Noémie se překvapeně podívala zrzce do tváře. ,,Boxovala jsem. Asi dva roky."

 Zrzka nadzvedla obočí, usmála se a podívala se po ostatních. Černovlasý muž se na ni podíval a přikývl. ,,S tím by se dalo pracovat."

 ,,Ještě... umím pilotovat letadlo."

 Pokud se nepodivili, že čtrnáctiletá holka boxuje, podivili se teď. Blonďák, teda Steve, se na ni překvapeně otočil. ,,V Belgii se může pilotovat od čtrnácti?"

 Noémie se lehce usmála. ,,Můj táta má kamaráda u letectva, takže to nějak domluvil. Každopádně mám pilotní průkaz na soukromá letadla." 

 Steve na ni vytřeštil oči, černovlasý muž se potěšeně zasmál a zbytek se na ni udiveně díval. Noémie se na ně několik sekund dívala a snažila se přijít na to, jak se jmenují, protože jejich jména nebyla úplně neznámá. ,,Pomůžete mi tedy?" řekla nakonec.

 O několik minut později Noémie dorazila do svého pokoje. Trochu sebou trhla, když uviděla, jak tam Helene pořád sedí. Sama se posadila na svou postel a podívala se na ni.

 Helene se krátce usmála. ,,Vyřešila jsi to?"

 Noémie přikývla. ,,Omlouvám se, že jsem tak utekla."

 ,,To je v pořádku. Pokud dovolíš, musím ještě doplnit nějaké tvoje data."

 Noémie si strčila vlasy za uši a přikývla. ,,Jistě."

 Celou cestu sem přemýšlela nad Inès. O tom, jak se asi má, v jakém je stavu. Přemýšlela o tom, jestli si ji Inès pamatuje. Noémie se těšila, až ji znovu uvidí. Moc celé rodině chyběla.

 Helene ji vytrhla ze zamyšlení. ,,Kdy jsi naposledy měla menstruaci?"

 Nad tím se krátce zamyslela, vlastně jí ani nedošlo, že díky ztrátě váhy ji teď minimálně dva měsíce neměla. ,,Začala asi uprostřed listopadu."

 Helene přikývla, zapsala si to do její složky a pak ji odvedla do vedlejší místnosti, kde ji zvážila a změřila. ,,Hodně jsi pohubla. Máš jenom čtyřicet kilo. Než začneš cvičit, musíš pořádně jíst, aby jsi něco nabrala."

 Noémie se usmála a přikývla. ,,Myslím si, že tohle nebude až tak velký problém."