Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Probuzení


Hlava mě bolela jako by mi v ní pár skřetů bušili s malými kladívky. S mručením jsem se chytla za hlavu a prohrábla si vlasy. vedle mě to zašustilo jako by se ke mě někdo posunul o něco blíž. Se zavřenýma očima natočím hlavu za tím zvukem.

Otevřu oči a na chvíli mě oslepilo světlo. Po chvíli kdy si mé oči přivyknou na světlo uvidím před sebou Limaka. Limak mě sledoval tak upřeně až jsem si myslela že mi vidí až do žaludku. 

Nesměle jsem sklopila zrak. Limak mě z ničeho nic objal.

Chvíli jsem tam zaraženě seděla, protože si mě vytáhl do náruče. Pak jsem ho rychle odsunula sama se posunula o kus dozadu.

"C-c-co to d-děláš!!???"

Koktala jsem a měla k němu nataženou ruku.  On se bez jediného slova opět ke mě přiblížil  a objal mě. tentokrát se mi nepovedlo se z jeho objetí dostat. Po chvíli jsem to vzdala o on si položil hlavu na   moje rameno.

"Děkuji ti."

Zašeptal mi do vlasů a pak se odtáhl na vzdálenost paží. Vyjeveně jsem na něj hleděla a nechápala co se to tu děje.

"A-a za co?"

Dostala jsem ze sebe zaskočeně a on se na mě pousmál."Cožéé Limak se usmál. On se usmál na mě!!!!¨Proletělo mi hlavou, ale  z myšlenek mě vytrhla Limakova odpověď.

"Za to že jsi mě nenechala abych se proměnil. Kdokoli jiný by se mě bál, ať už dobrý démon nebo člověk, ale ty ne."

Teď jsem se usmála já.

" Zapomínáš že nejsem obyčejný člověk.............. Přeci jen  kdo vydrží stěžování dobrých démonů ten vydrží vše, ne??"

Po mojí poslední větě se Limak začne neovladatelně smát a já se k němu hned přidám. Do mého pokoje vběhne Demik a za ním ostatní mistrové a pár malých kluků. Když nás tam najdou válející se po zemi smíchy vyjeveně na nás koukají.

Při pohledu na jejich obličeje se začneme smát znovu.

Demik jen zatřepe hlavou a vyžene všechny z mého pokoje potom si sedne ke mě a Limakovi a počká dokud se neuklidníme. Utřu si slzy smíchu a posadím se vedle Limaka který už se stihl uklidnit.

"Jsem rád že už jsi vzhůru Miko."

Usměje se Demik a já mu úsměv oplatím.

"Když jsi si klekla k Limakovi dost si nás vyděsila!"

Pokáral mě a já sklopila hlavu.

Potom jsem s Demikem a Limakem strávila dopoledne. Celou dobu se mě vyptávali jak mi je a popisovali co se tu stalo za dobu co jsem byla mimo. Podle všeho jsem byla mimo 4 dny. Na oběd jsme si zašli za ostatními a tam jsem ostatní taky musela ujistit že jsem v pořádku. Po obědě jsem si zašla odpočinout do pokoje a pak usnula ještě před večeří.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro