6. března 2016, Brusel

Po dvou dnech proležených spolu s Théem v bývalé Inesině posteli se rozhodla dát vědět třem lidem: její kamarádce Pauline, kamarádce Inès Laurenne a Eliasovi, o kterém věděla, že ho Inès měla velice ráda. 

 Po třech namáhavých telefonátech se dobelhala do kuchyně a připravila snídani sobě, Théovi, jejich mámě a tátovi. Jejich rodiče také už několik dní nevyšli z jejich pokoje. Snídani všem donesla do postele a mámě řekla, že bude dneska pryč, protože si potřebuje něco vyřešit. Camille na to pouze nepřítomně kývla a řekla jí, až si vezme mobil a opatruje se.

 Jako první dorazila k domluvenému místu s Pauline. Byla neděle dopoledne - ideální čas pro kafe v kavárně. Pauline vybrala jejich oblíbenou kavárnu na Avenue de Stalingrad, kde byla krásná alej s vysokými stromy a příjemnou atmosférou. Noémie se unaveně posadila ke stolu na zahrádce a objednala si.

 Pauline výjimečně nedorazila později, jak to měla ve zvyku. Když Noémie uviděla, vyjekla a zezadu ji objala. Noémie se tak vyděsila, že málem vylila svoje kafe. 

 ,,Pane bože! Noémie! Tak ráda tě vidím!"

 ,,Já tebe taky," usmála se Noémie a utřela si z obličeje slzy štěstí, které vyvolalo její setkání s nejbližší kamarádkou po více než třech měsících, přestože si myslela, že více slz už vybrečet nemůže.

 Pauline se posadila naproti ní a rychle si objednala. ,,Jak... ti je?" 

 Upřeně se na ni podívala. ,,Je mi... mizerně." řekla popravdě a otřela si slzu, která se jí okamžitě objevila. Pauline se na ni mučednicky podívala. ,,Laurenne a Elias to... ví?"

 Noémie zavrtěla hlavou a v rukou pevně tiskla kelímek. Přemýšlela, kde tak Avengers teď jsou. ,,Ne, mám s nimi také dnes sraz."

 Pauline byla taktní a neptala se na podrobnosti toho, jak zjistila, že Inès zemřela. Věděla, že to má něco v dočinění s Avengers a slyšela o zničené základně Hydry u Bastogne. Zamyšleně se na ni podívala. ,,Hodně štěstí," řekla jí podpůrně a pokusila se usmát. 

 Ona sama, když i Noémie zmizela, se složila a po zbytek prosince nechodila do školy. Její Vánoce nebyly šťastné, trávila je u terapeuta a měla se opravdu mizerně. Moc tomu nepomáhala ani nervózní situace u ní doma, kterou vyvolal její bratr, když domu přišel s tím, že je jeho sedmnáctiletá přítelkyně těhotná. 

 Noémie se na ni podívala. ,,Co je nového ve škole? Stihnu to dohnat?"

 Pauline se usmála. ,,Ty určitě. Ale varuju tě, že francouzštinář po tobě bude chtít všechny eseje, které jsme mezitím psali."

 ,,Nevím, kdy se vrátím do školy." řekla a napila se. ,,Možná až příští rok. Mám toho teď hodně na vyřešení. A taky mám jednu nezodpovězenou otázku."

 ,,Ty to vyřešíš." řekla Pauline. ,,Stejně jako vždycky. Je hlavní, aby ti bylo dobře."

 ,,Bude," přikývla. ,,Ale až za hodně dlouhou dobu."