Ještě před několika týdny myslel, že se na Grimmauldovo náměstí vrátí s Ginny a zůstanou tam, dokud jejich vlasy nezačnou protkávat vlezlé šediny. Jak to ale často bývá - člověk míní, osud mění. Harry byl nucen nádraží King's Cross opustit sám se svým těžkým kufrem a ještě těžším srdcem, které Ginny probodla skrz na skrz, když mu oznámila, že se musí rozejít. To bylo v dubnu. A během jízdy bradavickým expresem do Londýna ji viděl, jak seděla na klíně Zabinimu, takže se vydal najít prázdné kupé, aby tam silně a mužně brečel.

Od té doby prakticky denně slýchával, že brečel jako malá holka, ale nebyl si toho vědom. Zcela určitě to byly mužské slzy plné statečnosti a testosteronu, ale Pansy Parkinsonová na to měla jiný názor. Už jen proto se o něm začalo říkat, že rozchod s Ginny nese velmi těžce, a že to s ním vypadá bledě.

Během léta, kdy Parkinsonová dokonce dávala rozhovory novinářům z Věštce, rozhodl, že bledě to bude vypadat s ní, jakmile na ni narazí. Už jednou ho naštvala, když ho chtěla nechat zabít a teď ho chtěla nechat popravit znovu jen s tím rozdílem, že to dělala veřejně a s úsměvem na rtech.

Kdyby sám nebyl čarodějem, jistě by ji postavil na hranici a nechal ji upálit.

On ale čarodějem byl, proto takovou praktiku nakonec zavrhnul a rozhodl se, že vymyslí zcela lepší a promyšlenější plán, jak té jedovaté zmiji zavařit. Přemýšlel o tom dokonce i v momentě, kdy se u něj konala narozeninová oslava Percyho třiadvacátých narozenin a zároveň kolaudace jeho nového bytu.

Harry by pochopitelně Percyho narozeniny neslavil, jelikož se stále nesrovnal s tím, jak se Percy ke své rodině otočil zády, ale naléhala na něj kvůli tomu jeho nejlepší kamarádka. A Hermioně se ne zkrátka neříká, především ne když chodí s Percym a chce mu dopřát ty nejkrásnější narozeniny.

To, že ti dva nakonec skončili spolu, Harryho nepřekvapovalo. Věděl, že si s Percym celý doplňkový ročník dopisovala, a že u něj byla během léta na brigádě. Když zjistil, že ti dva spolu randí, docela si uměl představit tu jejich brigádu, ale nahlas to neříkal, neboť oba dva působili jako děsné konzervy a takovým se tyto věci zkrátka neříkají.

Hermiona však svou konzervativnost zcela prolomila, když na Percyho oslavu pozvala i Rona s jeho přítelkyní. A pak také prolomila Harryho dobrou náladu, když poslala sovu i Ginny s Blaisem, kteří se dostavili v závěsu za nimi.

Připadalo mu, že se nejbystřejší čarodějka všech dob doslova náramně bavila nad tím, jak Harry s Ronem reagovali na Blaisův příchod. Harry pevně zaťal pěsti, Ron zase zuby, aby držel zobák a jeho přítelkyně Daphne Greengrassová raději koukala jiným směrem, neboť jí tato situace připadala absurdní.

Právě ona se stala prvním členem nebelvírské sebranky, když se Ron a Hermiona krátce po konci války rozešli. Jejich rychlé vzplanutí v den bitvy bylo jen pouhým plamínkem, který hodně rychle spláchl první letní déšť. Proto když se Ron toulal po nocích hradem a hledal, do čeho píchnout, přičemž narazil Daphne, která na první pohled působila jako jehelníček, nemohla říct Hermiona jediné křivé slovo. Navíc v té době už byla po uši zamilovaná do Percyho, takže na protesty ani nepomyslela.

Harryho oproti tomu docela očividně štvalo, že dorazila i Ginny s Blaisem. Snažil se to nedávat najevo, ale být jediným člověkem bez partnera, to mu doslova trhalo srdce. Rozhodně nehodlal Zabiniho přijmout mezi ně a vytáčelo ho, že se rozvaloval s Ginny na jeho pohovce.

„Děkuju, že tu můžeme být," zazubila se na něj zrzka z pohovky, zatímco on stál u krbu a sotva se držel na nohou. Měl pocit, že kdyby se krbové římsy pustil, odporoučí se k zemi. Tak moc s ním celá situace cloumala.

„Poděkuj Hermioně," ucedil hořce, až pocítil v krku jakýsi ocásek. Pak si ale uvědomil, že za to může právě polknutá ohnivá whisky, proto si odkašlal a pohledem zabrousil k Ronovi, u nějž hledal přátelskou oporu. Ron měl však plnou pusu práce s Daphne, které svým jazykem zkoumal dutinu ústní.

Harry se nadechl a obrátil pohled k Hermioně, která zrovna Percymu ukazovala starodávnou knihovnu na konci místnosti. Ani u ní tedy nemohl hledat oporu, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se podívat na ty dvě hrdličky na pohovce.

„Jestli ti vadím, můžu klidně odejít," nadhodil velice moudře Blaise, až to Harryho překvapilo. Ten sotva stačil přikývnout a už se ke slovu hlásila zase Ginny.

„Nesmysl," zamítla rázně. „Harry přeci říkal, že je za nás rád a že se můžeme kdykoliv zastavit."

Povytáhl obočí skoro stejně jako Blaise. „To jsem říkal?"

Zrzka se zazubila. „Ne, ale mohl bys. Já tě taky neodsuzovala, když se ukázalo, že jsi byl s někým v přístěnku na košťata!"

Jsou věci, o kterých se nemluví ani před nejlepšími přáteli. Ginny to ale zřejmě nevěděla, když otevřela svou nevymáchanou pusu a vyzradila přede všemi Harryho dva měsíce staré tajemství. Jelikož to byla právě ona, kdo ho načapal s neznámou dívkou, jejíž tvář neviděl ani Harry, tak byla zároveň jedinou osobou na hradě i mimo něj, kdo o této záhadné aférce věděl. Jenže teď se na Harryho dívalo celkem šest párů očí, které si přály vědět víc.

Harry si vjel rukou do vlasů a frustrovaně povzdechl.

„S kým jsi byl v přístěnku na košťata?" zajímalo Hermionu, ke které se přidal i Ron.

„A proč to ví Ginny, když já o tom vůbec nic nevím?"

„Tak kdo to byl?" zajímalo dokonce i Daphne, již Harry sjel popuzeným pohledem. „Dobře, tak já se zajímat nebudu," zvedla ruce do vzduchu na důkaz toho, že se vzdává.

„Ale mě to zajímá," ozval se opět Ron, jako by chtěl svou přítelkyni podpořit ve vyzvídání.

„Já nevím, kdo to byl," přiznal zostuzený Harry a očima přejel po lesklé dřevěné podlaze. Vážně to nevěděl, nelhal jim, ale nikdo z přítomných tomu nechtěl věřit. Proto ostatně začali po jeho slovech naléhat a dalších několik minut nemluvili o ničem jiném. Hermiona nakonec prohlásila, že je nezodpovědné spát s někým, koho člověk ani nezná, na což si vysloužila otrávené pohledy nejen od Harryho, ale také od Daphne, Rona, Blaise i Ginny.

Skupinka se začala věnovat i jiným tématům, avšak v jejich myslích Harryho tajný románek stále převládal. On sám si s tím raději nelámal hlavu a trochu se vzdálil, přičemž přešel až k oknu, aby se zahleděl ven. Výhled, který se mu naskytl, byl mnohem hezčí než v Islingtonu, kde bydlel předtím. Grimmauldovo náměstí ale opustil, neboť mu dům připadal zbytečně velký a navíc nechtěl žít někde, kde to i samotný Sirius nenáviděl.

Venku se stmívalo, přesto bylo stále dobře vidět. Na protějším dětském hřišti sedělo několik dětí, po chodnících chodili mudlové po párech a kochali se předzahrádkou činžovního domu, kde Harry žil. Z druhého patra sice nedohlédl daleko, avšak pohled na ulici a park mu bohatě stačil.

Už se chtěl od okna odvrátit, aby se věnoval přátelům a nepřátelům, avšak vtom jeho pozornost upoutala trojice děvčat. Blondýnka s vykulenýma očima v džínových laclových kalhotách a mnohabarevném svetru hopsala přes kaluže, zatímco snědá černovláska nad jejími počiny kroutila hlavou a nesla v rukách dva kufry. Třetí dívka měla taktéž černé vlasy, ale nakrátko střižené a v obličeji přísný výraz, přičemž upírala pohled na dům, v němž Harry žil.

Několikrát překvapeně zamrkal, jestli se mu náhodou nezdálo, co právě viděl.

Pak se nejistě ohlédl přes rameno na Hermionu, ale byl si stoprocentně jistý, že ona by rozhodně nezvala k němu domů jasnovidku Parvati a jedovatou zmiji Pansy. Ovšem u Lenky musel déle přemýšlet, neboť s tou Hermiona vycházela opravdu dobře.

„Co se děje, Harry?" pídil se Ron a v rámci toho pohlédl stejným směrem jako jeho nejlepší přítel.

„Na co koukáte?" zajímalo i Daphne. To už Ron civěl z okna, Harry také a postupně se k nim přidala i Daphne, Ginny a Blaise.

„To mě poser!" zahalekal pobaveně Blaise při pohledu na svou někdejší kamarádku v doprovodu jedné nebelvírské a jedné havraspárské dívky. „Máš nové sousedky!"

Harry po něm střelil takovým pohledem, až Blaise o nepatrný odstín zbledl. Daphne se tomu škodolibě zasmála, čímž si od Harryho taktéž vysloužila nepěkný výraz, kterým ji častoval ještě několik minut poté, kdy trojice dívek zalezla do vchodu domu, v němž Vyvolený žil.