31.3.2016, čtvrtek, Brusel, Belgie

Naházela si několik posledních věcí do tašky a rozhlédla se po svém výjimečně uklizeném pokoji. Měla zabaleno několik učebnic ze školy, oblečení a mobil. Přemýšlela jestli si ještě něco nezapomněla, ale nikde neviděla nic, co by tomu napovídalo. Většinu věcí si bude nejspíš kupovat až tam.

Vzala si tašku přes rameno a naposledy se podívala do svého pokoje. Přešla k dalším dveřím, které vedly do bývalého pokoje Inès. Moc se nezměnil od té doby, co zmizela. Byl stejný jako kdyby žila, ale jen si někam odskočila. Měla ve své skříni oblečení, na stole svoje věci. Nikdo ještě neměl dost síly na to se tím probrat. Noémie měla v tašce její šaty, které měla na pohřbu i oslavě, společně s její fotkou v rámečku.

,,Jsi připravená?"

Neotočila se po směru hlasu, potřebovala si co nejvíce zapamatovat, jak to tam vypadá. Cítila jako kdyby to bylo naposledy, co to takto vypadá. Povzdechla si. ,,Asi ano." přikývla následně.

Théo ji pozoroval s postavičkou Iron Mana v ruce, a zeptal se jí: ,,Kdy se vrátíš?"

Noémie se na něj podívala a jemně se usmála. Rodina jí bude chybět více, než si doteď připouštěla. ,,Sama nevím. Snad brzo."

Théo ji pevně objal. ,,Můžeme si volat, že?"

,,Určitě," souhlasila. ,,Máš na mě číslo, ne?"

Théo s úsměvem přikývl. Noémie se otočila na své rodiče, kteří se na ně se smíšenými pocity dívali. Camille k ní v tichu došla a pevně ji objala, jako kdyby to mělo být naposledy, protože přesně tak se cítila. Mathis se ke své manželce přidal a oba ji pevně drželi.

Uvidí je všechny až za hodně dlouhou dobu. Eliase, Laurenne i Pauline, společně se svojí rodinou tady nechá a sama se vydá do neznáma. Těšila se, ale věděla, že to bude těžké.

Podívala se na nástěnné hodiny, které visely nad vchodovými dveřmi do bytu. Otřela si slzu, která jí neposlušně vyklouzla a usmála se. ,,Už musím jít."

Camille chytila její tvář do rukou a pevně jí stiskla ruku. ,,Šetři se a dávej na sebe pozor, jasné?"

Noémie se smutně usmála a přikývla. ,,Neboj. Budu."