17. února 2016, Základna Avengers

 Stejně jako celý poslední měsíc, vstala Noémie časně. Venku už nebyla ani tak příšerná zima jako v lednu, takže měla o něco lepší náladu. Opatrně se zvedla z postele, aby se jí nezamotala hlava a potom se oblékla do oblečení na cvičení. Dnes ji čekal další trénink s Natašou. Z minulého ji ještě bolelo celé tělo, ale to se nesměla Nataša dozvědět, protože jinak by toho Noémie dělala dvakrát víc. 

 Rychle zamířila do tělocvičny, kde už bylo několik žíněnek a Nataša stála připravená uprostřed místnosti. ,,Už jsem tady!" zavolala na ni rychle Noémie, aby Nataša nestihla nic říct.

 Nataša se na ni krátce podívala a přikývla. ,,Můžeme začít?"

 Noémie přikývla a postavila se do bojového postavení, které zaujímala v boxu. Netrvalo to ani dvě vteřiny a ležela na zemi. Vrávoravě se postavila a pokusila se uhýbat Natašiným výpadům. Už jí to šlo lépe, než na začátku, spadla jen dvakrát do minuty, ne čtyřikrát a zvednout se jí trvalo kratší dobu.

 ,,Snaž se, Noémie!" pobídla ji Nataša, po té, co už po několikáté spadla a její výdrž nebyla tak dobrá. 

 Noémie se na ni naštvaně podívala a úspěšně se vyhnula jejímu dalšímu výpadu. Pokusila se jí to vrátit zpátky. ,,Snažím se," zafuněla a podruhé za sebou se jí úspěšně vyhnula. Cítila jak od ledna posílila, za což byla ráda. Bohužel díky tomu se teď nesoustředila a byla opět na zemi. Začalo ji bolet na zádech, ale znovu se zvedla. Děláš to pro Inès, připomenula si okamžitě.

,,V Hydře na tebe takto milí nebudou!" pobídla ji Nataša vyzývavě. ,,Jedna chyba tě může stát život!"

 V Noémie začala prudce proudit krev a rychle se vyhnula jejímu dalšímu pokusu ji shodit na zem. Místo odpovědi se pokusila shodit na zem ji. Podařilo se jí ji trochu vyvést z míry, ale Nataša se hned dostala zpátky. Noémie se pokusila znovu. A znovu. A opět.

 Pak jí to už splývalo dohromady a pomalu nevnímala, co se děje teď. Mysl jí zaplavovala Inès. Naposledy se pokusila Natašu přemoct. Ta toho využila a opět Noémie srazila na zem.

 Noémie se už nezvedla a zůstala ležet. ,,Už mám dost," řekla, ale věděla, že toho teď udělají dvakrát víc. Nataša se na ni ze shora podívala a vytáhla ji zpět na nohy. Věděla, že tohle všechno absolvuje jen kvůli své sestře a její touze ji zachránit. Věděla, že by tady ani nemusela být. Ale popravdě, nepřipadala jí v tom tak špatná. Stačila by trocha výcviku... a pak by jí to mohlo jít.