Normální text - Přítomnost

Text psaný kurzívou - Vzpomínky

**

V chladné a mrazivé ruské bývalé základně se každou chvíli ozývaly bolestné a nenávistné křiky.

Do toho všeho společně bojovali tři muži natolik silní a schopní zabít jeden druhého. Jeden obalený kusy kovů, další dva vojáci z druhé světové války. Tento boj byl započat potom, co jeden z nich zjistil hroznou pravdu, co nikdy neměla vyjít na povrch. Jejich první misí bylo zastavit jejich společného nepřítele, jenže pak se situace zvrtla a začal jejich boj na život a na smrt.

Iron Man zuřil. Toužil pomstít jeho rodiče a zabít tedy Buckyho Barnese. Kamaráda Kapitána Ameriky, který ho bránil i za cenu vlastního života. Snažil se Iron Mana zastavit, vysvětlit mu, že ten Bucky, který onu noc zabil Howarda i Mariu není ten samý, se kterým teď bojuje. Jenže muž v ve zlatočerveném obleku to ignoroval. Jeho zloba a vztek byl silnější. Nepostřehl v jednu chvíli ani to, jak Kapitánovi samovolně stékají slzy smutku z očí, když mu zrovna vrazil.

Winter Soldier skočil Iron Manovi na záda a pokusil se tak nepřítele na chvíli dostat od Steva, aby se mohl vzpamatovat. Ten si mezitím nějaké ty slzy setřel a oba pozoroval se sklíčeným pohledem. Jenže po té na Iron Mana i tak zaútočil. Strhl ho na zem a druhý voják rychle uskočil strannou.

Anthony se po něm vzápětí otočil a střelil Barnese do nohy. Ten bolestně sykl a zapotácel se dozadu. Po té se nějakým způsobem dostal ke zdi a svezl se na zem, aby si prohlédl jak moc vážné zranění utrpěl. Šlo jen o lehké popálení a tak rychle zase vyskočil i přes bolest na nohy.

Podíval se po obou bojujících mužích nedaleko od něj. Stark používal kovové pěsti, Steve svůj štít. Jenže po chvíli o něj přišel, jelikož mu ho soupeř vyrval z rukou a odhodil pryč. Rogers tedy neměl jinou možnost, než s ním bojovat bez zbraní.

„Neříkal Thor, kam letí pro odpovědi?" tázal se Tony Rogerse s kapkou naznačeného zájmu, když společně u Bartonova domu štípali dříví.

„Někdy mi kolegové neříkají všechno," vydechl blonďák a nahnul se k zemi pro další kus dřeva. „Doufal jsem, že Thor bude výjimka."

„Jo, dej mu čas," odložil Tony na zem na chvíli sekerku, aby si od práce během mluvení na chvíli odpočinul. „Nevíš, co mu Maximoffová ukázala." Steve zrovna při poslouchání rozsekl na jeden zásah další dřevo.

„Nejmocnější hrdinové světa," uchechtl si ironicky voják nad onou myšlenkou. „Rozcupovaní jako cukrová vata."

„Mně přijde, že jsi v pohodě," zarazil se Tony nad jeho slovy a zvedl ze země dřevo ze své hromádky.

Následovala další rána. Tonymu docházela energie. Jak v obleku, tak i jeho vlastní. Chtěl přestat, jenže něco uvnitř mu říkalo, aby pokračoval. Aby to dokončil a zabil toho, kdo ho připravil během noci o rodiče.

„Tony, nebyl to on. Přestaň!" pokoušel se ho Kapitán přemluvit znovu, ale marně. Iron Man ho silně popadl a odhodil na stěnu. Voják tvrdě dopadl po nárazu na zem a z těžka lapal po dechu.

„Zůstaň ležet," upozornil ho Stark v brnění s vědomím, že mu nechtěl ublížit i přes to všechno. Steve nehodlal přestat. Pomalu se dostával na nohy až se mu to podařilo a stál opět před soupeřem na nohou.

„Vydržím celý den," pronesl jednu ze svých nesmrtelných vět už od války. Anthonymu se ve tváři nepohnul ani milimetr svalstva. Pouze na něj zamířil dlaní ruku ve svém brnění.

„Je to problém?" zareagoval Rogers lehce podrážděně na Tonyho otázku. Přestal s prací a pouze bruneta pozoroval, jak začal zase pracovat.

„Nevěřím muži bez stinné stránky," s těmito slovy Stark rozštípl další kus dřeva. „Asi jsem staromódní."

„Řekněme, žes jí ještě nepoznal."

Na podlahu dopadly střípky kovů. Těsně potom, co Stark ustřelil Barnesovu kybernetickou ruku s pomocí reaktoru. Voják se chtěl bránit, ale Iron Man mu vrazil tvrdou ránu do hlavy s tím ho prozatím vyřadil z boje. Vyrazil tedy na Steva, co už na něj vyrazil se štítem.

Vystřelil po něm. Rogers to vykryl a udeřil ho. Tony mu ránu oplatil dvakrát tak silně a vystřelil po něm. Cap to dostal do boku a se zaváháním se chytil za krvácející bok.

„Prosím, přestaň s tím," už mu po tváři tekly další slzy. Byly to slzy zoufalství. Bolest ignoroval. Šlo mu o bezpečí kamaráda, jenže pak tu byl ještě Tony. Nemohl se mezi nimi rozhodnout.

„Zabil mi mámu," řekl Tony svůj argument, co mu rval srdce na kusy. Stačilo mu na tuto hroznou myšlenku jen pomyslet a myslel, že se sesype. Rogers na to neodpověděl a ani neútočil. Toho Stark využil a dostal ho jednou ranou k zemi vedle Buckyho.

„Je to můj přítel," vydechl zničené blonďák a se zakašláním se opřel aspoň o lokty.

„To já byl taky," odpověděl mu Iron Man ledově a chtěl to ukončit. Něco se v Kapitánovi však na poslední chvíli probralo. Z posledních sil podkosil Tonymu nohy a přesunul se nad něj, při čemž vzal do rukou svůj štít, s nímž do něj začal mlátit.

Po několika takových úderech přišel Anthony o helmu a zděšeně pozoroval vojáka nad sebou, jako by byl zbavený všech smyslů. Kapitán si toho během svého útočení všiml a po té se naposledy napřímil se svým štítem pro poslední úder. Za pár setin sekund se jeho ruce začali se štítem spouštět dolů. Tony si rychle zakryl rukama hlavu a očekával konec, jenže se ozval jen zvuk dopadajícího štítu na zem vedle něj, když ho voják vyčerpaně pustil. Nedokázal by ho zabít.

„Ne, Tony," vydechl Steve a nabíral ztracený dech během boje. Tony se po něm zaskočeně podíval, když dal ruce od svého obličeje pryč. „Ty jsi víc. Vždycky jsi byl."

Rogers si v tu chvíli odepl pásek pod bradou od helmy a ta za chvíli letěla za kulatým diskem na zemi. Stark neměl páru o tom, co se dělo. V hlavě mu zrovna probíhalo tolik myšlenek, že ani neprotestoval, když se nad ním Steve sehnul a políbil ho.

„Kromě tohohle," plácl Thor zničehonic Tonyho po hrudi. „Jde vysvětlit všechno." Řekl pobaveně a šel dál od Starka s Kapitánem. Po té zvedl kladivo do vzduchu a tím dal Heimdallovi znamení, aby ho povolal zpět na Asgard, což se za chvíli stalo a po Asgarďanovi na krásně upraveném trávníku zůstal jen znak, ze kterého se ještě doutnalo.

„Ten chlap prostě musí zničit i trávník!" prohlásil Tony naštvaně a při tom se podíval po Rogersovi po svém boku. „Ale bude mi chybět," oba se dali opět do chůze a vydali se ke štěrkovité cestě, po níž přijíždělo jedno z drahých Tonyho aut. Konkrétně ve žluté barvě. „A tobě zase já. To bude řeka chlapskejch slz."

„Mně chybět budeš, Tony," přikývl Steve a pousmál se, když se zastavili u auta.

„Jo? Je čas, abych si dal voraz. Možná bych si měl vzít příklad z Bartona. Postavit Pepper barák a doufat, že ho nikdo nezboří," Tony se nad tou myšlenkou ušklíbl.

„Prostý život," uchechtl se Steve.

„Taky tě to čeká," opáčil Tony okamžitě a skrz sluneční brýle se díval Kapitánovi do tváře, která na chvíli ztuhla.

„No..." Rogers se na chvíli zarazil, jelikož v tu chvíli zrovna myslel úplně na jiné věci, než je Tonyho soužití s Pepper...a jeho s Sharon, i když to na to ještě moc nevypadalo. „Já nevím. Rodina. Stabilita. Chlap, co tohle všechno chtěl, skončil kdysi dávno v ledu. A vyšel z něj jako někdo jiný."

Stark jen horlivě přikývl a raději přešel okamžitě k autu a nasedl do něj. Nechtěl říct něco, čeho by později litoval, jelikož slova, co Steve právě řekl, si všiml jak se vojáka hojným způsobem dotkla. Chápal, že není jednoduché o tom mluvit.

„Jsi v pohodě?" raději se ho jen zeptal ustaraným způsobem. V dáli zrovna šlo pár vojáků dávajících svému veliteli hlášení a byli slyšet přes celý plac, za čímž se Steve otočil.

„Jsem doma," voják slova vydechl a podíval se po Tonym, který se usmál a mávl na něj rukou na náznak rozloučení. Steve pozvedl ruku též, ale slaběji. Tonymu to stačilo a pomalu odjížděl od nové základny Avengers.

Oběma mužům v tu chvíli přišlo, jakoby se kolem nich zastavil čas. Steve se chtěl po krátkém ochutnávání rtů Tonyho odtáhnout, jenže ten mu to nedovolil. Naopak si ho přitáhl ještě blíž, když ho chytil rukama kolem pasu.

„Z tohohle jen tak nevykličkuješ. Je ti to doufám jasný," upozornil ho Stark vážným tónem. Kapitán i přes hromady zranění na obličeji okamžitě zčervenal, jakoby to byl jeho obranný mechanizmus a už chtěl něco namítnout, ale Tony ho políbil. Vášnivě a upřímně, než před chvilkou.

„Ale co ty a Pepper," zaváhal Steve, když se mu povedlo na krátkou chvíli odtáhnout. V hlavě mu začalo kolovat, zda to, co udělal bylo špatně, i když o tom uvažoval během jejich několika loučení už několikrát.

„Už mě nudí. Hele, jestli okamžitě nezmlkneš, tak si tě tady bez výčitek vezmu před tvým kámošem a je mi naprosto ukradený, že z toho později bude mít výčitky, protože nebyl rychlejší," zavrčel Tony a koutkem oka se podíval po Barnesovi, který se zrovna probral a zmateně oba pozoroval.

„Hmmm. To nezní špatně," zavrněl nad tou myšlenkou Rogers a nevině se usmál. Tony se zasmál a ušklíbl.

„Ty úchyláku," zakroutil nad ním hlavou a oba se políbili. Bucky je zmateně pozoroval dál, jakoby viděl poprvé v životě dva lidi, jak se líbají. I když to bylo úplně naprosto jinak. To samé teď prožíval i Zemo, kterýho právě venku odtahoval T'Challa. Zemo nechápavě Steva s Tonym pozoroval, jelikož zeď byly jen sloupy.

„To není možný! Měli jste se pozabíjet!" zařval Zemo na ně a T'Challa s ním trhl, aby mu naznačil, že tam je taky.

„Padej do letounu. A rychle!" zvýšil na něj Black Panther svůj hlas. Zemo ho jen probodl pohledem a už společně šli do letounu, co stál opodál. „A vy tři sebou hoďte taky!" zavolal i na trojici, co společně předtím bojovala. „Ale varuju vás. Mám tam novej koberec, takže žádný prasárny!"

**

Pár dní nám nešel internet a já se nudila, tak jsem napsala něco, abychom si hezky uzavřeli ty naše letní prázdniny. Snad se zalíbilo :)