Když vešla po tolika měsících do jejich bytu v druhém patře, podlomila se jí kolena a spadla na zem. Do místnosti, kam s rodiči vešla, vběhl Théo.

 Noémie se na něj podívala. Théo na ni. Ani jeden z nich nemohl uvěřit, že se vidí. Po tak dlouhé době. ,,Théo," zašeptala a opatrně se zvedla ze země. Pevně ho objala, když k ní došel. Pokusila se nesyknout, když se dotkl její poraněné paže.

 ,,Noémie... kde jsi celou dobu byla?"

 Hlavou jí prolétl sestřih událostí jako to bývá ve filmu. To, když ji unesli, to, jak na ní zkoušeli všemožné látky, to jak se dostala ven, jak poznala Avengers i to jak před několika hodinami zjistila, že Ines zemřela. Z očí se jí rázem vytratily jiskřičky štěstí.

 Její máma i táta ji pevně objali společně s Théem a pak se všichni čtyři usadili vedle sebe na pohovku v obývacím pokoji. 

 Noémina máma se jí starostlivě podívala do očí a pohladila ji po vlasech. Sama nemohla uvěřit tomu, že ji má po tolika měsících konečně doma. Když jí tehdy zavolala z New Yorku, tak byla nesmírně šťastná, ale nedávalo jí smysl, jak je možné, že už je tak brzo doma. ,,Jak to, že jsi zpátky?" 

 Noémie se na ni podívala a v jejím výrazu byla vidět všechna bolest, kterou za uplynulé měsíce prožila. Nadechla se a otočila se na televizi, která ale byla vypnutá. ,,Viděli jste zprávy?"

 Její máma Camille se zmateně podívala na svého manžela Mathise a pak na Théa. ,,Zlatíčko, ne, neviděli, když jsi nám zavolala, byli jsme jako na trní a Théo ani nešel do školy-"

 Noémie měla strach jim to říct. Její rodiče to tušili, ale když se jim vrátila Noémie, tak měli znovu naději, že se jim vrátí i Ines. Tu naději jim nechtěla zničit. Vypadali tak šťastně, když ji dole u dveří uviděli. ,,Víte, jak jsem vám říkala, že mě zachránili Avengers? No, tak-"

 Přerušil ji Théo, kterému zářily oči. ,,Viděla si Iron Mana?"

 Noémie sklouzla první slza a přikývla. ,,Jo."

 Théo se na ni nadšeně podíval. ,,Jaký je? Půjčil ti svůj oblek?"

 ,,Je dobrý," usmála se, ale šlo jí to těžko kvůli té bolesti, kterou cítila v hrudi. ,,Nepůjčil. Je na to docela háklivý."

 Théo vypadal, že mu tyto informace zatím vystačí a Noémie se podívala zpátky na svoje rodiče. ,,Unesla mě Hydra. A tak-"

 Camille se vyděšeně podívala na Mathise a pak zpátky na Noémie. ,,Počkej. Hydra? Jako TA Hydra?"

 Noémie se na ni zmateně podívala a přikývla. ,,Něco o nich víš?"

 ,,O můj bože, Mathisi," podívala se Camille na svého manžela vyděšeně. ,,Myslela jsem, že už Hydra není."

 Noémie se na ni zkoumavě podívala. ,,Od dnešního rána už není."

 ,,Jak to myslíš, od dnešního rána?"

 ,,Když mě unesli, řekli mi tam, že ví, kde je Ines." po vyslovení jejího jména se jí stáhl krk a stekla další slza. Okamžitě si ji utřela rukávem, ale věděla, že si toho její rodiče všimli. ,,Avengers jsem pak poprosila, zda by mi ji pomohli najít. Zjistili, že opravdu existuje jejich další základna. Mysleli si, že ta, kde jsem byla já, byla už poslední. Od ledna jsem začala trénovat. Boxovala jsem. Naučila jsem se střílet z pistole, naučili mě, jak někoho přeprat. Zkoumala jsem taktiku boje a to jak vypadal terén, kde se měla základna vyskytovat." 

 Někdy během toho, když mluvila, zavřela oči. Podívala se na jejich šokované tváře a zrudla studem. Nechtěla je takto nikdy obelhat, ale sama věděla, že musela. Oni by jí to nikdy nedovolili, ale ona věděla, že to je důležité. A když už byla u Avengers v bezpečí, nechtěla jim říkat o tom, že ji unesla nějaká organizace, která měla spojení s nacisty a zkoušeli na ní nějaké svinstvo. ,,A tak jsme se tam vydali. Měli jsme to všechno nacvičené a promyšlené. Já jsem měla jít pro Ines tam, kde ji drželi. Bohužel tam nikde nebyla."

 Otočila se tváří od nich a otřela si slzy. Noémie nevěděla, jestli pořádně chápou, co se jim snaží říct. Začaly se jí třást ruce. ,,Pak mi zavolali vysílačkou, že našli nějakého doktora." 

 Camille schovala hlavu do ramenou Mathiase a zamumlala. ,,Ježíši."

 ,,U něj jsem našla její složku." otočila se na ně a teď si už obličej neutřela. ,,Mami, tati... ona... ona..." nadechla se a podívala se na Théa, který byl zděšený. Chytl ji za ruce. ,,Ines zemřela, mami."

 Oči se jí zalily slzami, stejně jako Mathiasovi, který se snažil brečící Camille uklidnit a jako Théovi, který Noémie pevně objal a také jí brečel do ramena. ,,M-mami, já se snažila... chtěla jsem ji zachránit, n-nestihla jsem to, nezvládla jsem-"

 Camille ji pevně objala a pak ji chytila za ramena a podívala se jí přímo do očí. Noémie tak šíleně bolelo u srdce, že myslela, že na místě umře. Neuměla si ani představit, jaké to musí být pro ni. ,,Promiň, mami," řekla potichu.

 Camille se pokusila na ni přísně podívat, ale obličej se jí skřivil do zoufalého výrazu. ,,To. Není. Tvoje. Chyba. Je ti to jasné?"

 Noémie sklopila hlavu dolů a zavrtěla hlavou. ,,Tak mi řekni, koho jiného je!" 

 Mathias jí také položil ruku na rameno, které se jí třáslo. ,,Je to vina rozhodnutí tvého pradědy."

 Noémie to tak šokovalo, že na sekundu přestala brečet. ,,Cože?"

 Camille se opřela o Mathiase a přerývavě dýchala. Měla v sobě tolik bolesti, že to nemohla unést. Théo stále objímal Noémie a nehodlal ji v následujících momentech pustit. Jeden důvod byl také ten, že se obával, že se kvůli smutku rozpustí. 

 ,,Tvůj praděda," začal Mathias, ,,Za druhé světové války se stal členem Hydry. Když se ale zamiloval do Židovky, zjistil jaké zvěrstvo Hydra a nacisté jsou doopravdy jsou. Sehnal jí pas a ta utekla pryč, takže nezemřela v koncentračních táborech. Pak se pokusil uniknout také a vzdoroval Hydře. Málem zemřel, ale nakonec se mu zázrakem podařilo uniknout, ale Hydra mu slíbila, že se mu pomstí na jeho rodině..." s bolestí se podíval na Camille a pohladil ji po vlasech. ,,Po tak dlouhé době... jsme mysleli, že se nic takového nestane. Ale my jsme jeho dluhy. Které se musí splatit. Nevím ale proč se chtěli pomstít... až teď. Asi se jim to... hodilo."

Kdyby se do toho nezapletl... Inès by žila.

 Noémie spolkla smutek. Nemohla vinit pradědu. On se nakonec rozhodl dobře. Měla vinit Hydru. Pevně tátu a mámu, která mu stále brečela do ramena, objala. ,,Pusťte si zprávy," řekla jim. ,,Říkají tam o tom útoku. Bylo to dneska v noci. Základnu měli u Bastogne."

 Mathias přikývl a pohladil Camille po vlasech. Ta se vedle něj po několika sekundách posadila a oznámila jim, že si půjde lehnout. Když odešla, Mathis zapnul televizi a Noémie vzala svého jedenáctiletého bratra za ruku, aby ho odvedla do pokoje. 

 ,,Jdu se najíst," řekla mu a otočila se ke dveřím do kuchyně. ,,A pak půjdu spát. Stejně, jako bys to měl udělat i ty."