodil, radši bych ho poslala dál, než abych ti musela být vděčná," oplatila mu dávku jistoty, o které nemohl pochybovat. Měl to stejně. Proto se na ni jen rozezleně zamračil, než konečně vytáhl z kapsy klíče a strčil je do zámku. „A co že nebydlíš ve svém nobl domě po Blackovi?"

Jakmile zaslechl příjmení Siriuse, ovládl ho potlačovaný vztek. Prudce sebou trhl, otočil se na patě a s hůlkou namířenou na její krk ji přistrčil k jejím dveřím.

„Ještě jednou zmíníš jeho jméno a neznám se, Parkinsonová!" pohrozil jí s děsivým pohledem do jejích brčálově zelených očí. Pansy nasucho polkla, ale nedávala najevo strach, naopak se jí opět zvlnily rty do úšklebku.

„Sirius Black," pronesla skoro až povznešeně. Harry jí zapíchl hůlku k ohryzku, který se pod náporem dalšího polknutí zahýbal.

Měl sto chutí na ni zkusit kletbu Cruciatus podobně, jako to udělal u Bellatrix, ale rázem se otevřely dveře, o které byla Pansy opřená. Černovláska spadla do náruče vyděšené Lenky Láskorádové, která absolutně nechápala situaci, v níž se během několika vteřin ocitla.

„Harry? Co se děje?"

„Ať mi zmizí ze života!" varoval je obě. „Jestli ji tu ještě jednou potkám, přísahám, že ji přetrhnu jako hada a pak ji zakopu v Zapovězeném lese!"

Lenka vykulila oči ještě víc, než to u ní bylo obvyklé, načež se dívka v její náruči hlasitě rozesmála. To už se za nimi objevila i Parvati s vševědoucím pohledem.

„A že se to nestane?" usuzovala, zatímco Harry běsnil ještě víc.

„Co?" prohodil naprosto zoufale, přičemž se odmítal byť jen na setinu vteřiny podívat na Pansy, která už stála pevně na vlastních nohách a mezi prsty točila svou hůlkou.

„Parvati vidí budoucnost, Harry," oznámila mu vesele Lenka, jako by právě nechtěl zabít její spolubydlící. Právě ta střelila po Lence nasupeným pohledem, ale Parvati ji konejšivě chytila za ramena.

„Jen říkám, že Pansy Parkinsonovou nikdo přetrhávat nebude. To nesedí k mé vizi," oznámila tajemně, načež se za nimi zavřely dveře a Harry tak zůstal stát zmatený uprostřed chodby.

Několikrát musel zavrtět hlavou a promnout si oči pod nadzvednutými brýlemi, než konečně opět semkl prsty své klíče a skutečně odemkl svůj skromný byt.

Vlezl do obyčejného jedna plus jedna, které mu pomáhala vybrat Hermiona. Dvě malé místnosti mu však poskytovaly dokonalý domov, o kterém si při první návštěvě nemyslel, že by si ho snad mohl zamilovat. Ale přeci jen se to stalo. Skromná kuchyňka s obývacím pokojem, kde trávil většinu volného času, byla laděna do hřejivých barev a skrze velké okno ji osvěcovaly sluneční paprsky. Tmavě hnědá kožená pohovka sice působila, že měla nejlepší léta za sebou, ale s přehozy, které mu uháčkovala Molly, vypadala přirozeně a domácky. To měl rád.

Právě na pohovku se posadil a ještě chvíli přemýšlel nad tím, co právě prožil. Vztek na Parkinsonovou byl sice stále v popředí jeho mysli, ale mnohem víc mu vrtalo hlavou, co že to Parvati před pár minutami řekla. Že prý ji nepřetrhne jako hada, protože to nesedí k její vizi? A jaká byla tedy její vize?

Rozhodně pochyboval, že Parvati viděla ve své věštecké kouli nějaké situace, kde by on a Parkinsonová dokázali přežít v jedné budově. To rozhodně nemohla vidět, neboť Harry nemohl vystát její přítomnost a byl připraven ji během následujících dní donutit, aby se odstěhovala. Lenka s Parvati mu nevadily, avšak tu jedovatou zmiji opravdu nehodlal strpět ve své blízkosti.

Ještě toho večera začal trénovat na souseda roku.

Z krabice, kterou ještě ani nestihl vybalit, vytáhl zaprášený gramofon po Siriusovi. Položil ho ke zdi, o které věděl, že ji sdílí s vedlejším bytem, a vyhledal mezi deskami něco opravdu hlasitého. Netušil, jak moc velký fanoušek heavy metalu Sirius byl, ale když mu v ruce přistála deska s logem skupiny KISS, věděl, že by to mohlo být dost ostré.

Nastavil hlasitost na maximum a nechal hrát jednu píseň za druhou. Ani jednu z nich neznal, ale když začala hrát píseň Nothing to Lose, usoudil, že vážně nemá co ztratit, když použije kouzlo Sonorus a zvýší tak hlasitost hudby ještě víc.

Okna se mu klepala rámusem, ale jeho to netrápilo. Záměrně stál u dveří od svého bytu a čekal, až se ozve klepání. Nemusel čekat dlouho. S pobaveným úsměvem otevřel dveře, načež mu úsměv na rtech velice rychle zamrzl.

Naproti němu stála minimálně stoletá stařenka a mračila se tak moc, až skoro neviděl její oči.

„Paní Grayová?" podotkl zoufale a opravdu se styděl, že nemyslel i na jiné sousedy.

Sousedka Grayová ho však neslyšela, ale měla na něj velký vztek, proto popadla svou kabelku a začala Harryho mlátit hlava nehlava. V ten moment se v dalších dveřích v jeho patře objevily hned tři známé tváře. Pansy, Parvati i Lenka s úsměvy na rtech pozorovaly, jak Harry dostává držkovou od paní Grayové.

Když už měl chudáček Vyvolený kabelkou zasažené každé místo na těle a utekl, aby mohl ztlumit hudbu, paní Grayová odcupitala o patro níž za svými patnácti kočkami, zatímco se trojice dívek za břicho popadala.

Harry se vrátil ke dveřím, a když ty tři viděl, znovu se naštval a práskl jimi tak silně, až podlaha pod jeho nohama zavibrovala. Tohle té zatracené Parkinsonové nedaruje! A Parvati pro jistotu zničí věšteckou kouli, aby nemohla určovat, co se stane a co ne.