Pokaždé, když procházel kolem dveří paní Grayové, se musel zastydět. Pořád v něm přetrvával pocit, že situaci nedořešili, a že by přeci jen měl zjistit mnohem více informací. Sousedka se mu ale vyhýbala stejně tak jako on jí, proto mu nezbývalo nic jiného, než počkat, až se setkají tváří v tvář.

Cestou na ministerstvo, kde ho čekal další z mnoha bystrozorských tréninků, se loudal, jako by tam ani jít nechtěl. Měl toho dne podivné tušení a po probdělé noci nebyl ani tak moc při smyslech, jak by měl při prvních dnech v terénu být.

Potvrdilo se mu to i o hodinu později, kdy stál po boku Bena Savage. Ten se pokoušel zkoumat pomocí ochranných kouzel, zda se v nahlášeném domě vyskytuje černá magie. Od vedení totiž dostali úkol, aby chytili Rodoplhuse Lestrange, jednoho z posledních smrtijedů, kteří stále ještě nepykali za své činy v azkabanských celách.

Když se Savage ujistil, že v domě nikdo není, usoudil, že budou dle plánu pokračovat k nedalekému útesu. Na smrtijedy měl čich a pevně věřil tomu, že Lestrange najdou, ať už je to bude stát cokoliv. Ani blížící se letní bouře s hrozivě šedivými mraky nad jejich hlavami je nedonutila úkol vzdát. Harry poslušně Bena následoval a kryl mu záda tak, jak se to poslední tři měsíce učil.

Měl nahnáno. Rozbouřenou oblohu proťal mocný blesk, jenž ozářil celé pochmurné okolí. Útesy a dlouhá tráva působily děsivě v porovnání s jeho ranní cestou do práce. Rázem se procházka růžovým sadem změnila na proplétání se trnovými keři. Nelíbilo se mu to, ale s tímto výběrem povolání nebylo jiné možnosti. Nesměl se bát. Musel sobě i Benovi ukázat, že není žádný ustrašený srab.

Okolím se prohnal děsivý zvuk hromu, při němž Harry i Ben zpozorněli. Jakmile totiž zaslechli hřmění, zároveň v dáli spatřili muže v černé kápi, jak běží co nejdál od nich.

„Tamhle je," houkl Harry na staršího bystrozora.

Savage pohotově vyběhl směrem, jakým Vyvolený ukazoval. Ten mu byl v patách a pevně svíral svou hůlku připraven ji použít, avšak sílící déšť mu bránil ve výhledu, když se odrážel a stékal po jeho brýlích. Za nic si nemohl vzpomenout, kterým kouzlem mu to vlastně onehdy pomohla Hermiona při famfrpálu, kdy jeho brýle očarovala, aby odpuzovaly vodu.

Vysoké stromy, jež dělily louku nad útesem a obyvatelnou část poloostrova, se prohýbaly pod náporem větru a moře opodál rozbouřeně cákalo při nárazech slanou vodu až k jejich nohám, zatímco běželi za Lestrangem. Pach krve linoucí se všude kolem nemohl necítit a závan smrti, jež ho lechtal na zátylku, ho přiváděl k panice.

Rodolphuse Lestrange neviděl. Dokonce i Ben změnil směr a běžel naprosto jinam, než měli původně namířeno. Harry se proto zastavil, aby si očistil brýle a něco konečně viděl. Byla to osudová chyba, kterou si uvědomil hned vzápětí.

„Harry! Pozor!" zaslechl Benův hlas, ale už bylo příliš pozdě. Jakmile si nasadil brýle, na vlastní oči viděl, jak k němu míří zelený paprsek nevýslovnou rychlostí. Další, co zahlédl, byla kaštanově hnědá kštice, která se prohnala jeho výhledem, načež i se svým vlastníkem padla k zemi.

„NE!" vykřikl Harry, který si velice rychle uvědomil tíhu celé situace. Avada Kedavra měla zasáhnout jeho, ale Ben mu přispěchal na pomoc, čímž ze sebe udělal pomyslný terč. Harry bez rozmyslu vyběhl k místu, odkud kletba vystřelila a metal kolem sebe jedno Crucio za druhým. Lestrange však se smíchem práskl do bot a s hlasitým lupnutím se přemístil.

Harry zopakoval své nářky, než se otočil zpět směrem k Benovi, který ležel ve vysoké trávě. Dešťové kapky kropily jeho prázdný pohled, zatímco se k němu Harry skláněl a se slzami v očích litoval svých chyb.

Oběma rukama silně uchopil bezvládné tělo a za pomoci hůlky, kterou jen chabě svíral mezi prsty, se přemístil zpátky na ústředí bystrozorů. Dopadli přímo doprostřed společných prostorů na šedivý koberec, kde se pod nimi začala okamžitě tvořit tmavá louže. Harry jen tlumeně zaslechl zalapání po dechu, ale neměl odvahu odvrátit zrak od těla svého kolegy.

„Ne! Bene!"

Hlas Fay Dunbarové probodl jeho srdce jako ostrý kůl. Jen pár vteřin poté se jeho zorným polem mihla blonďatá hříva, jejíž majitelka ho prudce odstrčila od muže, kterému jen před pár týdny řekla ano. Nebyl tomu ani měsíc, kdy se z nich stali snoubenci, ale už z nich nikdy nemohli být manželé.

Harry se jí chtěl tak moc z celého srdce omluvit, ale neměl k tomu šanci. Někdo ho totiž zatáhl za kapuci a odtahoval jej od Benova těla.

Až o kus dál Vyvolený spatřil svého přímého nadřízeného. Gawain Roberds na něj hleděl s ustaraným pohledem, ale na nic se neptal. Jen mu podal hadřík, aby si otřel brýle a mlčky vyčkával na oznámení celé této situace. Ani jemu však nebylo příjemné, jak se celou místností nesl pláč bystrozorky Fay, která právě přišla o muže svého života.

„Můžu za to já," přiznal polohlasně Harry, když se po několika minutách alespoň trochu uklidnil a oklepal. Věděl, že je smrt součástí tohoto povolání, ale doposud si na ni nezvykl. Navíc teď byl prakticky i jejím viníkem, což ostatně hned poté vedoucímu ústředí bystrozorů sdělil. Řekl mu vše do posledního puntíku.

„V tom případě za to nemůžeš," usoudil zamyšleně Gawain. To už ostatní bystrozorové odnášeli Benovo tělo a Fay postávala nad mokrým obrysem jeho těla uprostřed místnosti. Harry ji sledoval bez mrknutí oka, když se na něj otočila. „Ben dělal svou práci, chránil svého partnera."

Fay si tiše odfrkla, ale Harry to moc dobře slyšel. Do očí se mu nahnaly štiplavé slzy, jelikož věděl, že ona má zcela jiný názor na to, co jejich šéf právě řekl.

„Neměl jsem se zastavit," zamumlal Harry. Gawain pevně stiskl jeho skleslá ramena, zatímco Fay si rukávem svetru otřela uplakané oči a mlčky odešla.

„Každý z nás někdy chybuje, Harry," ujišťoval ho Gawain a svýma pomněnkově modrýma očima mu koukal snad až do duše. „Je to součást našich povah, nikdy nemůžeme dělat všechno správně. A každý bystrozor, který dokončí trénink, ví, že je ve službě vždy jednou nohou v hrobě. Ben to věděl a sám trval na tom, že chce zemřít jen pro dobrou věc. Netrap se kvůli tomu."

„Ale..."

„Ne," zastavil jeho protesty. „Ben taky kdysi začínal a věř mi, že když byl právě mým svěřencem, skončil jsem u Svatého Munga nejmíň stokrát," pousmál se.

„Ale žijete," odporoval Harry.

„Jen díky kvalitní péči lékouzelníků, kteří mi vrátili orgány do těla," ujistil ho. Harry si ho vyděšeně prohlédl. Gawain, aby nemusel ty hrůzy popisovat, jen vytáhl svou košili z kalhot a odhalil zjizvené břicho. Snad na každém kousku Harry mohl vidět velké jizvy, které značily, kde všude byla jeho kůže poškozena. „Ten sráč Dolohov mě chtěl rozsekat na kousky. Ben se totiž přestal soustředit a povolil pouta, kterými ho svazoval. Také za to mohla nepozornost, která by mě stála život."

Vyvolený chápavě přikývl. Věděl, co se mu jeho nadřízený snažil říct, ale ani tak nepřestával litovat svých chyb.

„Pro dnešek běž domů, Harry. Dej si pořádnou sprchu, najez se, možná si dej i panáka a nemysli na to, co už nemůžeš ovlivnit. Ano?" přísně na něj pohlédl. Z modrých očí se linul respekt, kterému Harry nedokázal odporovat.

„Ano, pane," přikývl nakonec.

„Zítra ráno ti pošlu sovu, abys věděl, ke komu tě přiřadíme," přislíbil ještě Roberds, než Harryho poplácal po zádech a následně mávnul hůlkou k podlaze, aby se skvrna vysušila.

Harry s naprosto zkroušeným výrazem a svěšenými rameny sevřel hůlku mezi prsty. Nebylo to poprvé, kdy kvůli jeho pitomému chování někdo zemřel. Měl na svědomí více než jeden život, ale nedalo se nic dělat. Najednou měl totiž pocit, že i paní Grayová mu smrt své rodiny vyčítala právem. Už jen proto se rozhodně nechtěl přemístit domů.

S prásknutím dopadl na nohy v obchodě Borgina a Burkese. Pansy zrovna obsluhovala Narcissu Malfoyovou, přičemž cosi hledaly za vysokým regálem. Kus od nich, tak akorát aby ho Harry viděl, stál Draco a díval se jeho směrem.

Při pohledu do jeho šedivých očí ho bolestivě píchlo u srdce. Jako by se díval na rozbouřenou oblohu, kterou viděl, když Ben naposledy vydechl. To pomyšlení mu do očí vehnalo slzy, které nedokázal udržet. Po chvíli už místo Malfoye viděl jen černou skvrnu s blonďatými vlasy.

„Ty zase bulíš, Pottere?" dolehl k němu posměvačný tón, na nějž opravdu neměl v tu chvíli náladu. Měl sto chutí použít na něj kletbu Cruciatus, ale to by se Pansy nejspíš nelíbilo. Proto na něj jen pohlédl a chvíli váhal, než k němu promluvil.

„Naser si, Malfoyi," řekl pevným hlasem. Na Dracově rtech se rozlil pobavený úšklebek.

„Ale, ale –"

„Mlč a běž pomoci své matce s výběrem toho medailonku," sykla po něm prudce Pansy, když se u nich objevila. Zároveň také Draca obešla a zamířila rovnou za Harrym, aby vzala jeho obličej do dlaní a ustaraně si ho prohlédla.

Draco na ty dva nejprve jen udiveně zíral. Až poté, kdy se alespoň v rámci možností vzpamatoval, zavrtěl hlavou.

„Ty máš teda vkus, Pansy," zkonstatoval při pohledu na promočené oblečení, které na sobě Harry měl a s faktem, že šlo zkrátka o Pottera. Už ale viděl divnější kombinace, zejména jeho kamarád Blaise s Weasleyovou nebo Theodore Nott s Bonesovou. Asi zůstal jediný normální, když se dal dohromady s Astorií.

Pansy se na něj se zamračením otočila.

„Starej se o sebe, Draco," zpražila ho přísným pohledem, za nějž by se nemusela stydět ani profesorka McGonagallová. Draco jen pokrčil rameny a raději opravdu vyrazil za svou matkou.

Černovláska se obrátila čelem zpátky k Harrymu, aby se ho konečně zeptala, co se děje. Připadalo jí zvláštní, že ho vidí ještě před polednem, když měl mít misi. Jak nad tím tak krátce přemýšlela, v duchu si spojila jedna a jedna dohromady.

„Co se stalo?" optala se váhavě. Harry popotáhl, u čehož semknul rty, a jen zakroutil hlavou. Místo toho, aby něco řekl, ji objal kolem ramen a přitáhl ji k sobě, jako by potřeboval jen láskyplné objetí. Pansy ho objala oběma rukama kolem pasu a konejšivě ho hladila po zádech. Věděla, že je někdy lepší mlčet, ale také ji zajímalo, co Harryho tak moc skolilo.

Ke své smůle se to mohla dozvědět až po hodině, kdy Malfoyovi konečně opustili obchod a nenechali jí ani scvrček navíc.

„Škrti," zašklebila se kysele, když za sebou Narcissa práskla dveřmi. Až tehdy se ale Pansy mohla věnovat Harrymu, proto se jimi dále nezatěžovala a vrátila se za ním.

Vyvolený seděl na dřevěné truhle, kam schovávala knihy se záznamy o prodaném zboží. Loktem se zavrtával do vlastního stehna, zatímco dlaní si mnul čelo. Vypadal, jako by o něčem přemýšlel a nechtěl být rušen, ale Pansy něco uvnitř ní samé našeptávalo, aby se přeci jen zeptala.

Nejprve si k němu v tichosti dřepla, položila mu obě ruce na kolena a vyčkávala, až se na ni Harry podívá. Trvalo to, ale nakonec se setkala s jeho skelným pohledem, který mluvil za vše.

„Savage je... mrtvý," vysoukal ze sebe. Pansy pootevřela ústa; podivila se, jelikož o Benu Savageovi Harry mluvil v jednom kuse jako o zdatném bystrozorovi.

Nechtěla se ho ptát na detaily, když viděla, jak moc to s ním zalomcovalo. Harry však začal mluvit sám.

„Je mrtvý kvůli mně," pokračoval, čemuž se podivila ještě víc. „Zase jsem se zachoval jako pitomec a zase to schytal někdo jiný."

„Harry," oslovila ho, když viděla, že se mu do očí opět začaly hrnout další slzy.

„Ne," zakroutila hlavou, „je to tak. Není to poprvé, kdy kvůli mně někdo zemřel. Mám to tak celý život. Vždycky se z toho dostanu, ale ti, kdo se mě snaží chránit, to schytají..."

„Já tomu nerozumím," přiznala. Nedocházelo jí, co Harry dělal špatně. Tolik mu chtěla být oporou, ale místo toho ho jen nutila mluvit o věcech, které ho bolely. Alespoň se tak tvářil.

„Máma s tátou by mohli žít, kdyby nebylo mě," začal s výčtem. Pansy ho mlčky sledovala a tvářila se čím dál více ustaraně. „Cedric by nezemřel, kdybych nesoutěžil v Turnaji Tří Kouzelníků. Sirius... kdybych, kdybych..."

„Harry," oslovila ho, ale on zavrtěl hlavou.

„Kdybych si nehrál na hrdinu a nedělal hlouposti, Sirius by žil!" zvýšil hlas. Nechtěl na ni křičet, ale nemohl si pomoci. Pansy ale věděla, že tohle nedělá kvůli ní.

„Moody zemřel při akci, která mě měla ochránit a Rufus Brousek dokonce zemřel proto, že nechtěl říct, kde jsem. A pak Fred, Remus, Tonksová, Colin Creevey –"

„Dost!" okřikla ho rázně. Harry na ni s otevřenými ústy, z nichž se měla linout další jména, hleděl. „Netuším, jak moc jsi vztahovačný, nebo co to s tebou je, ale každý z nich nezemřel proto, že jsi udělal nějakou chybu. Tihle všichni totiž zemřeli proto, že byli součástí války proti Ty-víš-komu. Nikdo z nich nezemřel proto, že bys za to mohl ty. To je hloupost!"

Nic jí na to neřekl, jen prázdně zíral před sebe a přemítal nad jejími slovy.

„Savage byl bystrozor. Bojovník, který rozhodně neplánoval zemřít někde během dovolené u moře, ne?"

Harry jen pokrčil rameny.

„To samé ostatní. Myslím si, že Brousek i Moody zemřeli pro dobrou věc. Pokud jsi vážně byl jediným, kdo mohl Ty-víš-koho zastavit, pak od nich bylo šlechetné, že do poslední chvíle bránili především tebe a ne sebe. A co se týče těch, kteří zemřeli při Bitvě o Bradavice... Harry," znovu položila ruce na jeho kolena, „tohle byla čistě jejich volba. Chtěli bojovat? Chtěli. Na základě svého rozhodnutí konali do poslední chvíle, proto je naprosto zbytečné si s tím lámat hlavu."

„A co moji rodiče?" pokračoval dál. Pansy si zmučeně povzdechla.

„Říkal jsi mi, že Vyvoleným klidně mohl být Neville, kdyby si Ty-víš-kdo vybral jeho rodiče za sobě rovné. On si vybral tvoje rodiče, to znamená, že za to nemůžeš ty, ale pouze jeho dedukce. Nemůžeš za to, že ses narodil proto, aby Ty-víš-kdo zemřel," ujišťovala ho pevně.

„Voldemort," řekl suše. Pansy chápala, co tím naznačoval.

„Až se přestaneš litovat a svádět všechno na sebe, tak to možná řeknu," odsekla skoro až naštvaně. Harry zoufale oddychl. Ta její tvrdohlavost neměla konce, ale v hloubi duše uznal, že měla pravdu. Jen si to zatím nechtěl zcela připouštět.

Pansy vstala, ale on ji k sobě ještě jednou přitáhl. Rukama ji objal kolem pasu, zatímco mu dlouhými nehty šimrala pokožku hlavy a pokoušela se mu ukázat, že tam pro něj vždy bude. Nechtěla, aby se trápil, měla radši toho drzého Pottera, který ji provokoval, přestože k ní podle Parvati choval hlubší city.

„Potřebuješ přijít na jiné myšlenky, takže se o to postaráme," navrhla po chvíli ticha. Harry k ní zvedl zrak. „Vytáhneme motorku a proletíme se, co ty na to?"

Chtě nechtě se pousmál. Věděla, jak mu zlepšit náladu, proto ostatně po jejích slovech přikývl a následně v tichosti odpočítával hodiny do konce její směny v obchodě.

⚡️

Ja vím, já vím, tohle není vůbec hezký, že Ben Savage schytal takovou zradu od nějaký hrozně zlý autorky, ale musel to být on, protože Harry potřeboval trochu shodit hřebínek... 😮‍💨 Na druhou stranu se tu Pansy ukázala jako super opora, no ne? Berte to jako obrovský pardon, že jsem na chvíli zapomněla, že Wattpad existuje... 🥲