3. března 2016, Základna Avengers

Toho dne se probudila velmi nervózní. Byl Den D. Pozitivní na tom bylo, že si mohla trochu přispat, protože vyráželi až po poledni. 

 ,,Jsi v pohodě?" Noémie se podívala rychle ke dveřím, ale pak si oddechla. 

 ,,Jsem... nervózní. Co to je?"

 Tony se na ni podíval a pak se podíval na černou neprůstřelnou vestu, kterou nesl v ruce. ,,Musíš si ji vyzkoušet před tím, než pojedeme."

 ,,Myslela jsem, že neprůstřelné vesty doopravdy nefungují. Jen ve filmech."

 Tony se usmál a pak přikývl. ,,Na klasické střely ti to pomůže, ale jakmile by tě někdo střelil nějakou moderní zbraní - a s tím u Hydry počítej - tak ti to moc nepomůže. Každopádně, nikdy nevíš."

 Rychle si ji od něj vzala a navlékla si ji přes hlavu. Seděla výborně. Nebyla jí ani velká, ani malá, ani moc utažená. ,,Sedí dobře," usmála se, zase si ji sundala a položila ji vedle sebe na postel.

 Chvilku na sebe v tichu koukali, každý přemýšlel nad něčím jiným. ,,Nechceš si to ještě rozmyslet?"

 ,,Co myslíš? Tu masku?" Tony přikývl a sledoval ji. Za poslední dobu by se dalo říct, že se... spřátelili. Noémie k němu měla důvěru a respekt a Tony ji měl rád pro její zápal pro vědu a její logické myšlení.

 O masce Noémie hodně přemýšlela - měla by ji mít? Nebo ne? 

 ,,Pokud něco udělám, chci, aby to bylo na mě. Ať je to špatné, či dobré. Chci za své činy nést následky. Navíc... já nejsem superhrdina jako vy všichni. Takže jak jsem řekla, budu radši bez ní."

 ,,Dobře, když myslíš," pokrčil rameny Tony, po té, co domluvila. ,,Ještě máš čas si to rozmyslet."