Ne, že bych nutně potřebovala peníze,
Ale něco se vždycky trochu hodí,
Je to však, lidičky, k nevíře,
Jak to v tom fast foodu chodí.

Když máte směnu od pěti,
A to se občas stává,
Musíte vstávat v půl po třetí,
Únava pak s vámi mává.

Na metro musíte pěšky,
O busu si nechte jen zdát,
Ve tmě je chození těžký,
Pepřák je od teď váš kamarád.

Když máte štěstí,
Může se i zdařit,
Že se vám podaří
Kafe si uvařit.

Pak už jen dlouhých
Osm hodin kasy,
Z toho jen pouhých
Třicet minut pausy.

Ale i tak,
Mám to tam ráda,
Když přijde mrak,
Podrb mi záda.

Ahoj!

Po dlouhé době další „sonet“.
Docela se divím, že to celkem dává smysl. Tedy až na poslední verš - ale to bych nebyla já ;)

- Vaše A. :)