Pansy u Harryho trávila další tři noci, během kterých ticho v domě zaplňovalo hlasité sténání a vrzání postele, která na ty dva zkrátka nestačila. Na to, kolik peněz za ni Harry dal, nesloužila tak dobře, ale na tom mu sotva sešlo. Třetí noc se totiž ložnici zcela vyhnuli, když zůstávali na kuchyňské lince a během svého řádění rozbili několik porcelánových hrnečků. To Pansy hlavou nadzvedla poličku, když ji Harry opíral o zeď a přirážel příliš zběsile, tudíž se police nadzvedla, ale už nepřistála na původním místě. Naklonila se a rázem všech šest hrnků spadlo na dřevěnou podlahu, kde se roztříštily.

Harry si s tím nelámal hlavu, jen s úsměvem podotkl, že jim to přinese štěstí.

A to přesně rozbité hrnečky přinesly, neboť se během dalšího dne ti dva usmívali jako měsíčky na hnoji, když Parvati s Lenkou dorazily o několik dní dříve, než bylo původně v plánu.

Samozřejmě byli přistiženi po činu. Pansy se totiž nad ránem plížila z Harryho bytu, u čehož se setkala se svými kamarádkami.

„Jejda, ahoj," vyhrkla překvapeně, u čehož na ni Lenka hravě mávla a Parvati se jen vševědoucně usmála.

„Vidím, že jste Lenku poslechli," nadhodila vesele, zatímco Lenka přešla ke dveřím, aby odemkla. V ruce svírala desky s pergameny, které byly nejspíš plné poznatků o muchlorohých chropotálech.

„Snažíme se spolu vycházet," podotkla Pansy, ale načervenalé tváře prozradily jejím spolubydlícím víc než dost. Mnohem víc se začervenala, když po jejích slovech opustil svůj byt i Harry, až do ní prudce narazil.

„Promiň," řekl hlasem tak milým, až to na Parvatině rtech vykouzlilo úsměv. Pansy si rychle odkašlala, ale to už jí hrdina kouzelnického světa políbil do vlasů, po čemž si teprve všiml Nebelvírky u vedlejšího bytu. Lenka mezitím zalezla dovnitř, proto nemohl vidět i ji. „Parvati, co ty tady?" vykulil své smaragdy, až mu málem vypadly z důlků.

„Zrovna se vrátily," ucedila Pansy skrze zavřená ústa, takže jí nebylo moc dobře rozumět. Harry ale odpověď odtušil i tak, proto se nesměle zazubil a zpětně si uvědomil, že před nimi Pansy letmo políbil.

„My... Já... No, tohle –"

Veškeré snahy o promluvení byly marné. Ať už Vyvolený zamýšlel říci cokoliv, Parvati to nezajímalo. S vševědoucím úsměvem na rtech přešla až k nim, krátce na ně pohlédla a položila jim ruce na ramena.

„Mě jste tím nezaskočili, já to věděla už před nastěhováním," oznámila jim vesele, u čehož Harryho ještě poplácala po rameni. „A ty ses zamiloval jako první, co?"

„Já se za-co?" vyhrkl, přičemž se po něm Pansy s potutelným zaculením otočila.

„Vážně, hrdino?"

Než stačil odpovědět, Parvati se otočila na nízkém podpatku, až se jí zvlnila oranžová sukně, a za hlasitého broukání s rukama za zády odešla do svého bytu.

Harry nejistě pohlížel na dveře svých sousedek, když se s hlasitým prásknutím zabouchly, zatímco Pansy se dívala na něj a čekala na odpověď. O citech spolu nemluvili, jejich noci se týkaly jen vášnivého a dravého sexu, kterého se ani jeden z nich nemohl nabažit. Žádná sladká slova mezi nimi ale nezněla.

Když si všiml, že ho černovláska pozoruje, zrůžověly mu tváře.

„Co tak koukáš? Přijdeš pozdě do práce," připomněl jí, načež se na něj zadívala ještě intenzivněji, jako by na něj zkoušela Nitrozpyt pomocí zraku.

„Tak ty jsi zabouchnutý?" ušklíbla se. Harry jí nehodlal dávat tak přesné odpovědi jen tak, proto do ní hravě drcnul ramenem a škádlivě se usmál.

„To čekej, můro."

Ačkoliv řekl tohle, rukou ji objal kolem ramen a opět ji letmo políbil do vlasů, než se společně rozešli ke schodišti. Práce volala a jim nezbýval čas na tlachání, proto se před domem rozdělili a každý se přemístil na místo výkonu své práce.

Pansy byla nesmírně ráda, že dokončila veškerou inventarizaci zboží a mohla se tak věnovat velkému úklidu, který si v rámci toho naplánovala. Zákazníků tohoto temného obchodu nebylo tolik, jelikož většina těch stálých seděla v chladných azkabanských celách, měla tak dostatek času i na utírání prachu i z nejvrchnějších polic.

Pracovní den jí díky tomu utekl jako voda. Nestihla se ani neobědvat, a už otáčela cedulku na dveřích, aby zákazníkům dala najevo, že je zavřeno. Jakmile cedulka cinkla o sklo, Pansy otevřela dveře a při odchodu za sebou zamkla. Přes výlohu naposledy zkontrolovala, zda je všude zhasnuto, a když to měla ověřené, sáhla do kabelky pro hůlku.

Zatímco ji hledala, ozval se kdesi za ní děsivý burácivý zvuk. Zmijozelka leknutím uskočila, až málem zády rozbila výlohu. Vzápětí se přimhouřenýma očima zaměřila na ostré světlo v dáli. To se k ní pomalu blížilo a Pansy poprvé po dlouhé době pocítila strach ze smrtijedů, z nichž někteří stále ještě unikali spravedlnosti.

Čím blíže světlo bylo, tím jasněji za ním dokázala vidět obrys jakéhosi vehiklu a mužské postavy v mikině. A poté jí to došlo.

„Pottere, ty jsi takový idiot!" zahulákala na něj, když spatřila odlesk v brýlích.

„Měla by ses vidět," bavil se škodolibě Harry. Pro jistotu zhasl světlo motorky a Pansy tak mohla vidět celý ten zvláštní stroj, který nakonec nevypadal jako obyčejná motorka, ale měl k sobě připojené ještě postranní sedadlo. „Obyčejné lidi děsí tma a ne světlo," dodal ještě nadmíru pobaveně. Pansy se na něj hrozivě zamračila.

„Přestaň si ze mě utahovat! Radši mi řekni, co tu nacvičuješ," pobídla ho nevrle. Rozhodně se ještě nevzpamatovala z toho, jak ji vyděsil.

„Chtěl jsem se proletět, tak mě napadlo, jestli –"

„Na to v žádném případě nevlezu," zamítla rázně a nesouhlasně u toho zakroutila hlavou. „Počkat... řekl jsi proletět?" povytáhla obočí. Rozhodně seděl na mudlovském dopravním prostředku, o kterých s jistotou věděla, že pokud mají kola, létat neumí.

Vyvolený s úsměvem na rtech přikývl. „Je to Siriusova motorka. Arthur Weasley ji opravil, aby znovu létala, a já ji chci vyzkoušet," vysvětlil. Pansy to však nedokázalo přemluvit k nasednutí. „No tak, mám i helmu."

Sledovala, jak se předklonil a chvíli štrachal, načež oběma rukama uchopil černou helmu s bílými obrázky a vytáhl ji. Pansy zvědavě přistoupila blíž a prohlédla si ji. Po obou stranách helmy byly nalepené bílé můry, nad nimiž se musela uchechtnout.

„Můry, Pottere? Vážně?" povytáhla koutek úst.

Harry s úsměvem přikyvoval, zatímco černovlásce helmu doslova nacpal na hlavu a ještě ji poplácal po horní části.

„Je jenom tvoje," škádlil ji dál. Pansy otráveně protočila očima, ale už nebylo cesty zpět. Nechala Harryho, aby jí helmu zapnul. Následně se velice neochotně usadila do stísněného prostoru kolem postranního sedadla a s žalostným pohledem vzhlédla k Harrymu.

„Jestli mě zabiješ, vrátím se a zabiju tě taky," pohrozila mu se zamračením. Harry se hravě usmál, poupravil si helmu a sešlápl nakopávačku. Kouzelem vylepšený stroj burácivě zahřměl, po čemž Harry přidal plyn a po chvíli, kdy jeli po kočičích hlavách, vystoupali k noční obloze.

Pansy zprvu pištěla a popravdě se bála o vlastní život, ale když se dostali zhruba o půl míle výš a motorka přestala stoupat, konečně se hluboce nadechla a přestala jančit.

Harry se po celou tu dobu musel smát. Vidět Pansy Parkinsonovou, jak vřeští a se zděšeným výrazem stoupá vzhůru ke hvězdám se svou můří helmou, bylo zkrátka k popukání a on by lhal, kdyby tvrdil, že se tím nebavil.

Létali spolu mezi mraky dlouhé hodiny, přičemž Pansy celkem sedmkrát křičela na celý svět, že motorku Siriuse Blacka miluje a že už nikdy nechce používat nic jiného na cestování. Rázem se z ní stala milovnice adrenalinu a to, i když Harry střemhlav mířil ke střeše mudlovského domu, kde žili.

Přistání bylo nakonec hladké, přesto její srdce bušilo jako o závod po celou dobu, kdy jí Harry pomáhal sundat helmu a letmými doteky upravoval její rozčepýřenou ofinu. Oba se na sebe usmívali, aniž by řekli jediné slovo a mlčky tak prošli požárním východem do čtvrtého patra domu, odkud zamířili do druhého.

Harry došel k hořkému uvědomění, jakmile se zastavili před dveřmi Lenčina a Parvatina bytu. Věděl, že se budou muset rozloučit a popravdě ho to mrzelo, neb si na ni za ty tři dny zvykl a rád s ní trávil bezesné noci plné sexu a smíchu. Bylo to pro něj něco nového a on se té novoty ještě vzdávat nechtěl, na to si ji až příliš užíval. Přesto se museli rozloučit, aby každý mohl odejít do svého bytu.

Aby nepůsobil vlezle a netahal ji k sobě, jen přiložil své rty k jejímu temeni hlavy.

„Dobrou noc," řekl, když se od ní odtáhl. Pansy ho čapla za neupravenou kapuci a přitáhla si ho k sobě, aby mu vtiskla pořádně dlouhý polibek. A byl opravdu dlouhý, neboť během něj stihla Parvati dojít ke dveřím a otevřít je dokořán, aby Lenka, Ron, Daphne, Hermiona, Percy, Ginny i Blaise viděli, co se dělo na chodbě.

Z obývacího pokoje, kde většina hlav třeštila oči z dlouhé pohovky, se ozvaly překvapené zvuky a několik zalapání po dechu. Až to donutilo Harryho s Pansy rty oddělit a ohlédnout se směrem, ze kterého je sledovalo sedm párů očí. Jen Parvati se dívala na bandu v bytě, která absolutně nepobírala, co že to právě viděla.

„Mám u tebe čtyři galeony," promluvila jako první vesele Daphne, přičemž se hravě zazubila na Rona. Ten totiž sázel na to, že se ti dva rozhodně nedají dohromady, jelikož byl několikrát svědkem toho, jak si vjížděli do vlasů. Velice neochotně sáhl do kapsy kalhot a vytáhl staletou peněženku, v níž začal lovit kouzelnické peníze.

„Co jsem to právě viděla?" nemohla Hermiona uvěřit svým očím a proto si je několikrát promnula, ale když viděla, jak Harry s Pansy stáli vedle sebe rudí jako rajčata, musela tomu uvěřit. Percy vedle ní jen nechápavě zakroutil hlavou, jelikož Pansy znal jen jako drzou potvoru a Blaise s Ginny překvapeně mrkali.

Právě Ginny byla člověkem, který následně promluvil, když si tak nějak pospojovala souvislosti.

„Přístěnek na košťata!" zahalekala s výrazem uvědomění a vyskočila na nohy. „To s ní jsi tam byl a celé měsíce jsi nám to tajil!" ukazovala na něj. Parvati si u dveří promnula kořen nosu a zakroutila hlavou.

„To byl," přiznala k nevíře všech celkem vlídně Pansy. „Ale vážně to nevěděl," vysvětlila, zatímco překračovala práh a svlékala si tmavě zelené sáčko, aby ho mohla pověsit za dveře. Parvati ještě stačila Harryho stáhnout dovnitř, načež za nimi zavřela.

„Tak jak se stalo zrovna tohle?" nechápala Ginny. Pansy, Harry i Parvati se k nim přidali v obývacím pokoji, kde Lenka musela vyčarovat několik otomanů, aby se vůbec měli nově příchozí kam posadit.

„A není to jedno?" nadhodil Blaise. „Někdy se to prostě stane z ničeho nic, sama to víš nejlíp," připomínal jí všem dosud neznámé začátky právě jejich vztahu.

„Já tě zasáhla Potloukem a bylo mi to líto, to je něco jiného," sdělila mu se zamračením. Harry si matně vybavoval, že Ginny skutečně chodila na ošetřovnu po posledním zápase toho roku velice často. Už mu to celé dávalo smysl, ale dávno se na ně nezlobil. Bylo mu to docela ukradené, když poznal kvality Parkinsonové. Ta vedle něj seděla s výrazem tak zadumaným, až v sobě pociťoval nutkání se ujistit, jestli je v pořádku.

K tomu se ale nedostal, neboť se i tentokrát přihlásila o slovo Ginny.

„Tak jak? Vždyť jste se nemohli vystát, co tak říkal Ron," ukázala na svého bratra, který souhlasně přikývl. Samotný nedokázal pochopit, jak se ti dva, kteří se několikrát málem přizabili, vlastně dali dohromady. A to ještě netušil, že spolu vlastně ani nechodili, jen rozvrzávali postel ve vedlejším bytě. Ale to vědět nepotřeboval.

„Asi za to mohlo to Incendio, ne?" pohlédl Harry na Pansy. Černovláska svraštěla obočí nepochopením. Pak náhle procitla a skoro škodolibě se na něj zazubila.

„Myslíš ten den, kdy jsem odhalila, že jsi mi ukradl vzpomínku?" povytáhla obočí. „To jsem měla chuť tě zabít."

„Přesto žiju," odpověděl s neskrývanou hrdostí Chlapec, který přežil i rozzlobenou Parkinsonovou. Ta se po jeho slovech odmlčela, ale to nikomu nevadilo, neboť promluvil Ron.

„To byl ten den, kdy jsi mu ukazovala kalhotky?" zkoušel si i on uvědomit, kdy celé tohle jejich cosi začalo. Všechny páry očí se na něj rázem podívaly, jako by řekl tu největší hloupost na světě. Harry se však k jeho překvapení krátce na to začal smát, až málem přepadl z místa, kde seděl.

„Jsem ráda, že se bavíš, hrdino," ucedila k němu nevlídně Pansy.

„Jaké kalhotky?" nechápala zoufalá Hermiona.

„Její přece," odpověděl pohotově Ron, čímž si opět vysloužil svým směrem zvídavé pohledy. „Když jsme přišli k Harrymu, Parkinsonová mu před obličejem mávala svými kalhotkami," vysvětlil ve zkratce. Přítomní se okamžitě otočili na Pansy.

„Ty kalhotky mi ukradl z přístěnku a schoval si je v šuplíku!" podotkla na svou obranu. Hermiona si ho šokovaně prohlédla, zatímco Ginny s Blaisem a Daphne prskali smíchy.

Všech devět párů očí se teď dívalo na Vyvoleného, který se červenal až za ušima. Tímhle mu Pansy pěkně zavařila, ale i ona se na něj dívala pohledem, jaký jasně volal po odpovědi. On na to ale odpověď neměl, jelikož věděl, že ať už řekne cokoliv, nikdo mu neuvěří ani nos mezi očima. A to ho tam vážně měl, neboť bez něj by mu padaly brýle k bradě.

Právě ty si prstem poupravil, když si odkašlal, aby nějak z té prekérní situace vybruslil. Užuž se nadechoval, ale Lenka byla rychlejší.

„Možná si je schoval, aby je mohl Pansy vrátit," usoudila zamyšleně. Rázem se všechny páry očí dívaly na ni. „Kdysi jsem mu říkala, že se ztracené věci vždycky vrátí ke svému majiteli, ať už jakýmkoliv způsobem," připomínala svá slova především Harrymu, který začal znamenitě přikyvovat. „Harry tomu chtěl zkrátka pomoct," pokrčila nakonec rameny a pohlédla na Parvati, která na ni jen souhlasně pokývala.

„Přesně tak to bylo!" zvolal spokojeně Vyvolený. Pansy jen zakoulela očima, ti Havraspáři prostě měli odpověď na všechno. S Harrym si to ale hodlala vyřídit v soukromí, neboť si o něm stále myslela, že je prase. Zatraceně sexy a přitažlivé prase, což o to.