o týden později, 18.1.2016, Základna Avengers, stát New York

,,Tak ale sakra už!" Noémie se snažila si vzpomenout na číslo její kamarádky Pauline. Už několikrát se omylem dovolala někomu jinému a dost ji to štvalo. Navíc měla nervy na dranc, protože už byla více jak týden zavřená v jedné místnosti a nedělala nic jiného, než jedla a četla nějaké vědecké časopisy, které jí donesla Helene. Potřebovala se nějak hýbat, provětrat se. 

Helene, která právě vešla s její složkou do pokoje, se na ni udiveně podívala. ,,Děje se něco?"

 ,,Nemůžu se dovolat Pauline."

 ,,Kdo je Pauline?"

 ,,To je moje kamarádka," povzdechla si. ,,Vím, že bych jí neměla volat, ale zaslouží si vědět, že žiju. Byla poslední kdo mě viděl, určitě měla spoustu starostí." 

 Helene se posadila na židli a zkoumavě si ji prohlédla. V tomto týdnu přišli na jednu zajímavou věc, jak je vlastně možné, že to celé přežila. ,,Zjistili jsme něco zajímavého z tvé krve." poznamenala, aby upoutala její pozornost.

 Noémie se na ni podívala a odložila mobil stranou. ,,Mám se bát?"

 ,,Máš vrozeně lepší imunitu. Nezemřela jsi tam jen díky tomu, že ji máš silnější. To tě zachránilo." 

 Noémie se na ni překvapeně podívala. Je sice pravda, že nebývala často nemocná, ale rozhodně by o sobě neřekla, že má lepší imunitu než ostatní. ,,Opravdu? Mám ještě něco vědět?"

 Helene se usmála a přikývla. ,,Někdo by tě chtěl navštívit."

Noémie se na ni překvapeně podívala. ,,Kdo?"

 ,,Stojí přede dveřmi, tak ho pustím, ano?"

Noémie se zaujatě podívala ke dveřím. ,,Jen do toho."

Helene se zvedla a otevřela neznámému dveře. Usmála se na Noémie a odešla pryč.

 Do pokoje vešel černovlasý muž v obleku a s vousy, které jí přišly vtipné. Už ho někde viděla, byl to jeden z Avengerů, který ji podpořil. Taky si teď vzpomněla, že o něm četla nějaký článek v jejím oblíbeném časopise L'essentiel de la Science. Ale na to jméno si zaboha vzpomenout nemohla.

 ,,Dobrý den?" 

 Černovlasý muž se usmál, zavřel za sebou dveře a posadil se na židli, kde normálně seděla Helene. 

 ,,Kdo jste?"

 Muž se na ni zaraženě podíval, normálně ho všichni znali. Bohužel, co má čekat od nezletilého člověka z Evropy? ,,Já jsem Tony Stark."

,,Ou. Vy jste... Iron man, že ano?" 

Tony Stark se usmál. ,,Ano. Chtěl jsem si s tebou promluvit už dřív, ale Helene mě nepustila."

 Noémie se na něj zamyšleně podívala. ,,Jsem ráda, že mi pomůžete."

 ,,Je to naše práce," pokrčil rameny a rozhlédl se po místnosti. ,,Zapůsobila si na mě."

 Noémie vyletělo obočí do výšin. ,,Čím? Tím, že žiju?"

 ,,Tím taky. Ale hlavně to, že si jdeš za tím, co chceš. A to nemluvím o tom, že umíš ve čtrnácti pilotovat."

 ,,Za chvíli mi bude patnáct. Takže to tak výjimečné není."

 Tony se uchechtl a pozvedl obočí. Zaujatě podíval. ,,Čím... chceš být?"

 Neměla to jasně dané, bylo jí jasné, že to může dopadnout všelijak, ale nějakou představu měla. ,,Chtěla bych sloužit v Belgickém letectvu nebo být vědcem."

 ,,Chránit svoji zemi? My děláme něco podobného. Každopádně jsem ti přišel říct, že tě asi za týden začneme trénovat, abychom pak byli připraveni jet zachránit tvoji sestru. Naučíme tě střílet a tak podobně. Pokud to tedy už neumíš."

 Noémie se rozesmála. ,,Střílet neumím."

 Tony přikývl a rozešel se směrem ke dveřím. Noémie se nadechla, že něco řekne, takže se Tony zastavil a podíval se na ni. ,,Ano?"

 ,,Děkuju."