Odpuštění je ošemetná věc. Ač bychom měli všichni být šlechetní a ctnostní, ne vždycky to dokážeme. Staré křivdy v nás občas zakoření tak hluboko, že nám tráví mysl i srdce a mohou zakalit jindy dobrý úsudek mnohem víc, než všechna otrávená jablka světa. 

Pohled Josie

Snažit se najít něco smysluplného na všem tom humbuku kolem Kaie bylo prakticky nemožné. Vážně. Od chvíle, kdy se za Hope zabouchly dveře a vyrazila na svou záchrannou misi, se všechno zdálo být až moc šílené na to, aby to byla pravda. No, jenže byla. Vítejte v Mystic Falls.

Máma s náma strávila pár následujících hodin v pokoji. Chvíli brečela, pak nás objímala a nějakou chvíli jí trvalo, než se konečně trochu uklidnila a dalo se s ní rozumně bavit. Veškerá následující konverzace se samozřejmě stočila k Hope a k tomu, co jela ve skutečnosti do New Orleans dělat. Já i ségra jsme mlčely jako hrob. Kdybychom ji prozradily, mohl by se Klaus na její příjezd připravit a já fakt nechtěla dalších několik týdnů poslouchat nářky a denní pátrání po její psychopatické lásce. Ne, děkuju pěkně. Mnohem radši jsem se ségrou v jedné posteli uložila ke spánku a usnula za zvuků našich oblíbených komedií.

"Josie? Myslel jsem, že tu bude Ellie. Slyšel jsem, že je na tom mnohem líp," nakoukl do pokoje při prvním ranním kuropění Aiden. Skoro jsem se divila, že na zázračné vyléčení mé sestřičky přišel s takovým zpožděním; občas bych se klidně vsadila, že jsou na sebe nějak telepaticky napojení.

"Taky byla," zvedla jsem hlavu od knihy, do které jsem byla právě začtená. "Pak ale poslechla volání svých oxytocinem nasáklých vaječníků a odplachtila do duhové pohádkové říše, kde hledá svoje šťastně až do smrti."

"Chceš říct, že šla zase za Mikaelsonem," odtušil okamžitě Aiden a přisedl si vedle mě na postel, na které se hned svalil na záda a dal si ruce za hlavu. "Nechápu to. Bože, to má nějaký Stockholmský syndrom nebo co?"

"Nejspíš má jen slabost pro zlé kluky," ušklíbla jsem se. "Vy slušňáci vždycky prahnete po něčem, co vám v životě očividně dost chybí, protože točit marshmallownem nad ohněm zkrátka není sexy. Ať už se na to díváš z jakýhokoliv úhlu."

"Co tím chceš jako říct?" Nadzvedl hlavu a mírně se zamračil. "Že jsme jako nudný? Že bez někoho, kdo nás tahá z průseru do průseru, zkrátka nedokážeme žít zajímavej život nebo co?"

"Nečerti se, drahoušku," uculila jsem se. "Neschvaluju, že mi Mikaelson klátí sestru, ale na druhou stranu mi šlo o to, aby ho nemusela poslouchat jako loutka, a aby jí nenutil dělat si z lidí švédskej stůl. To už dělat nemůže a jestli sebou Lizzie nechá zametat dál, není oběť, jen je prostě pitomá, a to se stejně vyléčit nedá."

"Josie Saltzmanová, tak jak ji známe, je zpátky. Nejspíš uspořádám uvítací večírek," ušklíbl se.

"Já vím, že jsem ti chyběla," mrkla jsem na něj a škádlivě mu přitom rozcuchala už tak dost rozčepýřené vlasy. "Zajdeme do Grillu? Vážně bych na chvíli ráda vypadla z tohohle blázince."

"Ale jenom pokud budeš platit."

"Jasně, že budu. Beztak ti ještě pořád dlužím," odvětila jsem pobaveně a pomohla mu zvednout se z postele zpátky na nohy. Nedošli jsme ale daleko. Přímo na schodech do domu totiž stála velká skupina lidí, kteří se hádali s takovou vášní, že si našeho příchodu ani nevšimli.

"Snad vážně neuvažujete o tom, že byste ho pustili do domu?!" zamračila se Bonnie, která rozevlátými gesty ukazovala přímo k zuboženému Parkerovi. Ten rozhodně nevypadal, že by za sebou měl úspěšný den; nebo spíš poslední měsíc. Držel se Hope kolem ramen a bradu měl celou umazanou od krve, ale i přes očividnou bolest stál rovně a měřil si Bennettovou chladným pohledem.

"Jistěže ho pustíme dovnitř. Potřebuje pomoct!" zavrčela Hope.

"To víš, s Bonnie jsme se poslední dobou vídali dost často, asi nemá na další návštěvy náladu," procedil Kai mezi zuby a v horním rtu mu vztekle zacukalo.

"Co tím chceš říct?" zamračila se nejmladší Mikaelsonová, načež přesunula svou veškerou pozornost na tu snědou čarodějku. "Tys celou dobu věděla, kde je? Pomáhala jsi tátovi?!"

"Měli bychom to nějak rozumně –" nadechla se máma, čímž se pokusila urovnat blížící se spor.

Nedostala k tomu ovšem prostor, protože v naší skorosestřičce doslova ruply saze. Ani jsem nepostřehla, kdy Hope Bonnie drapla, ale zato jsem měla parádní výhled, když ji prudce přirazila ke zdi a loket ji přimáčkla na krk, až zalapala po dechu.

"Jak ses mi vůbec mohla podívat do očí, Bennetová, co?! Ty falešná, jedovatá zmije!" Duhovky se jí zbarvily do tmavě žluté a hrdelné vrčení, které z ní vycházelo, znejistělo dokonce i mě.

"Jsi jenom zaslepená, Hope! Vůbec nechápeš, co je zač. Lidi se nemění, chápeš?!" bránila se Bonnie a pokusila se od sebe Mikealsonovou odstrčit. Ta ale nepovolila ani o píď.

Moje blonďatá sestřička se mezitím propletla davem a ovinula ruku kolem Kaiova pasu, aby nezůstal bez opory. Vypadal totiž, že na nohách vůbec nestojí jistě, a že sebou možná každou chvíli plácne o zem jako pytel brambor. V tu samou chvíli se do všeho toho chaosu zamotal i Kol, když se drze vmísil přímo doprostřed rozhádaného davu.

"Vy pitomá bando ignorantů!" Musím uznat, že ten kluk se občas umí pochlapit a je to vcelku sexy, co si budeme povídat. "Všiml si vůbec někdo z vás, co má Parker vyřezanýho na zádech? Myslím, že tahle vaše nesmyslná hádka je to poslední, co teď potřebujeme."

Všechny oči, včetně těch mých, se okamžitě přesunuly na Kaie. Ten se zdál být dost zmatený, nejspíš sám netušil, o čem to Kol vůbec mluvil.

"Jak jsem si toho mohla nevšimnout?" zaúpěla Hope, když bez dalšího zaváhání pustila Bonnie a přesunula se za Parkerova záda. S pečlivostí sobě vlastní si začala prohlížet všechny ty podivný runy, které mu na bledé kůži doslova zářily. Tohle pro něj rozhodně nevypadalo dobře.

"Na tom teď úplně nesejde, nemyslíš?" zamračila se Lizzie. "Kol má pravdu, přestaňte se hádat, nikomu to nepomůže. Vezmeme ho ke mně do pokoje. Myslím, že ve studovně je knížka, co by nám mohla dát nějaké odpovědi. Mohl bys, prosím?" Obrátila pohled na Kola, který k mému velkému překvapení bez jakýchkoliv protestů přikývl a vyrazil splnit to, co po něm chtěla.

"Řekla bych, že v tomhle ohledu bych mohla bejt taky dost užitečná," ozvala jsem se. Plánovaná snídaně s Aidenem už byla pod tíhou momentálních událostí naprosto zapomenutá. "O černý magii toho vím víc, než většina z vás."

"Nemyslím, že je dobrý nápad, aby ses do toho pletla, Josie," obrátila se na mě máma. Viděla jsem tu ustaranou vrásku, která se jí tvořila mezi obočím a bylo mi jasné, že by mě radši zamkla ve sklepě, než aby mě pustila k něčemu takovému. "Měla by ses od všeho takového držet dál."

"Někdo musí sklidit to, co jste vy přechytralí dospělí zaseli, chápeme se?" ušklíbla jsem se. "Sejdeme se za deset minut u tebe v pokoji, Liz, hm?"

"Počkáme tam na tebe," přikývla Hope, která znovu chytila Kaie kolem pasu a vyrazila s ním do domu. Nikdo se je nepokusil zastavit. Většina přítomných nejspíš vůbec netušila, jak na tohle všechno zareagovat a nejspíš se jim nemůžeme divit. Nikdo z nich vlastně neznal celé pozadí příběhu a jen tak mezi námi, možná jsem ho neznala ani já sama.

Já se naopak okamžitě vydala v Kolových stopách. Zaprvé proto, že jsem přesně věděla, kterou knihu měla Lizzie na mysli a zadruhé, protože jsem mu zkrátka nevěřila ani nos mezi očima. Našla jsem ho přesně tam, kam ho má sestra poslala – v tátově studovně, kde prohledával knihovnu. Opřela jsem se ramenem o zárubeň dveří a založila ruce na hrudníku.

"Co za hru s náma hraješ, Mikaelsone, hm? Proč najednou tolik zájmu, když jsi sám Parkerovi podržel hlavu pod vodou?"

"Nemyslím, že se ti musím zpovídat, Saltzmanová," ušklíbl se, přičemž ani neotočil hlavu od knih. "Všichni máme krev na rukou, nemá smysl dohadovat se, kdo jí má víc."

"To rozhodně máme," přikývla jsem a i já přešla před knihovnu, kde jsem začala očima pátrat po té správné knize. "A já jsem ráda, že jsi splnil svůj slib a vrátil mojí sestře city, ale tím to skončilo, je ti to jasný? Jestli jí budeš dál motat hlavu, přísahám, že další krev na těch mejch rukách bude tvoje."

Dlouze si povzdechl, než na mě konečně otočil hlavu a odpověděl: "Betty není malý dítě, Saltzmanová, rozumíš? Nech jí proboha žít tak, jak chce ona. Chápu, že trpíš chronickou touhu mít všechny kolem sebe pod kontrolou, ale vážně se z toho začíná stávat posedlost."

"To si mě tu troufáš moralizovat? Ty?" načepýřila jsem se okamžitě. "Nepředstírej tu, že ji znáš. Je to moje sestra!"

Zkrátka mi nedocházelo, jak moc absurdně jsem zněla. Že jsem se chovala tak trochu jako nějaký blázen. Několikrát jsem zamrkala, abych vyhnala vtíravý šepot v hlavě a stiskla ruce v pěst tak pevně, až jsem si nehty zaryla hluboko do dlaní.

Nejspíš jsem Kolovi šlápla na kuří oko, protože se mi rozhodl předvést svou Mikaelsonovskou náturu v plné kráse. Než jsem vůbec stihla zareagovat, zády jsem s bolestivým syknutím narazila do knihovny a jeho ruka mě najednou svírala pod krkem tak pevně, že se mi do plic nedostával žádný vzduch. S náramky, svírajícími moje zápěstí, jsem se mu nemohla nijak bránit a byla jsem mu tak vydaná napospas. Jeho oči, ověnčené spoustou černých žilek, byly sotva pár palců od mého obličeje a dlouhé špičáky vypadaly, že se mi brzy zakousnou přímo do hrdla.

"Něco si ujasníme, Josette!" zavrčel. "Tvůj názor je mi úplně ukradenej. Jsi pošahaná sociopatka, která se rozhodla zabít vlastní sestru a teď předstírá, že se to nikdy nestalo. To ty jsi nebezpečná, ne já! A přísahám, že jestli ještě někdy zkřivíš Betty byť jen jeden vlásek na hlavě, budeš to ty, koho najdou bez jediný kapky krve v příkopu u cesty, rozumíme si?!"

Ještě jednou zavrčel, načež mě nečekaně pustil, sáhnul nad mou hlavu a vytáhl z knihovny svazek, pro který jsme sem původně přišli. Nechal mě stát v místnosti samotnou, s hlasitým záchvatem kašle, který po jeho škrcení nechtěl přestat a s ještě mnohem hlubší nenávistí v srdci, než o jaké jsem si myslela, že jí jsem vůbec schopna.