Od úterý to byly již tři dny a Minho stále chodil jako kachnička, i přestože už to bylo o něco přece jen lepší. Dnes si dokonce vzal deseti hodinovou směnu ve zverimexu, aby si vynahradil předešlé dny. Když pak došel domů, čekal ho Hyunjin s Jeonginem, který se teprve nyní dozvídal o událostech z úterka.

Jen co byl brunet ve dveřích mezi chodbou a obývákem, všechny oči byly na něm a podle Jeonginova výrazu mohl čekat chytrou, biologicky směřovanou přednášku. Sakra. 

„Nikam nejdeš, sedej!" houkl na něj Hyunjin, když se pokusil proklouznout do svého pokoje. A to to byl hned ten vedle vpravo. S dlouhým povzdechem se tedy usadil do křesla a vytočil hlavu doprava na ty dva, zády ke vchodovým dveřím. Unaveně se opřel a závistivě pokukoval po hrníčcích s teplým čajem. 

„Takže," začal Jeongin, který konečně zpracoval nově přijaté informace, „ty si vážně myslíš, že z tohohle nebudou následky? Jak dlouho v tom vlastně hodláte pokračovat? Máte nějaké datum expirace? Nebo dokud vás to prostě bude bavit a jeden z vás si někoho nenajde? Nerad ti to kazím, ale pokud si jeden někoho najde, druhý se automaticky bude cítit odkopnutý, jelikož nikdo nerad slyší, že je konec bez toho, aby i on s tím souhlasil. Co vůbec čekáš za výsledek z toho všeho?"

Minho na něj koukal s lehce otevřenou pusou, jelikož toto opravdu nečekal. Připadal si jako na kázání od svých rodičů. Nejhorší bylo, že jeho otázky byly dobré, ale on nebyl připravený nad nimi vůbec přemýšlet. 

„Ale my se nemáme rádi, takže žádný pocit-" jeho věta zůstala viset ve vzduchu nedokončena.
„Zapomněl jsi na oxytocin-" Nyní to byl on, kdo jej přerušil.
„Jdi už s tím někam! Oxytocin je primárně ženský hormon a pomáhá vyvolat stahy dělohy a pokud tím, ta mi jaksi chybí, jinak bych už byl v druhém měsíci a otcem by byl ten modrovlasý idiot. By se nám narodil šmoula..." zamumlal si poslední větu pro sebe. Hyunjin však málem vyprskl čaj nosem, takže jej nejspíš slyšel. Jeongin si unaveně promnul čelo.
„Jo no, ještě dostane stahy a porodí nám svou "nenávist" k Jisungovi." Jeongin potlačil touhu se nesmát, stejně jako Minho ho zabít. 

„Víš, jaký je význam slova primárně?"

Minho na něj bez mrkání koukal, zatímco v hlavě mu to šrotovalo. Blondýn jej pobaveně pozoroval, neustále se chichotaje pod nosem a schovávaje svůj úsměv za hrnek. Když mu to konečně došlo, jeho obličej se celý pokřivil kvůli uvědomění, jakou pitomost vyslovil.
„Jo jo, vím, nejsem úplný idiot," zamumlal naštvaně. Když pak viděl, jak se nejmladší nadechuje k tomu, aby něco řekl, rychle vztyčil prst. Černovlásek vydechl a napil se. 

„Krom toho, nějaké tvoje hormony, co mi vznikají v pravém nadvarleti mě fakt nezajímají- faktem je, že ho nemám rád a chodit s ním nechci."
„Udělej mi laskavost a už nikdy neříkej slovo varle nahlas," vykašlal ze sebe blondýn, kterému zaskočilo, když staršího slyšel. „Vždyť jsem neřekl varle, ale nadvarle? Pokud vím, tak z biologického hlediska to není to samé-"
„Biologie mi je u prdele, nejsem Jeongin, ale kořen slova je stejný, takže už takového prosím neříkej!" 

Oby byli tak zabraní do... říkejme tomu tedy diskuse; oba byli tak zabraní do diskuse, že nepostřehli jak klepání, tak Jeongina, který vstal a šel ke dveřím. 

„Však proč ne? I ty ho máš- dokonce dvě!" Hyunjin na něj zděšeně hleděl.
„To mi je někde, sakra, proč o tom takhle mluvíš?!"
„O čem přesně?! Myslíš o vArLeTi?" Blondýn se prudce posadil a s hlasitým zaduněním práskl hrnkem o stůl. 
„TAK A DOST, jestli ještě jednou řekneš to slovo-"
„FAJN!" zavelel pouze věkově nejstarší, „fajn, už tomu nebudu říkat varle, ale kou-"

Minho netušil, jak to udělal, ale během okamžiku měl v obličeji polštář a na klíně podstatně většího Hyunjina, jak se ho snaží udusit.
„YAH, co jsem teď řekl ty imbecile?! Proč bys to říkal?!"

„V životě bych si nemyslel, že to řeknu, ale vypadá u toho sexy."

Hyunjin zmateně zvedl hlavu, Minho se musel vytočit, aby oba uviděli vyculeného Jisunga, který se opíral o rám dveří vedoucích do Minhova pokoje. Jeongin stál ve dveřích do předsíně.

Brunet chtěl začít vyvádět, co u něj dělá v pátek v sedm večer, ale pak mu došlo, že včerejší čtvrteční sezení ohledně společné práce přesunuli na dnešek. A on místo toho, aby se stihl umýt a převléct strávil posledních  patnáct minut hádkou o varlatech- když si to teď řekl v hlavě, došlo mu, jak stupidní to bylo.

„Ah, ať to máme za sebou," vydechl a aniž by varoval předem, shodil ze sebe blondýna a postavil se s tichým syknutím. Naopak Jisungův smích byl až moc hlasitý. Kdyby pohled zabíjel, byl by z něj karbanátek.

„Jdi už začít, já si ještě udělám kakao," sdělil, aniž by otočil hlavu, již na půli cesty do kuchyně. Bez většího přemýšlení začal vytahovat všechno potřebné, když ucítil přítomnost druhé osoby, která se po otočení ukázala být Jisungem.
„Baví tě pozorovat mě?" zeptal se při nalévání mléka do hrníčku. Chvíli bylo slyšet jen zvuky z obýváku, a to dohadujícího se Hyunjina s Jeonginem o tom, na co se budou dívat. 

„Celkem i jo. Vypadáš neškodně a tak nějak domestikovaně, upřímně se mi to dost líbí," uchechtl se a dál se opíral o stůl, který byl za Minhem. Ten se zarazil v pohybu a následně se pomalu otočil, pohledem zabíjeje toho modrovlasého idiota. 

„Co?" zeptal se naoko zmateně, ale jeho koutky cukaly nahoru a to nebezpečné světélko v jeho očích mluvilo za vše.
„Přestaň provokovat," řekl rázně a chtěl se otočit, avšak Jisung zkrátil vzdálenost mezi nimi na minimum, když jej natiskl na linku, pokládaje ruce po obou jeho stranách. A Minho se nesnášel za to, jak jeho oči automaticky sklouzly na modrovláskovy nyní zatnuté svaly na rukách. 

Když zvedl hlavu, koukal zpříma do jeho tmavých očích, které se ve bílém světle zdály jako pohled do tmavého jezera, kde se odráží měsíc. Na chvíli se zastavil, stejně jako svět kolem, než procitl a odfrkl si. Prudký úchop brady a byl nucen zvednout ji zpět tak, aby vidět do mladšího obličeje. Nyní byl zdoben úšklebkem. 

„Ty si myslíš, jak nejsi ledový princ, ale mám pro tebe špatnou zprávu..." pohledem sjel o něco níž, kde si starší jazykem navlhčoval rty, „já vidím skrz tebe." Brunet si neuvědomil, jak mu zrudly uši, ani kdy křečovitě začal svírat Jisungovo triko, ale věděl, že se mu ten podivný stav líbí. A taky kam vede. 

Úšklebek si pomalu našel cestu i na jeho tvář a on s nově nalezenou energii prohodil jejich pozice. Jisung vypadal spíše spokojeně než překvapeně, což Minha nabudilo ještě víc. Jeho ruce pomalu putovaly po jeho břiše k rozepínání kalhot. Vše za neustálého očního kontaktu. 

„Tys věděl, že to tak dopadne, že?" zašeptal pobaveně starší, když se jeho ruka dostala dovnitř. Jisung prudce zadržel dech, než se usmál a přikývl. Minho si nedokázal pomoct a usmál se taky. Oba se na sebe sladce culili, aniž by si toho byli vědomi, dokud se brunet nerozhodl uvést věci do pohybu, lépe řečeno svou ruku. Mladší si okamžitě skousl ret. 

Jinak tichým bytem se nesla znělka Přátel, na které se nakonec rozhodli podívat, Hyunjinův šepot, kterým už teď popisoval celý díl, jelikož to celé viděl snad čtyřikrát, čímž to celé vyzradil Jeonginovi. Ten však stejně skoro neposlouchal, jak byl zasněně zahleděný. Bylo smutné dívat se na něj a na Hyunjina, který nic netušil, jelikož byl ignorant. 

Minho se naklonil k jeho uchu: „Doufám, že umíš být potichu."

ᰔ

ZDRAVÍM PO DLOUHÉ DOBĚ! :3

Snad jste se měli dobře! ♡

Jak vám mohlo dojít, mám po (úspěšné) maturitě! Takže mám co? Je to tak, ČAS na psaní! :3

A ano, kapitoly budou opět jednou týdně. :3

Kromě dopsání Soupeře a Převozníka mám v plánu další dva oneshoty pod Ikeu a dvě minsung knížky; jednu o pěti kapitolách inspirovaných jak Minho řekl, že Jisung s ním jel k jeho rodičům. Druhá bude royal ff. :3

Snad se kapitola líbila a nejde moc vidět, že jsem měsíc nepsala. :c

Hlasy a komentáře moc potěší. (◍•ᴗ•◍)♡

Tak papa^_^