To si takhle pozdě odpoledne Liška ležela v brlohu, jako už měla ve zvyku, a myslela na svůj hlad. Říkala si, jakou má chuť na měkké kuřecí masíčko. Nebo třeba na slepici na paprice z blízké farmy. Liška tedy vylezla z brlohu, zkušeně se protáhla mezi větvemi vysokého dubu. Přeskočila potok a zastavila se u plotu. Mlsně se olizovala nad skupinou slepic, které se hrabaly za plotem v zemi.

„Slepičky, slípky, pojďte blíž," zašeptala Liška spiklenecky. Slepice jednotně zvedli hlavu, a když uviděli liščin protřelý úšklebek, z kterého vykukovaly ostré zuby, vyděšeně se rozutekly zpět do kurníku. Jen jedna slípka se prvně podívala za svými sestrami, potom na lišku za plotem a pak znovu na vyděšené kupky peří v kurníku. Nechápavě nad nimi zavrtěla hlavou a přihopkala k drátěnému plotu.

„Copak potřebujete, Liško?" zeptala se Slepice přátelsky. Liška se nahnula blíž k plotu a zvesela se usmála.

„Ale," začala zoufale, „už dlouho se chci podívat někam daleko do světa. Hledám kamaráda, který by mě na cestě doprovázel. Každý den sem chodím sedat a sleduji, jak si se všemi svými přítelkyněmi povídáte. Je mi samotné smutno." Slepice se zamyslela. Opravdu tu Lišku vídala sedět každý den za plotem.

„Víš co, Liško? Já se chci taky podívat daleko do světa, ale pokaždé když to zmíním v kurníku tak mi div nevyklovou peří. Možná bychom mohli vyrazit spolu?" Liška na Slepici spiklenecky mrkla.

„Tak dobře. Ustup od plotu a já ti prokoušu cestu ven." Slepice uskočila dál, a když se Liška ostrými zuby začala prokousávat drátem, ani nekvokla. Ostatní slepice jen vyděšeně přihlížely a připraveny na nejhorší, raději zabouchly dvířka kurníku. Liška vklouzla plotem na dvorek, ale Slepice hned proskočila dírou ven.

„Tak pojď, Liško. Naše cesta nepočká." Liška protočila otráveně očima, propletla se plotem tak, že jí pocuchal srst a následovala Slepici přes potok, který přelétla. Slepice doskočila na zem a vydala se jako vůdce jejich výpravy kupředu. Ideální chvíle na překvapivý útok. Liška se připravila ke skoku, zamáchala ocasem, a když už se chystala k odrazu, v tu chvíli ji do čumáku praštila větev statného dubu. Slepice si ji odstrčila z cesty a nedopatřením jí pustila přímo na Lišku. Ta odskočila, jak kdyby po ní stříleli myslivci a bolestně si protřela nos packou. Rozzlobeně zavrčela připravená tu zatracenou slepici rozervat na výplň do polštáře, ale ta už byla na druhém okraji lesa.

„No honem, Liško! Pospěš si! Na obloze je krásná duha a je tu nádherný palouk!" Liška zaskřípala zubama a popoběhla si za Slepicí. Ta se rozeběhla po posekaném paloučku a už hledala dobrá místa, kde by si vyklovla k obědu žížalu. Liška se střídavě dívala na duhu na nebi a na poskakující slepici. Počkala, až se k ní poletující drůbež otočí zády a znovu se připravila k útoku. Vyskočila do vzduchu, dráty natažené ke své kořisti. Už už se viděla, jak trhá ze slepice peří, když ji ve vzduchu trefila bílá pecka přesně mezi uši. Spadla na zem a zakryla si tlapkami čelo.

„Pro dobrou Matku Přírodu, čím jsem si to zasloužila zaplést se zrovna s neulovitelnou slepicí!" nadávala bolestně. Slepice se otočila k naříkající kamarádce a s máváním křídel se k ní rozběhla. Liška viděla poletující slepici, stejně jako viděla golfový vozík, který si jel pro svůj odpálený míček. Snažila se postavit a utéct zpět do lesa, ale z té šlupky jí strašně bolela hlava. Slepice k ležící lišce doběhla celá udýchaná.

„Co se děje, Liško! Co!"

„Prosimtě uleť ty bláznivá! Už sem jedou. A zvířata na hřišti se jim moc líbit nebudou," zanadávala si znovu liška. Otočila čumák vzhůru a dívala se na krásné barvy oblohy. Opravdu krásná duha.

„To ať mi všechny pírka vypadají a nikdy si znovu nedám žížalu, jestli tě tu nechám!" zakvokala Slepice rozhodně a postavila se před lišku. Vozítko se zastavilo kousek od nich, ale lidem se moc blízko k té bizarní scéně nechtělo. Slepice jim zobákem postrčila míček a vrátila se na své místo k lišce. Když se ale jeden muž v bílém tričku pokusil přijít až příliš blízko, začala Slepice ochranářsky klovat, rozzuřeně kvokat a nebezpečně máchat křídly na všechny strany. Golfisté si proto rychle sbalili všechny své míčky a raději se v zájmu bezpečnosti vzdálili.

„Tys mě zachránila," skuhrala překvapeně liška. Slepice si k ní sedla a počkala, až se jí udělá lépe. Pak Lišce pomohla zpět do přítmí lesa. „Tys mě zachránila," opakovala nevěřícně Liška.

„No samozřejmě. S kým jiným bych se pak podívala daleko do světa?" Liška najednou neměla víc chuť na slepici na paprice a dokonce se zdálo, že opravdu existuje alespoň malinká naděje, že by se liška a slepice mohli stát kamarády.