noc na 4. březen 2016, několik kilometrů nad Belgií

 Když se podívala z okna, uviděla jí známé kopce Ardeny a bodlo ji u srdce. Popravdě nevěřila, že na ni tak dolehne odloučení od vlasti. Proklínala se proč zrovna teď, ale dostala obrovskou chuť na nějaké dobré vafle s čokoládou, které se prodávaly v ulicích Bruselu.

 Dříve viděla několik leteckých snímků Belgie, ale nikdy ne nočních, takže nedokázala rozpoznat, kde přesně jsou, ale moc dobře věděla, že ty kopce znala. Za chvíli tam budou, to věděla určitě.

 Rozešla se do zadní části letadla, kde se už připravovali i ostatní a letadlo mezitím řídil autopilot. Znala nazpaměť, co musí udělat, jakmile vyleze z letadla, ale přeci jen se jí trochu rozklepaly nohy. Pokusila se uklidnit - a soustředila se na to, že se musí jako první obléct. 

 Jako první si stáhla vlasy do culíku. Pak si na legíny navlékla speciální kalhoty, které měla připravené, na termotričko neprůstřelnou vestu a na ruku si navlékla náramek, který sledoval její pohyb a zároveň na sobě měl tlačítko, které když stiskla, tak dalo vědět ostatním, že je v maléru. Do ucha si vložila sluchátko s vysílačkou a do pouzdra na opasku u kalhot si vložila pistoli. Jako poslední si přes neprůstřelnou vestu zapnula speciální vojenskou bundu, kterou jí několik dní před tím donesl Tony. Byla lehká, ale nešustila a zároveň i hřála. 

 Ostatní moc nevnímala, ale také se nedalo říct, že by nějak hodně konverzovali. Rychle si nasadila hnědé protiskluzné boty, které podezřele připomínaly ty, které nosili vojáci za druhé světové války. I když, boty se nejspíše ve vojenství moc nemění. 

 Z transu ji probudil až hlas Steva. ,,Zbývá asi pět minut do přistání u Bastogne!"

 Noémie se po dlouhé době usmála, protože jí něco došlo. ,,Je zajímavé, že mají základnu zrovna u Bastogne, kde jste je tehdy porazili."

 Steve se na ni se zájmem podíval. ,,Jak o tom víš?"

 Noémie jen pokrčila rameny a usmála se. ,,Je to historie mojí země, naprostý základ."

 Steve se na ni překvapeně podíval a pak se otočil na ostatní. Sám byl oblečený do svého obleku a na zádech měl připnutý štít s velkou hvězdou. Rychle se podíval z okna a pak krátce na hodinky. ,,Projdeme si naposledy plán, ano?"

 Vytáhl reliéfní mapu okolí lesa Anlier, který byl zhruba dvacet kilometrů na jih od Bastogne. ,,Přistaneme v hustém lese zhruba jeden a půl kilometru od nejbližší silnice, v tuhle dobu tudy snad nikdo nepojede. Základna Hydry se nachází asi kilometr od tohoto místa. Hned jak přistaneme, což bude asi za tři minuty, tak Tony poletí napřed, kde se pokusí zničit stráže a hlídající okolo. Nemáme s sebou Rhodeyho, takže na to bude sám. Základna Hydry bude nejspíše hodně dobře střežená, je sice menší, ale je jejich poslední."

 Noémie cítila, jak letadlo začalo prudce klesat a posadila se na krabici, která byla poblíž, aby se jí přestaly klepat nohy. Pokoušela se nemyslet na to, že dnes nejspíše někoho zabije, pokud tedy dnes nezemře ona. Na rameni ucítila Wandinu ruku. Když se na ni Noémie otočila, Wanda se na ni povzbudivě usmála.

  ,,Základna má hlavní vchod v kopci, další vchod má ze shora." pokračoval Steve, ,,Ten využije Noémie s Wandou, mezitím, co my se budeme snažit ostatní zaměstnat u toho hlavního. Je nejspíš jasné, že před tím, než se tam dostaneme, tak na nás pošlou všechno, co mají. Po té, co se dostaneme ke vchodům... tak pak, už víte."

  Všichni přikývli a Noémie naposledy vyhlédla z okna. Byly několik metrů nad zemí, pod sebou viděla tmavé koruny stromů a několik vzdálených světel z okolních vesniček.

 Jakmile letadlo přistálo, Tony ve svém obleku Iron Mana z něj vyletěl směrem k základně. Zbytek se rozdělil do dvou skupin: Wanda s Noémie a ostatní.

 Venku bylo pocitově pod nulou a byla hustá mlha. Viditelnosti ani nepřidával ten fakt, že byly tři hodiny ráno. Noémie s Wandou se rozběhly jinou stranou než ostatní, aby si jich v lepším případě nevšimli dříve, než se dostanou dovnitř. 

 O několik sekund později se ozvalo několik výstřelů před nimi, Noémie odhadovala, že Tony už doletěl k jejich Základně. Noémie a Wanda běžely dál mezi stromy a okolo nich se ozývaly neustálé výstřely a výkřiky těch, které znaly, ale zdálo se, že se jim vede dobře. Občas se ozval velký výbuch, který zapříčinil granát nebo nějaká Tonyho vymoženost. Noémie se divila, že si jich doteď s Wandou nevšimly, neběžely až tak daleko od nich. Když Wanda uviděla, jak se Noémie tváří, když se dívá na ostatní, chytla ji za ruku. ,,To zvládneme," přikývla. ,,Ale musíme přidat."

 Wanda rychle odhodila dva vojáky Hydry, kteří dělali problém Samovi, který se nemohl pohybovat ve svém obleku Falcona kvůli stromům. 

 Noémie si až teď uvědomila, že se z vysílačky ozývají nějaké hlasy. Trochu ji to zmátlo, ale rozběhly se s Wandou dál, než si vojáci Hydry uvědomí, že tady jsou taky. Za chvíli rychlého běhu se dostaly oklikou za Základnu. Základna byla zasazená v zemi, takže jim stačilo jen vylézt na střechu, kudy se dostat dovnitř. Okolo žádné stráže nebyly, všichni byli zaměstnáni bojem proti zbytku Avengers v lese a Tonym, který nad nimi kroužil a střílel je. 

 Noémie objevila žebřík na střechu tak rychle, že se jí to zdálo až podezřele jednoduché. Na střeše toho moc nebylo a byla asi o tři metry výše, než tráva a stromy. Střecha se zdála z plechu, ale moc dobře věděly, že tak jednoduše se tam nedostanou. 

 Noémie se na Wandu otočila. ,,Nemám hořák. Jak se tam dostaneme?"

Wanda se usmála. ,,Vyřeším to." Najednou její ruce obalily červené nitky magie, které se spojily v jednu velkou červenou kouli a díky ní se Wandě povedlo udělat do střechy dost velký otvor na to, aby jím mohly obě vlézt dovnitř. Kovový kruh spadl dovnitř a ukázalo se, že střecha vůbec nebyla plechová a její průměr byl asi dvacet centimetrů.

 ,,Musíme rychle," pobídla ji Wanda a sama tam vlezla jako první, aby jim případně vyklidila místo. Když Noémie vlezla dovnitř, většina okolních zvuků zmizela. 

 Tam, kam vlezly toho moc nebylo až na několik krabic a kovové schody dolů. 

 ,,Merde," zavrčela Noémie, když uslyšela rychlé kroky v patře pod nimi. Než se stačila schovat, tak po schodech vyběhl vysoký muž v černé uniformě a odznakem Hydry na hrudi. 

Voják se na ni okamžitě německy rozeřval a vytáhl svoji pušku, kterou nesl na zádech. Z patra pod nimi se ozvalo více hlasů a kroky po železných schodech nahoru. A než Noémie stačila něco  udělat, tak voják vystřelil.

Protože je dneska 75. výročí konce druhé světové války v Evropě, tak jsem se rozhodla, že tuhle kapitolu věnuji všem, kteří v ní zemřeli.
Prosím, tohle už nikdy nesmíme dopustit.