[Na konci jsem se strašně rozkecala, tak snad vás to aspoň pobaví ig xdd]

ᰔ

„Minhoooo."
„MinhoOooOOo!"
„Minho-ho-ho!"
„Min-min-min, ho-ho-ho!"
„Panebože, buďte už oba z ticha a věnujte se učení, jinak neprojdete a já si budu muset hledat nového spolubydlícího, který bude nejspíš hetero a bude tu neustále dělat svou přítelkyni než jen obyčejné cvičení!"

Minho si agresivně masíroval spánky, křečovitě svíral víčka a nohou dupal tak moc, že se upřímně divil, že jim na dveře neklepali sousedi... nebo FBI, jelikož za chvíli tu budou dvě zabité oběti a jedna oběť sebevraždy. 

„A jaký to bude rozdíl tebe dělání Jisunga? Si budete moc dělat aspoň soutěž Kdo je dříve hotový nebo tak něco!" A dost, on ho zabije, on vezme ten polštář a zadusí ho jím. Brunet se prudce zvedl ze své židle, místo aby obešel postel ji přeskočil a dveře rozrazil skoro nohou. 

Tím se setkal tváří v tvář s nyní vyděšenými idioty; jeden z nich zaječel a spadl z gauče a druhý otevřel oči tak, že mu musely vypadnout. 
„Tak a dost vy dva, i já se musím učit a podle toho, co jste mi řekli ráno, tak vy dva se ROZHODNĚ musíte učit, protože jste pěkně v háji, dubovém pro přesnost, tak se seberte a PŘESTANTĚ TU NA MĚ ŘVÁT!" zařval poslední část věty a vzhledem k tomu, jak hlasitý dokázal být, ihned se ozvaly hlasy sousedů, kteří už měli dost. Zprava, zleva, ze spod nebo o patro výš? Ano.  

Hyunjin se konečně zvedl ze země a s rukama před sebou v obraném gestu se odvážil vykročit o krok dopředu. 
„My bychom jenom chtěli něco k jídlu, jenže já do kuchyně nemůžu a Jeongin nenašel instantní ramen a jediné, co umí, je sladké jídlo.. a já sladké strašně nechcuuuu," zakňučel na konci a svalil se dramaticky na gauč. Chlapec s černými vlasy mezitím cringoval vedle něj. 

„Vy jste jak dvě děti, achjo, já je plánoval až v pozdější části života," jelikož na to neměl, tak se prostě odebral do kuchyně, „teda do doby, než jsem si uvědomil, že na ženu sáhnu pouze pokud budu gynekolog, což všichni víme, že nebudu. Jak to vůbec sakra funguje-" Minho si v podstatě v jisté fázi začal mluvit pro sebe, jelikož Innie s Jinem se překvapivě vrátili k učení plus brunet začal mumlat, tudíž neslyšeli ani nerozuměli; což byl v podstatě jediný důvod, proč se vrátili k tomu učení.

Uběhl již týden a Minho měl za sebou tři úspěšné zkoušky. Na rozdíl od těch dvou, jeho taktika byla pořádná příprava, která, ruku na srdce, byla velice vzácná. Naopak ti dva měli spíše taktiku Zkouška je od toho, aby se tu zkusilo, a tak na méně důležité předměty spíše kvůli zápočtu na první pokus spíše chodili ze srandy a když to vyšlo, bylo to úžasné., když ne, šli na další termín, na nějž se teda už připravili. Nikdo nechtěl jít napotřetí, což se zatím vždy povedlo. 

Po necelé hodině se nejstarší vynořil ze stínů kuchyně s dvěma miskami rýže s nějakou omáčkou a přílohami. Jeho spolubydlící se svým partnerem ve zločinu (autorka tento překlad nesnáší, ale význam je až moc výstižný a spolupachatel zní... cmon) se málem zadusili, jak rychle to snědli. 

Nejstarší se vrátil zpátky do zákoutí kuchyně, kde se posadil, před sebou miska a v ruce mobil. Člověk nevěděl, jestli to bylo komické nebo roztomilé, jak automaticky rozklikl chat s Jisungem, aby ho urgoval kvůli večeři a samozřejmě pitnému režimu. Slovo šlofíček po jídle taktéž nesmělo chybět. 

Poslední dobou trávil až moc času na mobilu psaním si s mladším, aniž by si to vůbec nijak uvědomil. Zprávy týkající se jejich životosprávy, především tedy z Minhovy strany, byly devadesát procent konverzace, zbytek byly hloupé memes na téma zkoušky a vysoká a občas, ale že OBČAS se zeptali toho druhého, jaký měl den. 

Bohužel odpověď byla v podstatě skoro každý den stejná, jelikož kromě učení, spánku a základních životních aktivit byl Minho jediný, kdo měl čas i na čtení. Nebylo ho tak moc, jak by si přál, přece jen se taky ještě musel učit, ale už jen ten fakt, že ho vůbec měl, byl ohromující. 

ᰔ

Další dny a další zkoušky a další krabička cigaret v koši, Minho měl oficiálně hotovo a mohl se rozkrájet radostí, že mu vyšel týden a půl volna, který se rozhodl využít k návštěvě svého domova. Hyunjin se málem rozbrečel, a to jak závistí nad zvládnutím zkoušek, volnem nebo návštěvou domova, tak nad faktem, že bude doma sám. Poslední dvě zkoušky měl totiž napsané na příští týden, a to až ke konci, tudíž volno pro něj opravdu neplatilo. Měl štěstí, že to byly poslední dvě a měl opravdu hodně času se na ně naučit, což... vzhledem k faktu, že to byl jeho třetí pokus, bylo velice výhodné.

Brunet jej naposledy uklidnil, že to zvládne a že mu může kdykoliv napsat a on mu rád pomůže, i když tam bude mít Jeongina, než mu popřál štěstí a zavřel za sebou dveře, vydávaje se dolů, kde už čekal jeho odvoz na vlakové nádraží.

Návštěva doma byla vždycky super mimo neustále dotazy ohledně jeho milostného života, které se však alespoň daly snést od doby, co mu jednou ruply nervy a v afektu na své rodiče vykřičel, že si v životě nehodlá najít přítelkyni, jelikož jí chybí pták. Asi nebude překvapením, že jeho rodiče byli opravdu šokovaní a Minho se nedivil. 

Čemu se ale divil byla skutečnost, že je zarazilo pouze jeho podání informací, protože hned za hodinu za ním mamka přišla s kakaem a další hromadou otázek, jestli si tedy našel nějakého chlapce. Brunet nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. 

Jeho mamka byla starší žena velice temperamentní povahy, svérázná a velice... jak to říct; no prostě se s nikým nesrala. Když ji Hyunjin poprvé poznal, málem se rozbrečel, jelikož existoval někdo další jako Minho, protože si myslel, že je to jeho sestra. Po lepším seznámení se do ní však zamiloval a vždy nadával, proč jeho spolubydlící nemohl po své úžasné mamince zdědit i její nepodmíněnou lásku a milou povahu; dokud jste ji opravdu nenaštvali. 

Proto nebylo překvapením, že si svého syna večer zavolala do obýváku, zatímco otec si již četl v ložnici, a se svým typickým úsměvem mu podala kakao; a on hned věděl, co to znamená. 
„Tak, zlatíčko," žena se lépe usadila, „co ty a kluci?" Minho tu otázku nesnášel hlavně proto, jak ji jeho mamka vždy položila schválně tak, aby se cítil špatně. Proto dal jako reakci zakňučení. 
„Proč se vždycky ptáš takhle? A co kdyby ses taky zeptala na známky-"
„No protože známky na vysoké jsou strašně důležité, bože můj!" žena protočila oči, „krom toho snad dobře vím, jaký je můj syn šprt a jak mu záleží na známkách, tak proč bych se já namáhala?" Brunet si naštvaně srkl kakaa. 

„Jiné matky se ptají na známky!"
„Jiné matky se zase nemusejí ptát na partnery svých dětí, protože ví, že si někoho dokáží najít."

Žena se spokojeně usmála a popíjející kakao, zapnula nějaký film do pozadí. Minho chvíli dával pozor, uražený a s rukama založenýma na hrudi, než jej začalo dloubat svědomí a potřeba říct ji o Jisungovi. Teda napsat Jisungovi. Teda- jo.

„Pamatuješ si na Jisunga?" Chlapec se neodvážil podívat na svou mamku, jež byla nyní celým tělem vytočená na něj, překvapení zřetelné v jejím obličeji. 
„Jak by ne, však jsi na něj málem podal petici, abys, cituji: Nemusel vidět ten jeho debilní eboy prototyp studenta, málem jsi se s ním jednou popral a Hyunjin myslel, že bude muset volat policii," Minho si v hlavě udělal poznámku za tohle Hyunjina nakrmit kapesníky, protože on by své mamce v životě neřekl, že by se s někým popral, „a kdybych měla dostat zrnko soli pokaždé, co na něj nadáváš, měla bych plnou solničku; a myslím tu velkou po babičce v kuchyni." Prstem naznačila směrem ke zmíněné místnosti. 

Oh? Jisung byl očividně celebrita v jejich domácnosti, protože z ložnice se ozval hlas staršího muže: „To už zase něco s Jisungem, nebo jsem přeslechl?" Jeho manželka jej odbyla a svou pozornost vrátila na svého syna. 
„Abych řekla ale pravdu, mám stejnou otázku. Stalo se zase něco?" Brunet se nervózně poškrábal na zátylku, pohled upřený na obrazovku. 
„V podstatě? Tak nějak se... bavíme? Asi... asi bych to nenazval přátelstvím, ale... jo, bavíme se." A taky jsme spolu asi tři měsíce spali a abych byl sám se sebou upřímný, klidně bych v tom pokračoval, především pokud to znamená, že mi zase dá pusu. 

Co na to říct, Minho byl sám se sebou poměrně upřímný, dokud to nemusel přiznat nahlas, protože by to zničilo jeho ego, nebo dokud nedošlo na pocity. S těmi měl menší problémy, každopádně i ty si dokázal poměrně rychle přiznat... ale radši by s nechal krysami prožrat břicho, než aby to té osobě řekl. Pff, nikdy. 

Minhova matka na něj zírala velice překvapeně, což opravdu NEBYLO překvapení, než si něco zamumlala pro sebe, čímž jej konečně donutila, aby odtrhl oči od televize a podíval se na ni. 
„No... to ráda slyším. Třeba se těmi kamarády stanete!" prohlásila vesele, načež začala vyprávět, jak se dcera od její kamarádky začala bavit s bývalou svého bývalého přítele a celé jejich přátelství bylo postaveno na nenávisti vůči němu. Tím akorát potvrdila, že Minho opravdu nerozuměl ženám a nehodlal s tím v nejbližší době nic dělat. 

ᰔ

Zdravím vás u další kapitoly, která je pozdě JÁ VÍM JÁ VÍM, omlouvám se, já si ji nestihla předepsat celou. ;-;

Spala u mě kamarádka a z nějakého debilního důvodu jsme se rozhodly podívat na 365 dní, aniž bychom měly něco v krvi... třeba jed na krysy, protože to bylo OTŘESNÉ. A říkám to jako někdo, kdo je na wattpadu už nějakých pět let, šle přes shity příběhy, laciné yaoi, nejvíc stupidní fanfikce, až po sledování Padesáti odstínů. (do těch jsem ale byla násilně donucená, stejně jako do Twilightu... ten je ale aspoň klasika a je tak meme materiál xd)
Podtrženo sečteno, NEDÍVEJTE SE NA TO. Ještě jednou uslyším ArE yOu LoSt BaBy GiRl a pozvracím se. 

Snad se vám kapitola líbila, i když se může zdát o ničem, ale zaprvé se zde dozvídáte, jak moc Minho Jisunga nesnášel, a zadruhé že vlastně ví, že chce víc, ale... eh, jak to říct slušně, je jen velký tlustý Massimo z 365 dní (tedy ko*ot) a nehodlá s tím nic dělat... a vůbec mi to nepřipomíná můj crush na kamarádku, se kterým taky nehodlám nic dělat, pfff- a zatřetí potřebuju, aby ti dva teď byli od sebe, a to i když to chci ukončit na 25 kapitole, lmao tak schválně xd

Hlasy a komentáře moc potěší, užívejte prázdniny!^^ <3

Tak papa^_^