Z domu se začali ozývat tlumené hlasy.

"Ty pitomče někdo nás uslyší.......já za to nemůžu já zakopl!!!...ticho vy dva!!!!!!!!!"

Zero se vedle mě napřímil a s ukazováčkem na rtech mi naznačil abych byla ticho. Sám si ode mě převzal klíčky a potichu otevřel dveře. Já šla jak myška za ním a v předsíni si vzala deštník. Zero začal zuřivě gestikulovat, co to dělám a já mu naznačila že ten deštník mám na obranu, na češ on jen protočil oči. Oba jsme se domem plížili jak zloději a mířili k jídelně odkud se ozývali hlasy a navíc tam bylo rosvíceno.

Nakonec jsme si každý stoupl z jedné strany dveří a už jsme tam chtěli vběhnout když jeden z těch chlápků  v jídelně zamířil k nám. Proto jsme si chvíli počkali a když dotyčný otevřel dveře já ho přetáhla deštníkem po hlavě a Zero mu dal ránu do břicha.

Když jsem se podívala dolů úplně jsem se zhrozila. Pode mnou na kolenou  klečel Zakary a držel se za hlavu.

Na moment jsem ztuhla pak se podívala na Zakaryho, na Zera, spět na Zakaryho a rychle jsem si k němu klekla.

"Pane Bože, Zakary co tu děláš!!!"

Vyjekla jsem pisklavě a to už kolem nás stáli i ostatní mistři z mého předešlého domova.

"Vy jste tu všichni???"

Hlas vy vyskočil snad o dvě oktávy výš.

Všichni jsme se na sebe navzájem díval, najednou ale Anah  a Adal vybuchli v  huronský smích. Zatímco Cít ty dva káral ostatní pomohli Zakarymu ke stolu.

"Zakary  promiň."

Omlouvala jsem se mu mezitím. On se na mě ale jen usmál.

"Tak pro příště na kluky kašlu a ohlásím se ti dopředu."

"Jo a co tu vůbec děláte?!?!?!"

Otočila jsem se na ostatní a založila jsem si ruce na prsou. Všichni se zatvářili provinile a raději sklopili zrak, než aby se na mě podívali. To mi na tváři vytvořilo úsměv, ale hned jsem ho zahnala a popohnala je k odpovědi.

"No??"

"Překvapení."

Řekli sborově a nahodili psí kukuč. Až na Limaka který jen protočil oči.

"Jinými slovy Denik je pustil ven a tak to chtěli oslavit ale trochu to přehnali."

Informoval mě a až teď jsem si všimla lahví s alkoholem na stole a toho že jsou kluci trochu moc veselí a trochu se motají. Jediný Limak vypadal střízlivě.  Jen jsem si povzdechla a zavrtěla hlavou.

"Kucí!!! Du pro dalšííí láhv když je tu Miíko."

Prohlásil Nomi který na tom byl asi nejhůř. Pak vyrazil na chodbu ale tam se mezi dveřmi zastavil.

"Hele lidííí Miko tu máá kuka!!!"

A  do místnosti postrčil Zera, který se tvářil dost vyvedený z míry. Já se frustrovaně plácla do čela a čekala jak se to vyvine. Naštěstí situaci zachránil Limak.

"Ach jo, kdybys ty pitomče jednou používal mozek. Pojď zajdeme pro to pití a ty Miko vyprovoď Zera, ať ho tu kluci neopijí."

Jen jsem se na něj vděčně usmála  společně se Zerem vyšla před dům.

"Promiň, většinou se chovají zodpovědněji."

"To nevadí byli docela srandovní."

Usmál se na mě a já se jen začervenala. Naštěstí byla docela tma tak že mě nemohl vidět.

"Ta nic asi půjdu, nebudu tě zdržovat."

"Hmmm...... tak ahoj."

"Ahoj."

Ještě chvíli jsem pozorovala jak se jeho záda vzdalují, nakonec jsem se s povzdechnutím vrátila do domu. Na chodě jsem potkala Liaka a tak jsem mu řekla že jdu spát a ať to moc nepřeženou. Na to se jen ušklíbl a popřál mi dobrou noc.

Když jsem došla do svého pokoje jen jsem si vzala staré, vytahané ,o dvě čísla větší tričko a šla se umýt. Ve sprše jsem strávila asi jen deset minut a pak se jen převlékla a šla spát. Jak mile jsem se tváří dotkla polštáře usnula jsem.