[pozn. a.]
V povídce se vyskytují sprostá slova

„Bože, asi mi pukne hlava," zanadával Josh zakrývající si tvář dlaní. V předvečer Vánoc se po měsících spojil se starým přítelem. Bylo milé ho zase vidět. Svěřit se mu s problémy, které ho v stále trvajícím manželství zastihly nad půllitrem piva. Možná nad víc než jen půllitrem.

„To mi povídej," zasyčel v odpověď Ben. Leželi roztažení na manželské posteli v jeho bytě. Oba příšerně smrděli a mohli jen doufat, že se během cesty do ložnice ani jeden z nich nevyzvracel na podlahu.

„Co se sakra-" Josh zvednul hlavu a zkoumal spleť dvou nahých těl. „Kurva Bene!" odstrčil svého přítele a sám vyskočil z postele. Před očima se mu zatmělo, musel se opřít o noční stolek, aby to ustál. Rukou si stlačil čelo, ve snaze zastavit tu příšernou bolest.

„Hele!" namířil Ben na Joshe ukazováček. „To se nedělá." zapřel se o postel a postavil se na nohy. Tak tam stáli. Dva nazí muži v deset ráno na Vánoce. Ani jeden si nebyl úplně vědom věcí, které se včerejší noci udály, ale věděli, že to vyústilo ve velmi známou situaci.

„Chce to kafe," okomentoval Ben a začal hledat své kalhoty. Josh stále trochu mimo svou mysl i tělo jen postával. Byl trochu zamračený, dýchal těžce a všechno ho bolelo. Znechuceně se odvrátil od muže před ním. Vyhlédl z okna. Bohužel v Miami na Vánoce žádný sníh nebyl...
„Tak jdeš?" zavolal Ben z chodby a přešel do kuchyně. Josh se k němu přidal.

*****

Položil na stůl hrnek překapávané kávy. Slunce za oknem vyhřívalo Joshovy záda, zatímco sledoval stoupající páru. Pohlédl na Bena a naprosto otráveně odvrátil pohled jinam.

„Co?" zeptal se nechápající Ben.

„Ty se ještě ptáš?" začal vyčítavě Josh a poposedl na radiátoru, o který se opíral. „Spali jsme spolu," vysvětlil nakonec.

„No a? Neni to poprvý a nebude to neposled," pokrčil rameny Ben.

„Sakra Bene!" vystartoval najednou Josh. „Včera jsem měl bejt doma se svou rodinou, měl jsem krájet krocana. A dneska ráno jsem měl natáčet na kameru svýho synka, jak rozbaluje pod stromečkem dárky," odmlčel se. „Podváděl jsem svoji ženu na Vánoce," dodal se smutným povzdechem.

„A co na tom záleží? Je to jako každej jinej den v roce. Dáváme mu přehnanej význam, protože si lidi myslí, že by zrovna dneska měli trávit čas se svými milovanými a být na všechny hodný. Myslej, že nějáký diamanty pod stromem spravěj nevěru," pohlédl na něj ostře Ben, „ale tak to není. Pokud se lidi skutečně milujou, tak jsou pro ně Vánoce jen další svátek v roce. Není to speciální, protože se milujou pořád a ví to každej den, nepotřebujou si to připomínat velkýma oslavama spojenýma s nějakým 2000 let mrtvým děckem, na který spousta z nich ani nevěří. Věci, který dostaneš jsou pořád jenom věci a jestli navštívíš mamku v pečovateláku a dáš jí dárek jen na Vánoce, tak seš kurva špatnej syn." Josh odvrátil hlavu ke straně. „Tak se přestaň opírat o Vánoce, jako by byly něco extra. Vyspal ses se mnou, protožes chtěl. Nezáleželo ti na dni, prostě jsi chtěl." Benovy očí se lehce zaleskly. „Víš, že jsem ti nabídnul víc, ale vybral sis jí," dodal a odešel z kuchyně. Josh se sklopenou hlavou přemýšlel o jeho slovech.

*****

Josh se opřel o dveřní trám, sledoval Bena, jak shrbeně sedí na posteli. „Zlobíš se ještě?" zeptal se jemně a přistoupil k němu.

„Vždyť je to fuk, prostě ti odpouštim a konec. Můžeš jít domů s dobrým pocitem a užívat volna," řekl s neobvykle ledovým hlasem. Jeho pohled směřoval kamsi do prázdna. Josh ho pohladil po zádech a přidřepl k němu.

„Hele, promiň. Přemejšlel jsem a měls pravdu, Vánoce jsou jenom další svátek v roce," přiznal a krátce se odmlčel. „Už jsem s tebou dlouho nebyl," uvědomil si Josh, „asi mi chyběl tenhle tvůj surovej náhled do reality." pousmál se tomu.

„Jo, moc jsi zdomácněl. Navykl sis na tradice, tvou každodenní zábavou je prohlížení IKEA katalogů a práce v účtárně," ušklíbl se Ben nazpátek. „Měl bys víc chodit ven, jen tak se pobavit. Klidně třeba s tvojí ženou." pokrčil rameny Ben a chytil Joshe za ruku. Držel ji ve své, jako když byly zamilovaný pár na škole. Josh se s povzdechem zvedl.

„Měl bych jít."

*****

Díval se za odcházejícím Joshem.„Přijdeš ještě?" zeptal se se skloněnou hlavou. Josh se zastavil, s nádechem se otočil a pár kroky stál těsně u Bena. Prohlížel si rysy jeho obličeje, které během let zhrubly. Světlé oči ale zůstávaly stejné. Pohladil ho po tváři. Lehce se na něj usmál.

„Jak bych mohl nepřijít?" po těch slovech Bena políbil. Otočil se k vchodovým dveřím a ne poprvé, ne naposled, odcházel od svého milence k ženě a synovi.