Zachránila ji Wanda, která nechala kulku odrazit zpátky, takže voják padl na zem mrtvý místo Noémie. Další, který uslyšel toho prvního, jak řve, tak o několik sekund později zemřel taky.

Noémie i Wanda se rozběhly po schodech dolů, do patra pod nimi, kde už nikdo nebyl a viděly pouze několik prázdných místností. Vedle nich byly schody další, takže na nic nečekaly a hnaly se dolů. Čím více se přibližovaly k hlavnímu vchodu, tím více sílil hluk z venku.

Patro pod nimi bylo to, které mělo hlavní vchod a zdálo se, že toto patro je pomalu nekonečné. K jejich smůle schody nebyly hned vedle, jako v patře nad nimi.

,,Tady jste!" Nataša stála u otevřeného vchodu, kus zdi chyběl nejspíše díky granátu a vedle ní leželo několik mrtvých mužů. Podívala se na ně. ,,Byl nějaký problém?"

,,Vyřešily jsme to," mávla nad tím rukou Noémie a ohlédla se jinam, aby se nemusela dívat na mrtvé. Nikdo živý blízko nich nebyl, ale byla si jistá, že pokud nejsou ještě někteří venku, tak budou někde v tomto rozlehlém patře. ,,Musím k celám," oznámila jim Noémie a zahnula za roh, kde se nacházely schody do patra nižšího.

Nataša přikývla a nabila si pistoli. ,,Já a Wanda se jdeme rozhlédnout po tomto patře, Noémie jde k celám," oznámila do vysílačky a spolu s Wandou se rozběhly na druhou stranu od ní.

Když Noémie uslyšela střelbu v nějakém patře pod ní, zděšeně si uvědomila, co se děje a rozběhla se dolů. Co nejrychleji proběhla patro pod ní a pokoušela se co neslyšně dostat k místu, odkud se střílí a ozývají vzlyky.

Střelba vycházela z patra nejníže pod ní, tam, kde se nacházela dlouhá chodba. Na každé straně se nacházelo několik desítek cel. Ze stropu kapala voda a na zemi byly louže krve. Rachot z venku tu byl tlumený a jediné světlo přicházelo z několika blikajících lamp pár metrů od sebe a z otevřených vchodových dveří nad schody.

Asi uprostřed dlouhé chodby stál voják, který zrovna zastřelil někoho, kdo nahlas křičel a vzlykal. Když uslyšel, že někdo vešel, pohotově se otočil a vystřelil směrem k Noémie, které se ale povedlo schovat se do nejbližší cely, takže ji netrefil.

Noémie se zhluboka nadechla, pevněji uchytila svoji pistoli v rukou a rychle zkontrolovala zásobník. Voják se pomalými kroky blížil k ní a pistoli držel před sebou. Stále byl minimálně deset metrů od ní.

Doufala, že mezi zastřelenými není Inès. Doufala, že stále žije.

Napomenula se, že nesmí myslet na to, že je mrtvá a rychle se podívala zpoza zdi. Vystřelila na vojáka a on samotný střelil na ni. Ani jeden z nich se netrefil.

,,Já ti neublížím, holčičko," nabádal ji francouzsky a přistoupil pár kroků k cele, kde stála v kaluži krve zády ke zdi a zhluboka dýchala.

Noémie přemýšlela, že stiskne tlačítko na svém náramku, ale věděla, že jakmile by se někdo přiblížil ke vchodu u schodů, sestřelí ho dříve, než si to uvědomí. I přes jejich všechny superschopnosti. Musí mu čelit sama. Pokud zemře, bude to za Inès.

,,Tomu nevěřím," hlesla a rychle se nahnula a vystřelila. Kulka ho zasáhla do stehna, na což voják odpověděl nadávkou a vystřelením. Teď věděla, že je její šance a vyběhla z cely. Voják na ni několikrát vystřelil, ale pokaždé ji minul. Kvůli bolesti ve stehni se nemohl pořádně mířit.

Noémie se rozběhla ke postřelenému muži a pokusila se mu vykopnout pistoli z ruky, ale nepovedlo se jí to. Rychle mu uhnula tak, aby ji nestřelil. Pokusila se ho napadnout tak, jak ji to učila Nataša, ale dopředu jí bylo jasné, že se jí to nemůže oproti pomalu dvakrát většímu muži povést. Jediná její výhoda byla ta, že ho před tím střelila do stehna, ze kterého mu silně krvácelo.

Voják se jí pokusil uhnout, ale s jeho zraněnou nohou se mu to nepovedlo a zavrávoral. Jeho střela uhnula mimo a toho momentu Noémie využila sama a vystřelila.

Muž se okamžitě skácel na zem, upustil pistoli a chytil se za krk, ze kterého mu stříkala krev. Noémie usoudila, že se jí povedlo trefit tepnu. Po několika sekundách se už přestal cukat a zůstal nehnutě ležet na zemi.

Špičkou boty mu kopla do střeleného stehna, aby se ujistila, že je mrtvý. ,,To je za všechno, co Hydra udělala," sykla naštvaně francouzsky a překročila jeho nehybné tělo, aby mohla projít.

Chtěla zakřičet na Inès, ale její vysílačka v uchu nepříjemně zašuměla. Doteď ji moc nevnímala a proto sebou trochu cukla. ,,Venku je čisto," zaslechla z ní zadýchaný hlas, který odhadovala, že patří Stevovi. ,,Ohlašte své pozice."

Noémie se nadechla a podívala se do cel kolem ní. ,,Já jsem u cel. Hledám Inès. Inès, kde jsi?" poslední větu zakřičela francouzsky do chodby před ní. Byla asi uprostřed, takže předpokládala, že před ní jsou v celách ještě živí. Nikdo se neozval.

Rozešla se chodbou a dívala se do cel kolem ní. S každým krokem jí přemáhala větší a větší úzkost, protože v celách nebyl ani jediný živý člověk. Většina z nich byli mladí lidé, kolem jejího věku nebo o něco starší, ale vypadali, že tu byli o hodně déle drženi, než byla držena ona. Jejich těla byla až neskutečně vyhublá.

,, Inès!" zakřičela do chodby a z očí se jí začaly drát slzy. Nikdo kolem ní nebyl živý a ona šlapala do louží krve.

Doběhla na konec chodby a s nádechem se podívala do posledních cel. Ani jeden v ní nebyl Inès. I kdyby neměla vlasy, i kdyby byla neskutečně vyhublá, svoji sestru by poznala. To věděla. V krku se jí udělal uzlík a nemohla dýchat. Nechtěla tomu uvěřit. Po tom, co všechno udělala, tak tu Inès není. Rozešla se zpátky a už neskrývala vzlyky. Naštvaně vletěla do každé cely a znovu se podívala, jestli Inès přeci jen nepřehlédla.

,,Ne," zašeptala, když byla znovu uprostřed chodby, blízko mrtvoly muže, kterého před málo minutami zastřelila. ,,To nemůže být pravda,"

Začala propadat zoufalství. Pokud tu není, musí být další základna. Pokud tu není, třeba utekla, pokoušela si namluvit. Ale moc dobře věděla, že další základna už není. Moc dobře věděla, že po tolika měsících by neměla sílu na to utéct.

Zastavila se u cely, u které začala a nehledě na louži krve, která tam byla a nehledě na vězně, který měl prostřelenou hlavu, se svezla podél kamenné zdi.

Nevnímala zvuk z vysílačky. Ruce se jí nesmírně rozklepaly a upustila pistoli do louže krve. Přerývavě se nadechla a zmáčkla tlačítko na vysílačce, aby ostatním řekla, že tu Inès není. A že je s největší pravděpodobností mrtvá.

Než se jí to podařilo, šokovalo ji, co se z vysílačky ozvalo. ,,Tony, Noémie!" předpokládala, že to byl hlas Sama a zněl dost naléhavě. ,,Rychle přijďte za námi! Našli jsme nějakého doktora!"

Byla ráda, že její odpovědi nikdo nerozuměl, protože jinak by se Steve naštval, za to, jak neslušně mluví. ,,Hned tam budu," hlesla.

Opřela se o zeď, aby se zvedla a popadla svoji pistoli, která ležela v kaluži krve. Znovu ji nabudil adrenalin a vyběhla z cely ke schodům a do dalšího patra.

,,Kde jste?" zakřičela, když byla v předposledním patře. Z místnosti pět metrů od ní vyběhla Wanda.

,,Tady! Pojď," pobídla ji netrpělivě. ,,Nemluví anglicky!" oznámila jí.

Údajný doktor seděl přivázaný na kovové židli uprostřed chladné bílé místnosti, která jí připomínala tu laboratoř, kde do ní dávaly ty nechutný věci. Doktor měl monokl a z nosu mu tekla krev. Kolem něj v kruhu stála Nataša, Steve, Sam, Tony i Vision, ale to ho neodradilo od toho, aby je nezkoušel provokovat tím, že na ně nepromluví anglicky.

Když vletěla do místnosti, všichni se na ni otočili. Byla pravda, že musela vypadat strašně. Byla určitě celá od krve a měla zamazanou tvář s čistými pruhy, kde jí předtím tekly slzy. Její ruce se třepaly, ale pevně držely pistoli.

,,Ty hajzle," křikla na něj naštvaně ve francouzštině a na ostatní se ani nepodívala. Poháněla ji zlost a chtěla se za všechno pomstít. Chytla ho za rameno a pistoli mu držela u hlavy. Doktor začal něco drmolit německy, takže mu nerozuměla všechno a rozhodně se jí ani nechtělo o to pokoušet.

,,Mluv francouzsky," křikla na něj a pistoli mu přitiskla blíže k hlavě. ,,Mluv francouzsky nebo tě sakra střelím!"

,,Noémie," pokusila se ji uklidnit Wanda, která jako ostatní, nechápala, co se děje a chytla ji podpůrně za rameno.

Noémie se na ni prudce otočila, ale pistoli mu nechala u hlavy. Pokusila se netvářit se šíleně, ale moc dobře věděla, že se jí to nedaří. ,,Tento hajzl," pokusila se říct v klidu a nevnímala, jak se Steve šklebí. ,,Tento hajzl," řekla znovu a otočila se na něj. ,,Může za to, že tu Inès není."

,,Jak víš, že tu Inès nen-"

,,Znáte Inès Lacroix?" křikla na doktora, který se na ni šklebil a nečekala na to, až ostatní na to něco řeknou nebo schválí její jednání. Nechtěla tomu uvěřit, ale měla chuť ho okamžitě zastřelit.

,,Jaký byla subjekt?" řekl pomalu, aby ji naštval. Jeho jediné štěstí bylo, že to řekl francouzsky, i když se silným přízvukem, který ji rozčiloval.

Jaký JE subjekt věděla ze složek, které v uplynulých dvou měsících četla. ,,Subjekt 824."

,,Jo, tahle!" uchechtl se nehledě na to, že k jeho smrti stačí, aby Noémie stiskla spoušť. ,,Ta chcípla. Už někdy v listopadu."

Malá její část si říkala, že žije. Ale jakmile tohle uslyšela, tato část zemřela a jí píchlo u srdce. Nebrečela, ale pistoli držela tak pevně, že jí zbělely klouby a cítila, že jí z ruky teče krev.

,,To není pravda," hlesla a chytila ho pod krkem, což ostatní upozornilo na to, že se něco děje. ,,Kde je její složka, sakra?!" zařvala a někdo ji chytl kolem pasu, aby od doktora ustoupila a neuškrtila ho.

,,K sakru, to nemůžeš!" křikl na ni Tony, který ji držel kolem pasu, aby on něj ustoupila. Byl silnější než ona a měl svůj oblek Iron Mana, takže ji držel pevně metr od něj. Doktor se i přes rozbitý nos a monokl nahlas smál.

,,Mlčte už, sakra!" křikl na něj Sam a vypadal, že by mu nejraději zalepil pusu izolepou.

,,Kde je ta složka!?" křikla na něj Noémie znovu a pokoušela se Tonymu vymanit. Doktor zmlkl a samolibě se usmál. Hlavou kývl ke kovovým poličkám se šanony vedle nich.

,,Tony," pokusila se ho oslovit klidně. ,,Pusť mě, prosím. Její složka je na poličkách." Tony ji pomalu pustil, ale jako zbytek týmu ji nepouštěl z očí. Všichni se na ni neklidně dívali, ale nic neříkali. Tušili, že něco není dobře.

Podívala se na první šanon, kde byly subjekty 400 až 500. Rychle prohlédla další šanony, až narazila na složku s Inèsiným čílem.

,,Sakra," zaklela naštvaně, když ji otevřela.

Steve se na ni zmateně podíval. ,,Co se děje?"

Noémie se na ně otočila se složkou v ruce. ,,Je to celý německy." Rozešla se k doktorovi a viděla, jak se ostatní napnuli. Vision stál u něj a hlídal, aby ni neudělal. ,,Podařilo by se ti to přeložit?" podívala se na něj.

Vision se na složku podíval, vzal si ji do ruky a přikývl. ,,Pokusím se."

Noémie si stoupla z druhé strany k židli, kde seděl doktor. Pistoli měla už v pouzdře na opasku u kalhot. Doktora nespouštěla z očí a čekala, až Vision promluví.

,,Zemřela na uškrcení a otrávení... nejspíše těmi látkami, které jí dávali. Jako tobě."

Všichni se na Noémie podívali a čekali, co udělá. Noémie se zatočila hlava a přemáhala se, aby se nerozbrečela a nedopřála doktorovi tu slast. Podívala se unavenýma očima doktorovi do těch jeho. ,,Za tohle všechno skončíte v pekle." I když neměla daleko k tomu, aby se rozbrečela, její hlas zněl až nepřirozeně ledově klidný. Její tmavě modré oči hořely zlobou.

Doktor se ušklíbl a škubnul sebou na židli, díky čemuž všichni zpozorněli. ,,Tělo subjektu 824 bylo spáleno, aby bylo místo na další subjekty."

Co si o tom myslíte?