o měsíc později, koncem června 2016, New York, USA

 Z problémů ji vyštrachal Tony. Čím si museli Tony s Pepper za těch několik dnů, které Noémie strávila ve věznici, projít, jí tehdy vysvětlila Pepper. Vyprávění to bylo dlouhé a také ne úplně hezké, ale dalo se to shrnout zhruba nějak takto:

 Díky Tonyho právníkům a taky Tonymu známému jménu, se nakonec povedlo, že Noémie propustili a stáhli z ní všechna obvinění. Uspěli hlavně kvůli Noéminu mladému věku, který ji nejspíš  zachránil od mnoha let ve vězení. Ale Rhodey byl v nemocnici a několik prvních dnů byl v kómatu. Pak se zjistilo, že je od pasu dolů ochrnutý a čekají ho měsíce rehabilitací. Noémie cítila nesmírnou provinilost, jako kdyby se jeho zranění stala jejím dočiněním, ale bohužel jí nešlo se toho zžíravého pocitu zbavit.

 Na pár dnů se zastavily v Bruselu, kde Pepper dovysvětlila celou situaci jejím rodičům. Ti tu celou událost sledovali v živém vysílání v televizi. Zahlédli Noéminu tvář na obrazovkách a nedalo se tedy už říct, že by o ní svět vůbec nevěděl. Došlo jim oznámení Noémina zatčení a také dopis z Tonyho kanceláře, který podepsala Pepper, kde jim rychle vysvětlovala Noéminu situaci. 

 Byla opravdu velká hádka, křičelo se a také se hodně brečelo. Po několika hodinách ale její rodiče uznali, že sdílí její názor ohledně Sokovijské smlouvy, ale důrazně jí řekli, že vyvedla pěknou blbost.

 Už kvůli tomu ji překvapilo, že ji s Pepper ještě vůbec pustili. Jako kdyby věděli, že ji po této celé katastrofě nemohou nechat doma. Se slzami se rozloučili a Noémie s Pepper se vydaly zpět do New Yorku. Noémie až do dnešního dne pobývala na Nové základně hluboko v lesích, kde bývala už i měsíce před tím, ale dnes se měla přestěhovat.

Byt, do kterého s Pepper vešly, měl velká okna. Z rušné ulice do něj vnikalo příjemné přírodní světlo, které ozařovalo celou místnost a tlumené zvuky aut a městského života mu dodával příjemnou náladu. Celý byt voněl novotou a dřevem - trochu jí to připomnělo vůni Anlierského lesa.

Podívala se na Pepper, která stála po jejím boku a pozorovala Noéminu reakci. ,,Není to tak špatné, ne?" zazubila se na ni.

 ,,Je to tady nádherné."

 Teď stály v obývacím pokoji, který měl prostornou pohovku a byl propojený s kuchyní. Kuchyň měla krásnou dřevěnou linku a poličky, ledničku a všechno, co by k vaření potřebovala. V prostoru mezi pohovkou a kuchyňskou linkou stál jídelní stůl pro čtyři lidi. 

 Z této místnosti vedly dvoje dveře. První, ty blíže k oknům do ulice, překvapivě patřily k laboratoři, která se zdála podobné té, kterou už měla na Nové základně Avengers. Měla tu všechno, co potřebovala ke svému výzkumu o imunitě. Druhé dveře z kuchyně vedly do jejího pokoje.

Byl docela obyčejný. U protější zdi měla velkou postel, noční stolek, pak tu také byl stůl s počítačem a dva sedací pytle. Z pokoje vedly dveře do koupelny.

Na posteli jí ležela krabice a vedle toho několik sepnutých papírů. Pepper se na ni podívala a naznačila jí, ať krabici otevře. 

 Uvnitř měla vybavení. Superhrdinské vybavení. Krátce si to prohlédla a pak to opatrně položila zpět do krabice. Nečekala, že bude moct něco takového ještě dělat, ale zřejmě s ní měl Tony jiné plány. Dostala od něj jedinou podmínku: Za žádných okolností nekomunikuj s ostatními... už tak mi to stálo dost sil tě z celé této šlamastiky dostat.

 Jeho podmínku tehdy s radostí přijala. Dostala možnost na normální život. Svých rozhodnutích nelitovala, pořád si za nimi stála, ale byla Tonymu upřímně vděčná, že jí pomohl dostat se z vězení a ona bude moct mít relativně normální život jako ostatní v jejím věku.

 Vzala do ruky papíry, co ležely na posteli vedle krabice a rychle si je pročetla. Tony jí tam sepsal základní informace, které by měla o bytu vědět a také o její nové škole, kterou jí vybral a kam začne v září chodit. Zdůraznil, že nemusí jakkoliv pracovat, protože jí bude všechno platit - jak za nájem, tak za jídlo a za cokoliv, co bude potřebovat. Jen si má vždy říct I.N.E.S.

 ,,I.N.E.S.?" zamračila se a rychle se podívala okolo sebe. Cos měla čekat? Že uvidíš umělou inteligenci? ,,Informuješ Tonyho, co dělám?" zvýšila hlas a podívala se směrem ke stropu.

 ,,Ano. Jak se máte a jestli jste v pořádku." ozval se počítačový hlas.  

 ,,Jde to zrušit?"

 ,,Ne, bohužel, slečno Lacroix."

 Noémie si povzdechla, ale pak se krátce ušklíbla. Tohle přeci mohla čekat: ,,Říkej mi Noémie, prosím."