Sledoval ji, jak se postupně uklidnila. S úsměvem na rtech se posadila do své původní pozice a s očekáváním na něj pohlédla. V brčálově zelených očích opět tančily hravé jiskřičky a on již poněkolikáté toho večera pomyslel na to, jak pěkné jsou. Jiskřičky, oči a celkově i její celý obličej, na který se začínal dívat každým dnem raději.

Přesto se nechtěl na pohovku vracet, neboť by zcela jistě neovládl své touhy. Zůstával stát nohama pevně na zemi, zatímco na něj Pansy hleděla s jasným očekáváním.

„Co je hrdino, máš nahnáno?" promluvila k němu, čímž ukončila tíživé ticho, jež mezi nimi nějakou chvíli panovalo.

Harry si promnul kořen nosu a posunul tak brýle na původní místo. „Jen zjišťuju, jestli jsi mi nezarazila brýle pod kůži."

„Jejda, promiň," vyhrkla, ale pobavení skrýt nedokázala. Mrzelo ji, jestli mu ublížila, ale rozhodně kvůli tomu nehodlala ronit slzy. Vždyť si o to koledoval.

„Jsem rád, že se bavíš, můro," ušklíbl se. To už Pansy opět popadla polštář a výhružně se na Harryho podívala.

„Přestaň mi říkat, že jsem můra!" diktovala mu, avšak Harry překonal vzdálenost mezi nimi, rukama se zapřel o pohovku a škodolibě se na ni usmál.

„Můro," zašeptal jen kousek od jejích rtů.

„Zmlkni, Pottere," sykla, ale nepohnula se ani o píď. Očima těkala mezi těmi jeho, jako by vyčkávala, co se bude dít. Harry se téměř nalepil k jejímu obličeji, takže je od sebe dělil jen tenoučký prostor.

„Nebo co?" zvedl vyzývavě jedno obočí. Zmijozelka se od něj odtáhla a skousla si ret, přičemž mu obratně prolezla pod rukama a popadla další polštář, kterým ho praštila po hlavě. „Ty jsi vážně zmije jedovatá!" nechal se slyšet Harry, zatímco Pansy seskočila z pohovky a brala nohy na ramena.

Připomnělo mu to den, kdy se naháněli ve snaze na sebe seslat kletby. Tentokrát ale on musel chytit ji. Snažil se ji dohnat už v obývacím pokoji, ale ona zamířila do kuchyně, kde v jeho doprovodu oběhla bar a vracela se zpátky do druhé části místnosti. Harry přidal na rychlosti, aby jí stačil a chytil ji až ve chvíli, kdy se sama zastavila u zdi, jelikož už neměla, kam utéct.

Pansy se chechtala jako pominutá, až jí nestačil dech. Bavila tím i jeho. Natáhl k ní ruku, aby ji k sobě přitáhl, ale černovláska se mu opět vysmykla a rychle pelášila zpátky k pohovce. Harry bez zaváhání vyběhl za ní, a jelikož mu už nestačil dech, popadl ji kolem pasu a hravě si ji přehodil přes rameno. Těsně než ji chytil, si málem vyvrkl kotník, ale naštěstí se to nestalo. Přesto měl pocit, že nějak špatně šlápl, neboť ho noha začínala pobolívat. Ani to ho ale nedoradilo od zvednutí Pansy a odvedení jí do vedlejší místnosti.

„Pusť mě, Pottere!" máchala kolem sebe rukama i nohama, až ho nedopatřením kopla do obličeje.

To ho donutilo černovlásku pustit a nechat ji padnout na postel. Oběma rukama si sevřel nos, ale když pochopil, že ho nemá zlomený, uklidnil se.

„Jsi životu nebezpečná, Parkinsonová," zkonstatoval, u čehož se Pansy pyšně zazubila.

„Přesto ses o mě bál," připomněla mu.

„To jsem zrovna zapomněl, co v sobě ukrýváš za bestii," podotkl a raději se vzdálil, jelikož Zmijozelka vstala a věnovala mu upřený pohled.

„Řeklo prase, které si schovávalo moje kalhotky," podotkla tak tiše, jak jen to šlo. Harry se na ni zadíval stejně tak upřeně, jako by mu to snad mohlo dodat jisté kuráže.

„Řekla můra, která využila mé opilosti a svedla mě v přístěnku na košťata," připomněl jí. Pansy k němu přistoupila ještě blíž a postavila se na špičky, aby si byli víceméně rovnit.

„Řeklo prase, kterému se to líbilo tak moc, že do dnešního dne na tu jednorázovku nezapomnělo," ušklíbla se a smyslně otřela své rty o ty jeho. Byl v koncích; v téhle přestřelce neměl šanci vyhrát a popravdě po tom už ani netoužil, když se ho její rty letmo dotkly.

„Připomeň mi, jaké to bylo," zašeptal do jejích rtů, z nichž si ukradl svolení k políbení. Nepatrné pootevření mu dalo zelenou, kterou projel bez jediného zaváhání.

Vložil veškeré své skryté touhy do krátkého přesto intenzivního polibku. Zatímco se mu oddával, cítil Pansyiny ruce, které se mu omotaly kolem krku a přitáhly ho k sobě mnohem blíž. Ani on nezahálel – svýma rukama začal zkoumat její hebkou pokožku pod tričkem a horlivě ji líbal, dokud se od něj neodtáhla.

„Co se děje?" strachoval se, že její náznaky pochopil špatně. Pansy se do jeho rtů usmála a zakroutila hlavou.

„Nic, jen...," zahleděla se k zemi. Harry opatrně zvedl ruku, aby dvěma prsty zdvihl její bradu.

„Co?"

„Nejsem tak bezcitná, jak mě vnímáš," varovala ho. Vyvolený se slabě pousmál a přikývl.

„Nevnímám tě tak, neboj se," zašeptal, u čehož vzal její obličej do dlaní. Černovláska na něj upírala brčálový pohled v naději, že prozradí, jak ji vnímá, ale Harry už dál nepromluvil, místo toho se vpil do jejích rtů a své nenechavé ruce položil na její zadek.

Silou ji vytáhl do vzduchu, u čehož se zasmála do jeho pootevřených rtů. Nohama mu objala pas a nechala ho, aby ji odnesl do ustlané postele. Propletení jako hadi pokračovali v horlivém líbání, zatímco rukama mapovali části těla toho druhého. Pansy pohotově stáhla Vyvolenému trenky, zatímco on se věnoval jejímu krku a líbal ho tak jemně a láskyplně, jako by na ničem jiném nezáleželo. Když posléze nahmatala jeho mužství a začala ho ručně uspokojovat, nemohl dále vyčkávat. Hlavou mu běhaly útržky na noc v přístěnku na košťata, kterou si stále nepamatoval, ale s každým dalším dotekem chápal, že pracují na nové vzpomínce.

Sám vjel dlouhými prsty pod puntíkaté kraťasy a začal se činit podobně jako ona. Připadalo mu, že se ani nemusí snažit ji vzrušovat, neboť tam dole měla hotový oceán. Přesto své prsty zapojil a nepřestával s tím ani ve chvíli, kdy Pansy prosebně zakňučela.

V ten moment se obličejem odtáhl od jejího krku a vyhledal pár zelených očí. Jiskřičky uvnitř nich jej vybízely, aby pokračoval a Pansy, která se pod ním svíjela jako skutečná zmije, skousávala svůj vlastní ret. Harry kraťasy stáhl a opatrně, jako by dával černovlásce čas na krátké zaváhání, svým napřímeným údem vnikl do té vlhké a rozpálené části jejího těla. Pansy opět hlasitě zasténala, když v ní byl celý a začal se pravidelně pohybovat.

Nechápal to. Ještě před pár týdny by ji nejradši zabil a teď si připadal nesmírně šťastný, že vidí její tvář plnou rozkoše. S každým dalším přírazem dívčin hlas nabíral na síle a dlouhými nehty se zarývala do jeho zad.

„Co jsi zač, proboha?" zopakovala větu, kterou před necelými třemi měsíci řekl on jí. Harry se přidušeně zasmál a předními zuby jemně stiskl její ret, než si ji začal líbat. Nepotřeboval odpovídat.

Přirážel čím dál rychleji a její nehty se zarývaly každou vteřinou hlouběji. Kůže na zádech ho pálila tak moc, že i on sám ze sebe vydal hlasité zasyčení, čímž ji znejistil. Krátce na sebe pohlédli, avšak Pansy se zablesklo v očích a on rozhodně nemohl říct, že ho to bolelo. Takovou radost jí nechtěl udělat, místo toho podruhé stiskl pomocí zubů její ret, tentokrát o dost silněji.

Pocítil v puse kovovou pachuť krve. Olízl si rty, aby zjistil, o čí krev se jednalo, ale viděl to takřka hned. Pansyiny rudé rty byly jasnou odpovědí. Ani to ji ale neodradilo.

„Tak takhle?" zazubila se na něj hravě. Využila jeho přestávky na popadnutí dechu a chytila ho za ramena, aby ho mohla obrátit. Harry se ničemu nebránil, proto o chvíli později Pansy seděla v jeho klíně a projížděla se po něm jako na koni.

Tohle rozhodně nemohl vydržet dlouho. Pansy ho svými zkušenými pohyby dováděla k šílenství, které pociťoval i tam dole. Pružil jako o závod, u čehož se snažil vytrvat co nejdéle, ale na to byla příliš dobrá. Proto, aby zabránil nechtěnému oplodnění, ji od sebe v další vteřině odhodil a popadl nejbližší kus oblečení, který měl po ruce.

„To byly moje kraťasy, hrdino," upozornila ho pohotově, jakmile zahlédla puntíkatou látku. Harry se na ni omluvně usmál, ale na odpověď se nezmohl, ještě stále totiž rozdýchával Zmijozelčiny kvality.

⚡️

S obrovskou prodlevou tu konečně máme velký krok vpřed. Osobně tuhle kapitolu miluju, protože ti dva se celý příběh chovají jako paka, takže museli i tady, což mi pomohlo celou kapitolu bez újmy napsat. Tihle dva mi totiž ukázali, že si umí padnout do náruče tisíci způsoby, což značí, že jsou si nejspíš souzeni, ne?
A vy jste se konečně dočkali! Vaše pocity?