Rumlow. Muž, kterého za jeho zločiny Steve hledal déle jak půl roku. Rumlow býval členem jakéhosi S.T.R.I.K.E. týmu, který spadal pod S.H.I.E.L.D. Během jeho působení se zjistilo, že je doopravdy dvojitým agentem pro Hydru. Steve se ho už tehdy pokusil polapit, ale unikl. Nebylo po něm ani vidu ani slechu. Až doteď. 

 o několik hodin později, Lagos, Nigérie

 Slunce ji nezvykle pálilo a cítila první spáleniny na své světlé kůži - na africké slunce rozhodně nebyla zvyklá a bylo to poprvé, co zde byla. Přitiskla si klobouk, který našla po cestě sem, pevněji na hlavu, aby jí tolik neklouzal z hlavy a utáhla si culík svých vlasů, které neměly jednolitou barvu. V uchu měla vysílačku, stejně jako všichni ostatní, a na ruce stejné hodinky se zabudovanou GPS, přesně jako na své poslední misi. 

 Netrpělivě polkla a přes hodinky se podívala na polohu ostatních. Nataša a Wanda seděly blízko nějaké kavárny, několik metrů od sebe. 

 ,,Jak to tam vypadá, Wando?" ozval se Steve z vysílačky. Noémie sebou trochu trhla, ale pokusila se uklidnit. Už tak tady vypadá moc nápadně.  

 Pokoušela se vyhýbat všem možným udiveným pohledům - byla patnáctiletá bílá holka, která na sobě měla trochu jiný oděv, než všichni ostatní a byla na tržišti sama. To tady rozhodně nebylo... zvykem. Už předtím se tady zastavila u jednoho ze stánků a usmála se na ženu, která za ním stála. Zakoupila si barevný náhrdelník, který se jí zdál nesmírně krásný tím, jak byl jednoduchý. Interagovala s místními více, než by měla. Při obchodu si povšimla, že žena mluvila jinou angličtinou než ona, což ji z nějakého záhadného důvodu potěšilo. 

 ,,Poldové normální," odpověděla rozvážně Wanda. ,,Stanice malá. Policie klidná. Je to dobrý cíl."

 Noémie zpozornila - něco se začíná dít. Pomalu procházela tržištěm a rozhlížela se okolo. 

 ,,Na jižním rohu je bankomat," upozornil Steve. ,,Což znamená-"

 ,,Kamery." odpověděla si v duchu současně s Wandou Noémie.

 ,,Obě ulice jsou jednosměrné."

 ,,Má tedy snížené možnosti úniku."

 ,,Takže je mu jedno, jestli ho někdo uvidí... cestou ven nadělá paseku." konstatoval suše. ,,Vidíte ten zaparkovaný Range Rover?"

 ,,Ten červený? Je hezký..."

 ,,A taky neprůstřelný," skočila jim do rozhovoru Nataša. ,,To znamená větší ochranu, a pro nás více střílení. Což, zřejmě nám nadělá více starostí..."

 ,,Pohybovat věcmi svou myslí pořád svedu..." dodala kousavě Wanda.

 ,,Ale i tak není opatrnosti nikdy nazbyt."

 ,,Už ti někdo řekl, že jsi trochu paranoidní?" rýpl si do ní Sam.

 ,,Do očí ne, proč? Někdo to říkal?"

 ,,Soustřeďte se na cíl," napomenul je trochu netrpělivě Steve. ,,Lepší typ na Rumlowa jsme ještě neměli. Nesmí utéct!"

 ,,Jestli nás uvidí, ani utíkat nebude," odpověděl mu Sam. ,,Nenávidí nás."

 Následoval rychlý sled událostí - Sam dostal rozkaz prověřit nějaké popelářské auto, což zezačátku Noémie zmátlo. O několik sekund později uslyšela hlasitý náraz, to jak se bortí nějaká zeď a střelbu. 

 ,,Noémie-" zaslechla Stevův hlas ve vysílačce. 

 ,,Jo," rozběhla se automaticky směrem, odkud se ozval onen náraz. ,,Jsem na cestě." 

 Původně si mysleli, že bude Rumlow útočit na místní polici. Mýlili se. A kvůli tomu teď Noémie mířila k Institutu pro infekční nemoci. Jak běžela, pomalu jí docházelo, proč tak asi na Institut útočí. Hluk boje odtama sílil a ona se snažila proplést lidmi. ,,Mají vesty," ozvalo se jí ve vysílačce. ,,a AR-15. Sedm útočníků."

 Když dorazila ke zničenému hlavnímu vchodu, Sam jim ohlásil, že je útočníků už jen pět. Podařilo se mu dva na střeše zneškodnit. Nad hlavou jí proletěla Wanda a jakmile dosedla na zem, začalo po ní několik útočníků střílet. 

 Noémie se mezitím podařilo proplížit přes ruiny vchodu a rozběhla se k ostatním. V rukách křečovitě svírala svoji zbraň a spěšně se ujistila, že jí nějak záhadně nezmizela neprůstřelná vesta. 

 ,,Čtyři."

 ,,Jsem tady!" oznámila jim rychle, když je uviděla. Stáli na takovém malém náměstí před hlavní budovou Institutu a Samův lítací robot skenoval podlaží budovy. Na několik sekund, než jim Sam oznámil, že je Rumlow ve třetím patře, sklonila pistoli směrem k zemi. Když ji Wanda zahlédla, krátce se na ni usmála.

 ,,Wando, tak jak jsme to cvičili," zavelel Steve. ,,Noémie, pokus se dostat ostatní ven a nepřidávej se zbytečně do konfliktů."

 Noémie rychle přikývla a Wanda se ho ještě zeptala na poslední otázku: ,,Co s tím plynem?"

 ,,Dostaň ho ven."

 Wanda přikývla a Steve se rozběhl směrem k autu, na které vyskočil a Wanda ho pomocí svých schopností zvedla až k oknům třetího patra, která Steve svým vibrániovým štítem roztříštil. 

 Noémie se rozběhla ke prosklenému vchodu, kde za dveřmi uviděla dávícího se člověka. Přes ústa si natáhla lem svého obleku, který dostala od Tonyho. Dávícího rychle vytáhla ven a pokusila se mu pomoct. Než začal v pořádku dýchat a Noémie se mohla dostat k dalšímu, drasticky se změnila situace. Až doteď měla štěstí, že po ní nikdo nestřílel, protože měli dost práce s Wandou, která se snažila dostat plyn pryč z budovy. To se mělo změnit.

 ,,Rumlow má biologickou zbraň."

 Nataša se ozvala téměř okamžitě: ,,Jdu po něm!"

 Noémie moc dobře věděla, co jí Steve řekl, ale rozhodla se to porušit. ,,Jdu ti krýt záda!"

 Rozběhla se co nejrychleji mohla a zahnula za okraj hlavní budovy. Tam uviděla černý minivan, na kterém Nataša bojovala s Rumlowem. Rumlowa nyní viděla Noémie poprvé, ale moc si z toho nevzala. Vypadal jako ostatní útočníci, celí v černém, ale jediný rozdíl byl, že měl jinou masku přes obličej. 

 Hned, jak se Noémie objevila na volnějším prostranství, musela uskočit za zeď, protože se po ní začalo střílet. Útočník se k ní blížil, ale podařilo se jí ho zneškodnit přesným střelou do zápěstí, které neměl tak chráněné. Rychle se k němu rozběhla a ještě když byl trochu v nepozornosti kvůli jejímu zásahu, podařilo se jí ho pomocí toho, co ji naučila Nataša, uvést do bezvědomí. Pokud nemají svoje pušky, nejsou tak dobří, jak by se na první pohled zdálo. 

 Ozvala se tupá rána, jak Nataša dopadla dovnitř černého minivanu, na kterém stál Rumlow s nataženou rukou držící granát. ,,Bacha na granát!" zasmál se a jakmile to dořekl, uvolnil ruku držící granát a zavřel víko, které se na minivanu nacházelo. 

 Noémie vyhodnotila, že nejjednodušší bude na něj zkusit střílet. Dřepla si, aby se jí tolik neklepala ruka a několikrát rychle za sebou vystřelila. Pokaždé minula, ale Rumlow byl nyní zaměstnaný Stevem, který se objevil na balkóně budovy.

 Minivan vybuchl, ale Nataše se povedlo včasným vykopnutím kovových dveří auta vyváznout pouze s několika odřeninami a těžce se jí dýchalo. Než se stačila Noémie zorientovat v situaci, Rumlow začal na Steva střílet něčím, co by Noémie popsala jako malé dělo, které bylo upevněno na vrcholu jiného auta. První střela, která letěla směrem k místu, kde Steve stál, zničila balkón a zeď budovy za ním. Steve zmizel v ruinách, ale Rumlow nezastavoval a auto společně s ním jelo podél stěny budovy, kam přes okna dále střílel. Jakmile minul poslední okno budovy, využil toho, že nikdo mu nebyl schopný zabránit v úniku a rychle vyjel z komplexu budov Institutu.

 Noémie se na něj nejdříve opět pokoušela opět střílet, ale jel moc rychle na to, aby se mohla strefit. Když jí došlo, že to ničemu nepomůže, rozběhla se k Nataše.

 ,,Same," ozvalo se jim ve vysílačce sípavě. ,,Ujíždí na sever."

 ,,Rozkaz!"

 Ukázalo se, že k Nataše vůbec nemusela. Ta byla zpátky na nohách a kývla jejím směrem, aby jí potvrdila, že je v pořádku. ,,Musíme za Samem, beru si motorku, ty radši běž, bude to bezpečnější." Nečekala na Noéminu odpověď a nasedla na motorku, kterou sem původně přijela. 

 Noémie se rozběhla po silnici za ní. Motorka se jí okamžitě ztratila z dohledu, přestože běžela jak nejrychleji mohla. Nevěděla jak dlouho poběží a ani kam Rumlow vlastně jede. 

 Nakonec Rumlow nejel tak daleko. Auta se zbavili skoro za rohem, a to tím, že najeli do tržiště plného lidí, kde se před několika desítkami minut Noémie nacházela. Čtyři zbývající útočníci se společně s Rumlowem rozdělili a snažili se ztratit v davu vyděšených a zmatených lidí. Odhodili výzbroj. A biologickou zbraň má tedy pouze jeden.

,,Kde je další?!" křikla do vysílačky vysíleně. Nikdo neodpovídal. Ocitla se na kraji tržiště, ale nezastavovala a běžela směrem ke zdroji hluku. O několik sekund později spatřila opět Natašu, která v centru trhů bojovala se dvěma útočníky. Vždy se jí nějak povedlo jednoho z nich na chvíli vyvézt z provozu, ale pokaždé se mu podařilo dostat se zpět na nohy. Noémie neváhala a okamžitě momentálně méně schopného zareagování srazila k zemi dříve, než si jí stačil všimnout. 

 Jakmile se ale vzpamatoval, vrazil jí ránu do břicha a Noémie se svezla k zemi. Než se postavila, muž držel v ruce pistoli, se kterou jí mířil k hlavě a v druhé ruce držel nějakou záhadnou ampulku s červenou tekutinou. Druhý útočník s Natašou na sebe navzájem mířili pistolí. 

 ,,Pusť to!" vyzval Natašu ten, který mířil Noémie k hlavě. ,,Dělej! Nebo to pustím a ji zastřelím!"

 Noémie ležela klidně na udusané hlíně tržiště a hlavu měla zvednutou tak, aby na situaci dobře viděla. Puška jí u spánku studila. Pokusila by se vytáhnout pistoli svoji, ale to by ji okamžitě zastřelil. Ruce neměla nad hlavou a ani by to nebylo potřeba a také by se na to nedbalo.

 ,,Pusť to!" křikl znovu, ale v tom se objevilo řešení - Samův malý lítací robot. Ten vystřelil muži u Noémie do krku střelu a on se okamžitě zhroutil. Ampulka mu vyletěla obloukem z ruky a stejně tak upustil pušku, které se Noémie okamžitě zmocnila. 

 Nataša střelila druhého útočníka do ramene, kopem ho shodila k zemi a zachytila ampulku, která se málem roztříštila na zemi. ,,Zásilka zajištěna."

,,Same, slyšíš? Potřebujeme hasiče na jižní straně budovy." - ,,Musíme tam nahoru!"