Ulevilo se jí, když se Stevovi a Buckymu konečně podařilo dostat se pryč z letiště. Hned, jak za nimi vyletěli ti jediní, kteří mohli něco udělat - Rhodey, Vision a Sam -, tak se najednou zdálo, že je na zemi ticho. 

Napjatě pozorovali, jestli se nakonec Jetu podaří uletět. Jet se rychle vzdaloval, stejně tak tři tečky v dálce, které k němu letěly. Ostatní, kteří zůstali na zemi, nemohli poznat, zda se těm třem na obloze nějak daří zabránit letu anebo ne, ale poznali, když se to zvrtlo. 

Objevil se tam žlutý paprsek a pak začal někdo z nich padat k zemi. Všichni tři nechali Jet před nimi a okamžitě se vrhli k zemi, aby padajícího, který ztratil kontrolu nad svým oblekem, zachránili. Z dálky nebylo poznat, o koho šlo, ale bylo jasné, že z toho nijak dobře nevyvázne.

 Noémie byla otlučená a držela se rukou za pas, ve kterém cítila tupou bolest. Lehký větřík jí cuchal uvolněné vlasy a v hlavě jí zelo prázdno. Hleděla do dálky, na mizející Jet, který už byl jen černou tečkou na obloze, a nemyslela na nic, což tak chtěla uchovat. 

 Na betonové ploše letiště, kde se zbytkem bývalých Avengers stáli, vládlo ticho, které se nikdo neopovažoval porušit. Noémie se s tichým povzdechnutím posadila do stínu zničeného letadla a vyčerpáním, jak fyzickým, tak psychickým, zavřela oči. 

 Byla to možná jen jedna minuta, možná i deset, když z dálky zaslechla rušivé sirény. Každou sekundou jejich zvuk zesiloval a ona nepochybovala, že si ti lidé jedou pro ně. Byli teď zločinci a Noémie si byla naprosto jistá, že je všechny vezmou do vězení na mnoho let. Nepohnula se. Otupělost jí nepovolila cokoliv cítit, nad čímkoliv přemýšlet nebo jen otevřít oči. Užívala si poslední momenty čerstvého vzduchu a ještě se nezaobírala myšlenkami na to, jak moc jí to zničí život, jak její rodiče budou vyvádět, ani na to, jak bude Tony zklamaný. Mělo to tak být. Přeci jen - moc dobře věděla, do čeho šla.