Po alkoholovém dýchánku se svými bývalými spolužáky se Harry probral během dopoledne na podlaze Parvatina a Lenčina bytu ve velmi nepěkné poloze. Hlavu měl položenou na hrudi Blaise Zabiniho, nohy propletené s Pansy a každou rukou se dotýkal dalších dvou osob. Když zvedl hlavu, zjistil, že jeho levá ruka spočívala pod Ronovými zády, proto mu ostatně mravenčila a druhou měl omotanou kolem jakési snědé nohy. Parvati.

S námahou se posadil, přičemž vzbudil Pansy a Rona, kteří se stejně jako on začali rozhlížet kolem sebe.

„Tady to vypadá jak po další kouzelnické válce," nechal se slyšet Ron, zatímco cloumal s Daphne, aby vstala také. Ta se vymrštila do sedu s vlasy rozházenými do všech stran a šokovaně těkala pomněnkově modrýma očima kolem sebe.

„Mně je zle," přiznala přítomným, u čehož se zkroušeně zakabonila.

„Vypadneme?" navrhnul jim pohotově Vyvolený, který rozhodně nechtěl, aby ostatní věděli, kde kdo spal. A už vůbec nechtěl, aby někdo zjistil, že se probudil na Blaisově hrudníku. Daphne i Ron okamžitě přikývli a začali se za vzájemné pomoci škrábat na nohy.

Pansy se posunula zády k pohovce a ohlédla se po nich.

„Ty tu zůstaneš?" zajímalo Harryho. Dokonce k ní natáhl ruku, aby jí pomohl vstát. Pansy se rozhlédla kolem sebe. Když viděla tu spoušť, která po večerním popíjení zůstala všude kolem, raději se od Vyvoleného nechala zvednout.

„Ale musím do sprchy," oznámila mu, přičemž během následující minuty zaběhla do ložnice pro oblečení a do koupelny pro ručník a kartáček na zuby. V puse měla jako v polepšovně, rozhodně se potřebovala zkulturnit.

Čtveřice přeběhla do druhého bytu, kde se tři z nich svalili na pohovku, zatímco Pansy jako první využila koupelnu a dala se tam trochu do kupy. Po ní se samozřejmě do koupelny vetřela Daphne s Ronem, aby prý šetřili vodu a na Vyvoleného už nezbyla teplá, proto se osprchoval v ledové. Naštěstí na to byl zvyklý, takže se do obývacího pokoje vrátil s úsměvem na rtech a zcela čilý.

Pansy s Daphne v kuchyni připravovaly snídani, za což jim byl nesmírně vděčný. Jen nahlédl, aby viděl, co chystají, a už mířil za Ronem na pohovku.

„Na spaní na zemi jsem asi už starý," zkonstatoval teprve dvacetiletý Ron. Harry mu dal souhlasným přikývnutím za pravdu. „Navíc jsem se probudil s rukou na dost divném místě."

„Kde?" zajímalo Harryho. Pevně věřil, že on měl hlavu na mnohem neobvyklejším místě, ale třeba ho mohl Ron překonat.

„Asi jsem sahal své sestře na prso," zašklebil se kysele, u čehož celý zezelenal. Nebo se to možná Harrymu jen zdálo, třeba měl zamazané brýle.

„Pěkný," uznal se smíchem Harry a zaklonil hlavu. Dívky si jich vůbec nevšímaly, jak byly zabrané do přípravy snídaně. Hlasitě se chichotaly.

„Včera jsem neměl moc času s tebou mluvit," spustil opět Ron. Harry jen natočil obličej směrem k němu, jelikož mu přišlo, že je jeho hlava příliš těžká, aby ji zvedal. „Chtěl jsem, abys byl první, kdo to bude vědět."

Harrymu se rozšířily zorničky. „Daphne je v tom?"

„Ne," odpověděl bleskově zrzek. Vyvolený zaslechl v jeho hlase úlevu, na tohle byli dost mladí a nepřipravení. „Ale chceme se odstěhovat z Doupěte. Ginny s Blaisem se tam rozhodli zůstat, George taky zůstává a mě už štve ten malý pokoj, ve kterém se s Daphne nemůžeme ani... no víš," zakoulel očima. Harry přikývl, rozhodně chápal, co jeho kamaráda trápilo.

„Takže společné bydlení? To je super," zkonstatoval radostně. „A kde?"

„Máme vyhlídnutý byt na Příčné, ale ještě to není jisté. Na mě je moc velký, ale Daphne tvrdí, že když jednou budeme mít děti, oceníme to," pokrčil rameny.

„Na tom něco bude," musel uznat Harry. „Já si taky nedovedu představit, že bychom tu s Pansy žili."

Jen co to dořekl, se jím prohnal jakýsi závan zděšení. Aniž by si uvědomil, co říká, právě zmínil, že přemýšlí o společném soužití s Pansy. Rychle se na ni podíval, ale naštěstí byla natolik zabraná do míchání vajíček, že ani nepostřehla své jméno. Ron ho oproti tomu sledoval s pobaveným výrazem.

„Tak žili, jo? Společně?"

„Beru zpět, nic jsem neřekl," bránil se Harry, ale bylo pozdě. Už se o tom zmínil a Rona tím upřímně pobavil, neboť už měl možnost vidět, jaké byly jejich začátky v jednom domě. Nedokázal si představit, jak by to vypadalo ve společném bytě.

Jak se tak na svého kamaráda díval, začínal si uvědomovat, že Harry možná nemá dostatek odvahy, aby to s Pansy vůbec probral. Už jen proto se narovnal a houkl na děvčata v kuchyni. Obě zvedly zrak, načež do něj Harry prudce strčil, až Ron málem přepadl z pohovky. Pohotově se však zachytil a s úsměvem na rtech se zadíval zpět k děvčatům.

„Zahrajeme si hru, Parkinsonová?"

Harry nechápavě nakrčil čelo, stejně tak i černovláska. Když do ní Daphne drcla loktem, nakonec přikývla.

„Musíš ale odpovídat ano. Ano?" pokračoval Ron.

„No, ano," nechápala Pansy dál, zatímco Harry si vložil obličej do dlaní a nejraději by se propadl k paní Grayové, aby tam nemusel být.

„Mluví o mně před tebou Daphne hezky?" začal se nejprve zajímat. Pansy s Daphne se rozesmály.

„Ano!" vykřikly obě jednotně, čímž ho donutily k ještě širšímu úsměvu.

„A je se mnou šťastnější než kdy byla s jiným?" ptal se dál.

„Ano," souhlasily opět obě dívky. Pansy se nechápavě culila, zatímco Daphne zcela ignorovala pálící se topinky na pánvi. Proto s tichým zaklením sklopila pohled k pánvičce a začala zachraňovat situaci. Ron toho využil a podíval se jen na Pansy, zatímco svému příteli položil ruku na záda. Ten radši předstíral, že se vážně propadl o patro níž a vůbec tam není.

„A chceš začít bydlet u Harryho?" položil jí tu nejpodstatnější otázku. Zatímco černovláska střelila pohledem na zakaboněného Vyvoleného, blondýnka začala poskakovat na místě.

„Ano, ano!" jásala, přičemž přestala věnovat pozornost pánvičce i topinkám a začala s Pansy cloumat. „Řekni ano!"

Pansy se od ní odtáhla a opět směřovala pohled k chlapcům na pohovce. Harry se jako učiněný srab stále schovával, zatímco Ron se culil od ucha k uchu.

„A proč se mě na to hrdina nezeptá sám?" povytáhla jedno obočí. Vyvolený nadzvedl hlavu a se semknutými rty na ni pohlédl.

„A chceš?" zkusil to.

„Vstaň a běž se podívat do nočního stolku," pokynula mu rázně. Když ji viděl s obracečkou v ruce, poslušně vstal a odešel do ložnice. Ron, Daphne i Pansy mu byli v patách, ale zastavili se ve dveřích, odkud sledovali, jak Harry otevřel šuplík a střelil po nich pohledem.

„Kdy jsi to sem dala?" ukázal na pečlivě složené spodní prádlo. Daphne s Ronem na sebe spiklenecky mrkli.

„Před pár dny," pokrčila černovláska rameny. „A teď se podívej do skříně," pobízela ho. Harry svraštěl obočí a přešel ke skříni, kterou míval vždy neuklizenou a oblečení v ní poházené jen tak.

„Kdy?" nechápal. Půlka jeho šatní skříně totiž překypovala jejím oblečením, aniž by si pamatoval, že ho tam uklízela. Pak si ale uvědomil, že před pár dny skutečně čekala v jeho bytě s večeří, když se vracel z bystrozorského tréninku o něco později než obvykle. „Aha, už vím."

Vlastně se tomu ani nemohl divit. Parkinsonová byla natolik drzá, že ani neměl pomýšlet nad jiným způsobem, jakým by mu dala najevo, že se k němu stěhuje. Sice to bylo i na jeho vkus moc rychlé, avšak stále mohla utéct do vedlejších dveří a odnést tam i své věci.

Když se čtveřice vrátila do obývacího pokoje a společně posnídali, tak Ron s Daphne usoudili, že je na čase odejít. Přeci jen Rona čekal dlouhý týden v Kratochvilně kouzelnických kejklích, proto si chtěl ještě v Doupěti trochu odpočinout.

Harry s Pansy v bytě osaměli, ale ani trochu je to netrápilo. Přesto mezi nimi visela nevyřčená otázka, na kterou se černovláska musela krátce po jejich odchodu zeptat. Seděli na pohovce s propletenými nohami a Harry horkou rukou hladil její stehno.

„Zeptal by ses, kdyby to Weasley nenadhodil?" zajímalo ji. Dokonce se na něj otočila, aby ho mohla při odpovědi sledovat. Harry se k ní taktéž natočil s dobíravým úsměvem na rtech.

„Čekala bys snad, až se zeptám? Když už mám plný šuplík tvých kalhotek," podotkl.

„To abys měl kompletní sbírku, prasáku," ušklíbla se na něj. Harry zakroutil hlavou a pravou rukou ji chytil za kotník, aby levou začal lechtat její chodidlo. Pansy škubala nohama ve snaze se mu vyvlíknout, přičemž kvičela jako malé dobytče. „Nech toho!" naříkala se smíchem, ale nebylo jí to nic platné.

Ve chvíli jeho nepozornosti, kdy se soustředil primárně na lechtání a škádlení, sáhla po své hůlce a nenápadně ji namířila jeho směrem.

„Herbifors," špitla, což okamžitě postřehl. Také zřetelně pocítil, jak mu z hlavy začaly růst různobarevné květiny ještě různějších druhů. Pansy se začala chichotat a v rámci jeho rozptýlení mu utekla jak z náruče, tak i z pohovky.

„Ty jsi taková můra, Pansy!" okřikl ji vesele. Nemohlse nabažit jejího hlasitého smíchu, když se kus od něj zastavila a v předklonu se chechtala jako pominutá.