několik dní po Štědrém dni 2015, základna Hydry, nejpravděpodobněji v Belgii

Už ji unavovaly neustálé pokusy. Jednou za pár dní ji přepadla myšlenka, že všechno bude fajn a dostala impuls, který ji nutil pozitivně myslet. Jako že vymyslí jak se dostane ven. Že dokáže přežít.

Zrovna teď, když (už znovu) vyčerpaně ležela na studeném kovovém stole, neměla zrovna nejpozitivnější myšlenky. Kvůli tomu, jak byla vyčerpaná a skoro ani nechodila, tak se ani neobtěžovali jí připnout přezky.

Čekala na onoho muže v bílém plášti, který si říkal doktor.

Zavřela oči, ale i přes to neutišily její každým dnem hlasitější myšlenky. Jedna říkala, že to nemá cenu. Druhá, že tu zemře. Třetí ji vždy donutila v její cele hledat něco ostrého. Čtvrtá ji vždy zastavila před tím, co se chystala udělat a nabádala ji, že to bude fajn.

Otevřela oči a unaveně se rozhlédla po místnosti. Viděla několik injekcí, hadr nasáklý krví, i pár skalpelů. Když u protější zdi uvidí několik poliček přeplněných malými lahvičkami, které byly naplněné různými tekutinami, napadne ji myšlenka. Bohužel ne až tak moc pozitivní.

Až dojde na nejhorší, alespoň nezemřu jako laboratorní krysa, zaradovala se.

Rozhlédne se rychle po místnosti a zaposlouchá se, jestli neslyší kroky. Pomalu se pokusí nohy přehodit přes kraj stolu, aby se mohla postavit. Zem ji trochu zastudí a jakmile se posadí, roztočí se jí hlava. Na chvíli se zastaví a přitiskne si vyzáblé ruce k obličeji, aby se uklidnila.

Po pár sekundách se pokusí postavit a diví se, že ji nohy vůbec unesou. Pomalu a opatrně dojde k poličkám. Zrovna když chce něco vzít do ruky, uslyší kroky a tlumené hlasy.

Sakra, sakra, sakra!

Zpanikaří a rychle popadne malou skleněnou kapsli z misky, na kterou se nestihne ani znechuceně podívat, když jí dojde, co musí udělat, aby ji schovala.

Hlavně to nerozkousni!

Rychle ji do sebe hodí.

Když budu mít štěstí, tak vyjde i ven.

O půl minuty později, když už zase ležela na kovovém stole, vejde do místnosti muž v bílém plášti. Křivě se na ni usměje a na několik chvilek se k ní otočí zády.

,,Jak se dnes máme?" nadhodí.

Debile.

,,Skvěle." pokusí se zachraptět mezitím, co jí přitáhne přezky. Muž v plášti si přečte její spis a uznale přikývne.

,,Držíte se lépe, než vaše sestra."

Noémie sebou cukne a překvapeně se na něj podívá. Pak jí dojde, že to jak ji unesli nejspíše nebude náhoda. A že to souviselo se zmizením Inès.

,,M-moje sestra?" zachraptí. ,,Myslíte Inès?"

Doktor přikývne se svým povýšeným úšklebkem, který naznačoval, že se raduje, jak ji vykolejil. ,,Subjekt 824."

,,Kde je?"

Noémie zaplaví nová dávka energie. Musí ji zachránit. Musí ji najít.

,,Tady ne." řekne doktor a s úšklebkem jí píchne do krku další dávku nějakého sajrajtu, který Noémie tak moc nesnáší.