Stmívá se, to se již stává,
odcházíš, tvůj kůň v dál cválá.
Má ruka mdle ti mává,
druhou ruku svírá tvá sestra malá.

Nechal jsi náš tady, všiml sis toho?
Při odjezdu zvolal jsi: "Svobodo!"
Chtěl jsi pryč a co my z toho?
Přiveď ho zpět má milá náhodo.

Už je to pár let, tvá sestra vyrostla.
A ani jedna neříkáme tvé jméno.
Radši nemluvíme o tobě.

Vždy když naděje o něco vzrostla,
lukem na nás bylo namířeno.
Zapomněli jsme kvůli sobě.